Hladový spisovatel

Jak je všem jistě známo, spisovatelům se v českých zemích (až na výjimky, a to jsou buď renomované osobnosti nebo géniové ve svém oboru) moc nedaří a nemají to lehké! Doba je zlá, knihy jsou drahé a autorské odměny jsou malé, jak jinak? Co všechno musí vytrpět takový normální, čestný a poctivý spisovatel, aby si vydělal na suchý chleba a slanou vodu?

*****

Spisovatel: "To je k zbláznění! To už je sto dvacátý třetí odmítnutý rukopis? Co budu dělat? Mám se jít utopit? Skočit z Nuselského mostu nebo si nastrouhat sirky do kafe? Pořád jen píšou: Vaše kniha je dobrá, ale nehodí se, promiňte! Krucinál! Já bych do toho..."

Telefon: "Crrrrrrrrrrrrrrr!"

Spisovatel: "Halo? Tady je Novák, co si přejete?"

Telefon: "Tady je redakce u Seschlého rukopisu! Vaše kniha se bohužel nedostala do výběru a nebude vydána! Je nám opravdu líto!"

Spisovatel: "Mě taky! Pošlete mi ji zpátky, zkusím štěstí jinde!"

Telefon: "Musíte si podat žádost!"

Spisovatel: "Jakou žádost?"

Telefon: "Žádost o vrácení rukopisu! Nevyžádané rukopisy se nevracejí! Podejte si žádost, a my vám ho snad vrátíme, jednou!"

Spisovatel: "Proč ne hned dvakrát? A kde mám podle vás brát na známky? Myslíte si, že si ty podělané peníze tisknu sám?"

Telefon: "Podejte si žádost a my vám ten váš rukopis vrátíme! Jste sice dobrý, ale máte, jak se zdá nějaké nedostatky! Musíte na sobě ještě pracovat!"

Spisovatel: "Pracovat? Jak pracovat? Napsal jsem už padesát knih a žádnou mi nikdo nevydal! Jsem dobrý, tak proč mě nevydáte právě vy?"

Telefon: "Nehodíte se do naší edice a do programu našeho vydavatelství!"

Spisovatel: "Tak vám pěkně děkuju! Já už nemám ani na to žrádlo, vodu, elektriku ani plyn! Už se nemůžu ani otrávit, protože mi ho Plynárny zastavily! Voda mi taky neteče a každou chvíli mi vypnou elektřinu!"

Telefon: "Přejeme vám mnoho úspěchů, pane Nováku! Snad budete mít jinde štěstí!"

Spisovatel: "Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Potrhlej ovád, který si lítá, kam se mu zachce! Já se snad zblázním!"

Telefon: "Sbohem! Nezapomeňte na tu žádost, pane Novák!"

Spisovatel: "Ano děkuji! Tak a už jsem taky potmě! Zima na krku! Co já budu dělat? Nemam co jíst a kdybych měl, neměl bych na čem vařit! Nemám se kde umýt a teď ještě budu muset žít potmě! Aby to čert spral! Čert to všechno vem!"

Ďábel: "Budliky, budliky! Mluvil tu někdo o mně?"

Spisovatel: "Co tu, sakra, děláte? Kdo vás sem pustil?"

Ďábel: "Vy přece!"

Spisovatel: "Já? Proč já? Nepamatuji si, že bych vás pustil dovnitř!"

Ďábel: "Taky bych tu normálně a ze své vůle nešel! Do takového bince!"

Spisovatel: "Cože?"

Ďábel: "Máte tu bordel jako v tanku! Všude se povalují popsané stránky! Smrdí vám záchod, koupelnu máte plnou špinavého oblečení, kuchyň je taky zavalená neumytým nádobím a jak se zdá, sedíte tu potmě, protože vám nejde proud! Co se vám stalo, člověče? Takové podmínky nemáme ani v Pekle!"

Spisovatel: "Jsem spisovatel!"

Ďábel: "Neříkejte, člověče! A co píšete?"

Spisovatel: "Co je vám do toho?"

Ďábel: "Říkal jste, že si můžu všechno vzít! I když, jak se tak koukám, nestojí to tu za nic! Vždyť vy nemáte co bych vám vzal? Co s váma? Co takhle, kdyby jste se mi upsal?"

Spisovatel: "Vlastní krví?"

Ďábel: "Kdepak, to je už dávno přežitek, stačí obyčejným perem! Máte pero?"

Spisovatel: "Jaké pero?"

Ďábel: "Na psaní, samozřejmě! Aby to ďas spral! Ani pořádné pero nemáte! Tady mi to podepište a uvidíte, jak se vám povede!"

Spisovatel: "A co za to?"

Ďábel: "Za co?"

Spisovatel: "Že se vám upíšu!"

Ďábel: "Takový inteligent a neví, jak to u nás chodí! Do uprděný prdele! Sedm let se budete mít dobře! Pak si pro vás někdo přijde!"

Spisovatel: "Kdo jako?"

Ďábel: "Někdo od nás, z Pekla, samozřejmě!"

Spisovatel: "Co tam budu jako dělat?"

Ďábel: "Do soudného dne nám budete předčítat své romány, to bude peklo! Cha, cha, cha!"

Spisovatel: "To myslíte vážně?"

Ďábel: "Co jako?"

Spisovatel: "Že se mi bude dařit celých sedm let!"

Ďábel: "Samozřejmě, od toho jsme tady!"

Spisovatel: "A co takhle sedmdesát let!"

Ďábel: "Kolik vám je? Třicet pět? Vy chcete žít víc jak sto let? Jste blázen? Jak můžeme dodržet smlouvu, když se nedožijete ani důchodu? Vyloučeno! Maximálně bychom vám dali čtrnáct let! To vám bohatě stačí! Vy jste horší než Peklo? Vy nechcete ruku, by chcete hned celého člověka! Fuj tajbl! Člověče, nejste vy nějakej vyčůranej? Čtrnáct let, co vy na to?"

Spisovatel: "A nemohl bych si to rozmyslet?"

Ďábel: "Rozmyslet? Kdo vám dá lepší nabídku? Svatý Petr? Co pro vás udělal? Podívejte se, jak žijete! Hrůza..."

Spisovatel: "Ale číst vám svá díla do konce světa? To snad nemyslíte vážně!"

Ďábel: "Tak proč, sakra, neděláte něco jiného, když ani nemůže číst to, co napíšete! To se pak nesmíte divit, že vás nikdo nechce!"

Spisovatel: "A co mám podle vás dělat?"

Ďábel: "Chce to trochu invence, sexu, násilí a potoky krve! Trochu víc zápletek a hlavně lhát a lhát a lhát! Vymýšlet si! Současnost a všednost života nikoho nenadchne, lidé se chtějí bavit! Bát se! Mít potěšení z bolesti druhých! A ne tohle... Pro Lucifera... Tohle... Na to se nedá ani dívat, natož to číst... Už teď z toho mám husí... Já se z toho snad dám na modlení... Člověče, tak co, berte to, nebo nechte být! Podruhé už sem nepřijdu! Jsem sice ďábel, ale takový zase ne, abych tu trpěl hotová muka! Poslední soud ještě nenadešel!"

Spisovatel: "Dobře, já to teda beru, ale..."

Ďábel: "Jaképak, ale? Sepíšeme smlouvičku a bude to!"

Spisovatel: "Ale co když..."

Ďábel: "Co když co? Co vám dali ti nahoře? Nic! Žijete tu jako prase! S námi si budete žít jako prase v žitě! A v tom je rozdíl! Berte, nebo nechte být! Nemám moc času! Za chvíli mě budou volat z Pekla, že na mne čeká další zákazník!"

Spisovatel: "A o čem mám teda psát?"

Ďábel: "To se nebojte! My mám v Pekle nápadů, že byste mohli, vy lidi, jenom zírat! Tak honem!"

Spisovatel: "Kdy to zabere?"

Ďábel: "Co kdy to zabere?"

Spisovatel: "To kouzlo!"

Ďábel: "Jaké kouzlo? Copak žijeme v pohádce? Úplatky člověče a taky nějaké ty kradené nápady, ty vás popoženou vpřed!"

Spisovatel: "A co když se to provalí?"

Ďábel: "Nic se neprovalí! Jsme přece Peklo! Co Peklo schvátí, to už nenavrátí! Pokud není uvedeno ve smlouvě jinak! Tak jsem domluvení! Musím letět, zatím se tu mějte... Jak chcete..."

Spisovatel: "Já se na to... Čert? Peklo? Musím zavolat své minulé ženě, neuvěří mi, až ji to řeknu! Ale... Vypnuli mi už taky telefon! Já toho ďábla snad..."

Děva: "Halo! Je tam někdo? Stojím tu už pět minut a nikdo mi neotvírá! Pane Novák, jste tam ještě? Přišla jsem si pro vás!"

Spisovatel: "Koho sem čerti nesou?"

Děva: "Dobrý den, pane Novák! Podepsal jste tu smlouvu? Ano? Ta si sbalte svých pět švestek a půjdeme někam jinam! Tady přece nemůžete zůstat, když budete slavný!"

Spisovatel: "Kdo jste?"

Děva: "Já jsem hotová čertice! Budu vaší múzou a budu se o vás starat a dělat vám pomyšlení!"

Spisovatel: "Opravdu?"

Děva: "Čeká vás dlouhých sedm let a pak... No uvidíme..."

Spisovatel: "A co moje romány?"

Děva: "Na ty se vykašlete, napíšeme spolu jiné! Uvidíte, bude to peklo! Všichni se z vás poserou! Vaše knížky se neohřejou na pultech knihkupectví! Lidé se po nich utlučou! Půjdeme?"

Spisovatel: "Ve smlouvě bylo čtrnáct let, pokud se nemýlím!"

Děva: "To víte, poslouchat ty vaše kecy, to taky nebude žádný med! Kdyby jste slyšel ty umělce, nedá se to poslouchat! Bach, Smetana a další! Proč myslíte, že byli tak slavní? Talent není všechno, milej zlatej! To je Peklo! Všude samý umělec a jeden lepší než druhý! Ještě že z toho něco máme! Jinak by nám ani to Peklo už nestálo za to! To si každý člověk musí myslet, že je géniem? Co jste to, vy lidi, za blázny? Ale co bychom si bez vás počali? Pánbůh zaplať a dobré pryč!"