Pivní strana

Dcerka: „Mami, co jsou to ty volby?“

Matka: „To je celostátní akce, dceruško! Lidé se na základě nezajištěných slibů a falešných nadějí rozhodují, které straně dají svůj hlas! Ta strana, která dokáže obalamutit více voličů a naslibovat hory a doly, ta pak vyhraje!“

Dcerka: „A co se bude dít potom, mami?“

Matka: „Potom? Pak se bude sestavovat poměr a počet křesel v Parlamentu, budou se vytvářet a rušit koalice, a když se konečně dohodnou, zvolí se premiér, který potom sestaví vládu, aby byli všichni spokojení! Aby se vlk nažral a koza zůstala celá!“

Dcerka: „A budeme se potom mít líp, jak říkal taťka v hospodě?“

Matka: „To nevím! A co ještě táta říkal?“

Dcerka: „Že bude volit komunisty... Ale že to nemám nikomu říkat, jenom tobě!“

Matka: „A nevíš, kolik piv měl vypito?“

Dcerka: „To nevím! Ale taky říkal, že na nás kdysi komunisti šili boudu! A teď že nám všem šijou jeden velký cirkusový stan...“

Matka: „Táta měl být politikem! Taky toho nakecá, naslibuje a skutek utek!“

Dcerka: „Víš, mami! Táta chce založit novou stranu!“

Matka: „Jakou, proboha?“

Dcerka: „Že prý tu máme malou stranu, velkou stranu, ale nemáme žádnou pivní stranu!“

Matka: „A jaký budou mít volební program?“

Dcerka: „Za pivo levnější! Za pivní politiku bez válek, bohatství a chudoby! A diplomacii nevměšování se! Každý bude mít svůj pivní tácek!“

Matka: „A dcerunko, jak náš otec vlastně vypadal, když ti to všechno říkal?“

Dcerka: „Jako ředitel zeměkoule, maminko!“

Matka: „Tak to aby si taky založil novou víru, když bude také pánbůh!“

Dcerka: „Říkal, že ho osvítili všichni svatí!“

Matka: „To, že ožraly chrání anděle strážní, to jsem věděla, ale že se sám nejvyšší montuje do politiky, to jsem netušila! Tak se dcerko připrav na velkou změnu, náš táta bude nejspíš premiérem a zástupcem nejvyššího zároveň! Jen netuším, co na to řekne opozice!“

Dcerka: „Táta taky říkal, že se z toho všichni čerti poserou a obrátí se na víru! Konec světa potom nebude potřeba a to bude také nejvyšší výhra jeho pivní strany! Dobro zvítězí nad zlem a pravda nad lží a nenávistí...“

Matka: „Škoda, že není náš taťka také spisovatelem...“

Dcerka: „Ne mami...“

Matka: „Chvála bohu!“

Dcerka: „Táta říkal, že dost bylo slov! Dost bylo řečí! Dost bylo planých slibů! Že je čas činu! Že je čas změnit myšlení lidí a svět samotný!“

Matka: „A co udělal potom?“

Dcerka: „Objednal si další pivo a šel se vyčůrat!“

Matka: „A co na to ostatní v hospodě?“

Dcerka: „Zvolili si ho za předsedu! Jen se nemůžou shodnout na tom, zda-li budou kandidovat do parlamentu, nebo do senátu a kdo bude potom prezidentem!“

Matka: „Tak to vidíš, dcero! Táta se nám sere do politiky! Podporuje pivovary a ochmelky a na nás kašle! Co ti ještě řekl?“

Dcerka: „Asi se taky stal milovníkem zvířat!“

Matka: „A proč jako?“

Dcerka: „Říkal, že pokud se všechno posere, koupí si štěně a nevyleze z domu!“