Netypicky v brnění-2

V den bitvy, kterou organizoval sídlištní organizátor všeho možného pan Bělásek, byly silnice z města přeplněné motorizovanými rytíři. Před bitevní horečce propadl i místní policista pan Houkačka, jenž trpěl po svých účastech v krizových oblastech světa komplexem maskování. A tak v převlečený za rytíře řídil dopravu na jedné velké křižovatce.
I já jsem spěchal k místu, kde se mělo odehrávat dobývaní hradu. Jízda na motorce s napřaženou halapartnou nebyla nikterak pohodlná a ještě ke všemu jsem musel několikrát vytahovat ostří halapartny ze zadních oken automobilů. Přesto jsem zdárně dorazil na místo bitvy včas a už letmý pohled mi prozrazoval, že kolem hradu vládne dost velký chaos. To mne však nepřekvapilo, protože při akcích, co pan Bělásek organizoval, to byl zcela běžný jev. Zanedlouho mé pozornosti neunikla bojová zástava, která symbolizovala vchod domu, v němž bydlím.
„Zdravím Vás, sousedé ve zbrani!“ oslovil jsem postavy v brnění kolem něčeho, co připomínalo katapult.
„No, vy jste nám tu ještě chyběl!“ ozval se pan Bláha.
„Tak už vám nechybím. Zaujímáte palebný postavení?“ zněla má otázka.
„Máte dobrý postřeh. Mohl by jste nám pomoci. Musíme cvičně odpálit pár střel,“ řekl mi pan Bezoušek, jenž bydlel ve stejném patře jako já.
„S radostí!“ zvolal jsem, načež se nám podařilo katapult dotáhnout o mnoho metrů dále. Pan Bláha, který se pasoval do role velitele, byl po celou dobu usazený v horní části katapultu a měl na očích dalekohled. Zároveň nám hlásil pohyb rytířů na hradbách, přičemž se má pozornost soustředila na několik pák. Nedalo mi to a za jednu jsem zatáhl. A k mému úžasu se rameno katapultu vzápětí vymrštilo.
„Jééééé!“ zařval pan Bláha, aby poté opsal ve vzduchu velký oblouk. Pak zmizel v dálce, kde byl k vidění statek.
„Hurááá!! Katapult funguje!“ vykřikli všichni radostně.
„Než se vrátí pan Bláha, tak se dočasně ujímám velení,“ oslovil jsem všechny.
„Navrhuji vyzkoušet i kouli,“ ozval se pan Potápník, který svíral v ruce harpunu a nějakým záhadným způsobem si dokázal přes brnění navléci potápěčský oblek. On byl totiž vášnivým potápěčem a většinu svého volného času trávil pod vodou.
„Odpálíme papírovou a nebo tu kovovou?“ zeptal se pan Metráček, jenž se neustále něčím cpal až mu i otevřené hledí helmy bylo malé.
„Samozřejmě tu kovovou,“ zněla moje odpověď.
„A kam máme mířit?“ zeptal se pan Bezoušek.¨
„Miřte tam, kde nikdo není,“ odpověděl jsem.
„Tudíž na oblohu,“ pronesl pan Jekota.
„Jen mi nezkazte televizní signál!“ ozval se pan Telka. Ten měl při sobě malou televizi a na hlavě mini satelit. Byl totiž vášnivým divákem všech televizních stanic co existují.
O chvíli později byla koule odpálena. A k našemu překvapení se na obloze objevilo letadlo a to bylo vystřelenou koulí zasaženo, načež se na padáku objevila postava v brnění. Všem nám bylo jasné, že se jedná o sídlištního leteckého nadšence pana Vrtulku. Bylo o něm známo, že pokaždé vzlétne, ale nikdy nepřistane.
Za nějaký čas se nám zdálo, že bylo zahájeno dobývání hradu, k čemuž dal dlouhým troubením povel pan Bělásek. Ten se mihl před hradbami, vláčený koněm po zemi s jednou nohou v třemenu. Současně se do sešikovaných rytířů vřítilo několik splašených býku. A na jednom z nich seděl vyděšený a rozkřičený pan Bláha. Brzo zavládl ještě větší chaos, což dávalo tušit, že se bitva zcela vymkla kontrole.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI