Jak jsem to dělal po dlouhé době

"Pojď dál," řekne.
A je to tady! Měsíc a půl romantických procházek, večeří, kin, divadel, dárků. Kolik to vlastně dlužím dohromady? No strašně, ale stálo to za to. Jsem zamilovaný až po uši a dnes k tomu dojde. Vím to, za těch pár týdnů jsem ji už trochu poznal a význam, s jakým to řekla, jasně naznačuje, noc s velkým N.

Vcházíme do domu a ona otevírá dveře svého bytu. Už jsem tu byl tolikrát, že skoro automaticky zouvám boty a jdu se napít vody do kuchyně, ona mezitím mizí v koupelně. Za chvíli slyším, jak pustí sprchu. Jo! Je to ono, nespletl jsem se. Dneska nebudu odcházet frustrovaně, dnes nebudu odcházet vůbec, až zítra. Ale moment! Jak je to dlouho? Přes půl roku? Kristepane, skoro rok. Umím to ještě vůbec? Předchozí úsměv vystřídá zamračení a v hlavě si začínám přehrávat nedávno shlédnuté pornofilmy.

Tak to přeci nejde, není tu schodiště, usuzuji po myšlenkovém přehrání jedné krátké scény. Mělo by to být romantičtější a okamžitě nastupují scény plné lesbiček. Aj, tak to taky nepůjde.

Sebevědomě a s úsměvem vychází z koupelny. Jakmile ale pohlédne na mne, zůstane tázavě stát.

Okamžitě přepínám zamračený pohled jaderného fyzika na sympatický úsměv, alespoň doufám. Naštěstí je mi úsměv opětován, takže to vyšlo.

Dojde ke mně a políbí mne. Dlouze a vášnivě, pošeptá mi do ucha, že koupelna je volná. Odebírám se tam. Rychlá sprcha, utírám se do připraveného ručníku, ta holka je génius. Beru zubní pastu a kartáčkem je mi ukazováček pravé ruky. Je to tady, je to tady, je to tady! Opakuji si, aniž bych chtěl. Někdo za mnou jako by tiše hvízdal známou písničku, na jejíž jméno vždycky nemůžete dlouho přijít.

Budu dobrej? Hvízdání ustane, ukazováček strne. Co když ne? Co když jí pak už nikdy neuvidím? Co když...

Dost ty pako! Vypláchni hubu a jde se na to.

Vycházím z koupelny jen v trenýrkách, leží v ložnici, přelétavá světýlka jasně naznačí několik zapálených svíček. Bytem se line jemná, romantická melodie. Myslím, že to začíná mít grády.

Lehám si vedle ní, znovu se vášnivě setkávají naše rty. Cítím, že dneska budu dobrý. Hodně dobrý.

Po dlouhém vášnivém polibku a několika jemných dotecích je jasné, že nepotřebuji žádnou další pomoc, stojí jako maják. Sám si potrpím na předehru a tak pokračujeme v polibcích a dotecích, které jsou zprvu něžné a ostýchavé, později už sebevědomé a čím dál víc odvážné.

Najednou cítím v ruce balíček s kondomem. Panebože, jak to udělala? Úplná kouzelnice. Stále se líbáme a já se pokouším balíček otevřít. Nejde to. Zápasím s ním a navenek se snažím, aby to nebylo poznat. Sakra! Nejde to. Stále se líbáme, ale myslím, že tuší, že se něco děje. My chlapi prostě neumíme dělat dvě věci najednou. Dělá však jakoby nic. Je úžasná.

Konečně se podaří balíček rozbalit. Heureka! Vyndavám kondom, obal zahazuji a tiše proklínám jeho výrobce. Erekce během zápasení s tím malým hajzlíkem však ustoupila, musel jsem se soustředit a to chce krev na místech o něco výš. Teď bych jí však potřeboval zase zpátky dole. Zatracenej balíček. Pokouším se znovu zahájit vášnivé líbání a doufám, že se erekce vrátí stejně rychle, jako ustoupila. No chce to víc snahy, ale po chvíli je můj nástroj opět připraven.

Nandavám kondom. Čepičku nasadím na žalud a snažím se kondom navléknout rolováním ke kořenu. Je tu další potíž, kondom vzdoruje. Přidávám na síle, kondom nepolevuje, můj úd však začíná lehce trpět a brání se ztrátou erekce. Kristepane!

Druhá ruka, ta co nezápasí s hovadskou gumičkou, se snaží o romantické pohyby. Ty však za chvíli připomínají spíš záchvat epileptika. Snažím se uklidnit, takhle jí ještě vyděsím. Děkuji Bohu, že k tomuhle nedošlo dřív a mám alespoň trochu vybudovanou důvěru. Jak dlouho však ještě odolá.

Erekce se nechce dostavit, potřeboval bych její pomoc, ale nezdá se, že by k ní došlo. Musím si poradit a odebírám se v myšlenkách k ní, k jejímu nádhernému tělu, k jejím polibkům a kondom zanechávám kdesi v myšlenkovém pozadí. Erekce je zpátky!

Rychle se pokouším znovu nasadit kondom, znovu vzdoruje, zkouším ho tedy nasadit obráceně, vyvíjím neúměrnou silu vůči mému orgánu, kondom povoluje. Nasazen! Úd trochu dotčen mým neohrabaným zacházením znovu vypovídá službu.

Doprdele, zařvu v myšlenkách. Doprdele, doprdele! Uvědomuji si, že jsem to možná řekl i nahlas. No to snad ne! Řekl nebo neřekl? Zarazím se, ona také. Přerušíme líbání, které už nějakou chvíli s romantikou a vášní nemá nic společného. Rychle se dostavuje pocit zoufalosti. Snažím se alespoň pokračovat něžnými doteky.

Mám pocit, že se každou chvíli musí podlaha pod postelí propadnout a z ní vystoupí sám Ďábel, který se hystericky směje a říká něco ve smyslu, že blba takovýho kalibru už pěkných pár tísíciletí neviděl. Dávám mu za pravdu.

Urovnat myšlenky, respektive se snažím nemít žádné. Jemný polibek, znovu. Dotek, pohlazení, polibek. Zapomínám na visícího zrádce uprostřed mých nohou v podivuhodné, nyní příliš velké, pláštěnce.

A jsme zpátky ve hře! Vše je na svých místech, je čas se předvést. Znovu získávám seběvedomí a pronikám do ní. Odměnou je mi její teplo a, pro mne naprosto nepochopitelný, stále ještě rozvášněný klín. Splýváme v jednoho, cítím uvnitř lehtivé zašimrání. Ne! To snad ne! Takhle brzy?!? Ne! Ještě vydrž, fotbal, hokej, basket.... Kristepane! Ježíši! Proč? Uvnitř křičím a snažím se zabránit tomu, co se neodvratně blíží.

A je to.

Ten hajzlík mě nepodržel. Snažím se ještě chvíli pokračovat, ale nejde to. Přestávám, podívám se do jejích udivených očí.

"Promiň," říkám se zoufalostí v hlase a bořím hlavu do polštáře jako vyděšený pštros.
"To nic," řekne tím nejsladším hlasem. "Miluju tě."

Je to poprvé kdy to říká nahlas. Zvedám hlavu, líbám jí.

"A já miluju tebe, strašně moc."

Spadne ze mne veškerá nervozita, objímám jí, dotýkám se jí a ona mne. Jsme tu jeden pro druhého a já ještě tu noc napravuji svoji poškozenou reputaci.

Několikrát.