Vzhůru k vodě

Obloha byla blankytně modrá a slunce svými paprsky neúnavně pálilo na všechny a všechno. I na les, v němž kráčela čtveřice mladíků k vodní nádrži, kterou obklopoval lesopark.
„To je šílenej hic! Já si připadám jako v tropech!“ pronesl Petr.
„Taky tohle je tropický počasí. Říkali to včera v televizi,“ řekl Lukáš.
„To se to počasí vopravdu zbláznilo!“ vyhrkl Patrik.
„Proto taky jdeme k vodě,“ řekl David.
„Radši bych se naložil do vany a chlastal chlazený pivo,“ ozval se Patrik.
„Vo jedný vaně vím. Je na tom smeťáku, co je támhle v tom lese. Ta se ti bude líbit,“ pronesl s úsměvem Petr.
„Ha, ha. Si vopravdu vtipnej,“ ušklíbl se Patrik.
„Tam je přeci ta pneumatika vod zadního kola traktoru. Tu bychom mohli dneska využít!“ mínil David.
„To je fakt! Deme tam!“ vyhrkl Petr a všichni si to rychle namířili k onomu lesu, v němž se nacházela černá skládka.
„Tady přibylo věcí, co,“ zkonstatoval Lukáš.
„A vana je tady Patriku!“ zvolal Petr.
„Klidně si do ní vlez ty,“ řekl mu Patrik.
„Hej! Tady je ta pneumatika!“ vykřikl David.
„Ježišmarja! Jak jí potáhneme k vodě?“ zeptal se Patrik.
„Jednoduše, prostě jí tam dokutálíme!“ mínil Petr.
„To zase bude akce,“ pronesl Patrik.
Mladící poté společnými silami pneumatiku zvedli a počali jí pomalým tempem kutálet mezi stromy.
„Hlavně aby nám z toho kopečka nenabrala na rychlosti!“ řekl Lukáš.
„He, he. Myslíš, že by překročila povolenou rychlost a stálo by nás to trestný body?“ zeptal se rozesmátě Patrik.
„Nerad bych jí tady po lesoparku honil,“ mínil David.
„Tak jí budeme kutálet radši přes tu louku,“ ozval se Petr, načež oběma rukama se pokusil změnit směr pneumatiky. Přitom klopýtl a dopadl bradou na pohybující se vzorek pneumatiky. Vykřikl a poté se rozplácl na cestě.
„Moje brada!“ vykřikl naštvaně.
„Vona zrychlila!“ vyhrkl Lukáš.
„Rychle za ní!“ zvolal David.
„Honba za pneumatikou začíná!“ poznamenal rozesmátě Patrik, ale jemu úsměv zmizel ze rtů, když pneumatika na svažující se louce nabrala na rychlosti.
„Tu nechytneme!“ zařval David, přičemž sledoval, jak se ona velkou rychlostí kutálí k okraji lesa. U něho se nacházel posed, na něhož zrovna po dřevěném žebříků hajný. Ten vytřeštil oči poté, co spatřil, jak se jeho směrem kutálí traktorová pneumatika. Překvapením otevřel ústa a jen sledoval, jak ona nezadržitelně směřuje přímo na žebřík. A v zápětí do něho v plné rychlosti vrazilo. Hajný vykřikl, přičemž se žebřík skácel, ale on se rukama pohotově zachytil za velkou větev stromu, co byl vedle posedu.
„Co se to dějéééé!“ křičel z plna hrdla a po chvíli z necelého metru spadl na zem mezi vysoké kopřivy. Přitom zařval jako tur a vyskočil z nich jako čertík na pérku. Pak jen zahlédl, jak mezi stromy mizí čtveřice postav.
„Parchanti!“ rozkřikl se a hrozil sevřenou pěstí. Zároveň pocítil na odkrytých částech těla pálení a začal ještě více nadávat.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI