Vzhůru k vodě-2

Po zalesněném svahu utíkala čtveřice postav, zatímco od okraje lesa řval nadávky hajný. Patrik v běhu náhle zakopl o pneumatiku od traktoru, která se zarazila o velký kmen stromu a ve zlomku vteřinu se na ní rozplácl. Pak se rychle postavil na nohy a znovu se rozeběhl, ale o vteřinu později pocítil na tváři velkou pavučinu. Rychle se jí snažil rukou strhnout, přičemž klopýtl o pařez a dopadl za výkřiku do trnité houštiny.
O něco dále utíkal Lukáš, jenž se zdárně všemu v porostu vyhýbal, ale vzápětí mu na nerovném terénu podjely nohy, což mělo za následek jeho pád. Po nevelkém svahu se skutálel přímo k dřevěnému altánku, v němž se nacházela dvojice starších lidí. Lukáš zmateně do altánku vběhl a zahleděl se na užaslou ženu s mužem.
„Dobrý den. Honí nás hajnej divokej!“ vyhrkl, načež přelezl hbitě dřevěnou část a zmizel za praskotu v lesním porostu, zatímco ti v tom altánku jeho počínání sledovali s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy.
Petr během běhu hustým porostem rozhrnoval porost rukama a zároveň se díval za sebe, jestli za ním neběží hajný. Při jednom delším otočením hlavy náhle pocítil prudký náraz do čehosi. Než se nadál ležel na zemi a užasle se díval na krmelec, který mu nečekaně stál v cestě.
„Zatraceně!“ vydralo se mu z úst a rychle se postavil. Trochu otřesený a vyděšený přeběhl lesní cestu, přičemž spatřil o něco dále Patrika a také Lukáše.
„Rychle dolů k vodě!“ vykřikl na ně Patrik a všichni tři se rozeběhli do lese, jímž prosvítala vodní hladina.
Skoro ve stejný okamžik se na oné cestě objevil i David, který své kamarády zahlédl a rovněž se rozeběhl stejným směrem. Současně však uviděl několik metrů od sebe běžet dogu, přičemž vzápětí postřehl skákající tenisák, jímž byl zasažen do hlavy. Lehce otřesený se poté rozeběhl do lesního porostu s dogou v patách, která na něho začala skákat.
„Vona vám nic neudělá! Chce si jen hrát!“ uslyšel výkřik jejího majitele běžícího po cestě, přičemž na psa začal volat jeho jménem. Sotva David doběhl do houštin, tak mu doga skočila na záda a on neudržel rovnováhu. To mělo za následek pád a nechtěné kutálení se. O chvíli později seděl ve vodě a užasle se díval před sebe, aby o něco dále na břehu vodní nádrže spatřil své tři kamarády. Bylo vidět, že útěk lesem na nich zanechal následky.
„Au, au! Já spadnul do nějaký šílený houštiny plný trnů!“ ozval se Patrik.
„Já vrazil do krmelce!“ pronesl s úsměvem Petr.
„Já zase vyděsil nějaký lidi v altánku,“ řekl Lukáš.
„Já dostal tenisákem do hlavy. A pak mě honila doga,“ vyhrkl David.
„To jsme teda tomu dali. Hlavně, že nás ten hajnej nechytnul!“ mínil Petr.
Čtveřice mladíků chvíli odpočívala ve stínů stromů a hleděla na rozlehlou vodní plochu nádrže, kterou obklopoval les.
„Vím vo jedný loďce, co je kousek vodsud schovaná ve stráni,“ řekl pojednou Patrik.
„Hele, jestli není nějak přikurtovaná, tak bychom se mohli na ní projet,“ mínil Petr.
„A jéje. To je zase nápad,“ ozval se Lukáš.
„Kdo chce, tak ať mě následuje! Hola, hola, plavba nás čeká!“ zvolal Patrik.
„To zase bude průšvih,“ řekl David.
„Když tak jen v mezích únosnosti,“ poznamenal Patrik. A jím vedená čtveřice si to za chvíli namířila podél břehu k místu, kde se nacházela ona loďka.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI