Den blbec

Den blbec
Bertík Brundibár je osoba nezručná. K domácímu kutilství má daleko. V modrácích nebývá často na veřejnosti viděn. Vidět jej v pracovním je stejná zvláštnost, jako spatřiti Gustáva Husáka v uniformě vrchního velitele brané moci. Kupodivu se zúčastnil dvou brigád na výstavbě kulturního domu. Nebylo jeho vinou, že se vždycky fotilo. Tak se stalo, že na všech nástěnkách, ba i v lokálním tisku je Bertík vypodobněn s pracovním nářadím, zatím co zasloužilí brigádníci se stovkami brigádnických hodin upadli v zapomnění. Když jednou fotbalisté rozřezávali v hliníku zrušené cihelny autogenem korečkový bagr, odnášel Bertík přes celou vesnici do místního JZD hadice. Byl jimi opásán jako Mexický povstalec z družiny Pancho Villy. A tu jeden místní kutil při spatření brigádníka zvolal:
,,Propána, Bertíku, do čeho tě to oblékli!“
Vyjímka potvrzuje pravidlo. Bertík umí řezat dřevo a kosit trávu.

Toho rána brousil kosu na schodišti, vedoucím do zahrady. Dodnes neví, co ho to napadlo. Najednou kosa seskočila o schodek níže a odnesl to palec levé ruky. Krve jako z prasete. Polévá ránu pitralonem a balí do většího kapesníku. Palec je silně omotán a opatřen cípy, vídanými při portrétech husopasek na obrázcích Josefa Lady. Zatáhlo se to.

Provizorně ošetřen, odjíždí do Brna k závodní lékařce. Stejně musí absolvovat pravidelnou periodickou prohlídku. Už dávno chtěl změnit lékaře. Jeho paní doktorka je velmi pečlivá. Dvacet minut na jednoho pacienta je limit. Ve vedlejších dveřích mizí pacienti jako ne běžícím páse. Už už se chtěl dát Bertík přeregistrovat, když vtom se dověděl zajímavou zprávu. Panu doktorovi Bernáškovi přezdívají pacienti hanlivě Doktor Cvach! Ztotožňují jej tak se známou seriálovou postavou z Nemocnice na kraji města. Zůstal u své pečlivé lékařky. Na periodickou prohlídku se objednal. Stalo se totiž několikrát, že na dveřích ordinace vítal příchozí lístek s nápisem POSUDKOVÁ KOMISE. Návštěva ordinace pak byla zbytečná. Toho dne je vše projednáno telefonicky předem. Přijeďte pane Brudibáre, budu vás očekávat.
Bertík vchází do prázdné čekárny. Nikde ani noha. Lebedí si, jak na to vyzrál. Bloudí zrakem po liduprázdném prostoru a najednou jej zaujme lístek na dveřích ordinace. Stojí tam –Dnes lékařská posudková komise! Bertík se smutně dívá na svůj palec a hlavou se mu honí chmurné myšlenky. Den blbec začíná! Palec se uzdravil i bez lékařské pomoci.

Do odjezdu vlaku domů ze zbytečného zájezdu zbývá spousta času. Vymetá antikvariáty. Při cestě na nástupiště zakupuje tři koblihy. Budou se cestou hodit. Ještě noviny. Na čtvrtém peronu směřuje ke stánku s limonádami. Marně však sahá do zadní kapsy u kalhot pro peněženku. Procházel tlačenicí. Zloděj si ovšem nepomohl. V peněžence bylo sotva padesát korun. Bertík se baví představou otlemeného ksichtu zlodějíčka při prohledávání kořisti. Majitel léta nosí peníze pouze v dolarce, doklady nosí mimo.
Naštěstí nalézá po kapsách těch pár drobných na limonádu. Bere celou událost jako ránu osudu. Má přece dnes den blbec!

Smířen osudem, dává se do čtení novin. S velkou chutí se zakousne do voňavé koblihy. Najednou marmeláda vyhřezne spodní částí voňavého pečiva a plácne přímo na sněhobílé čerstvě vyprané kalhoty! Na kalhotách zůstávají skvrny. Cestující upadá do letargie. Rezignuje a dostává se do stavu Gaki, tolik známého z výroků kuchaře okultisty Jurajdy z Haškova Švejka.

Po půlhodině jízdy najednou rána. Motorový přívěšák se zatřese, zacloumá to s ním, zůstává však na kolejích. Lidé zmateně opouštějí vagon. Jeden přes druhého se hrnou ven, do polí. Motoráček narazil do zásilky, přečnívající do průjezdného průřezu sousední koleje. Posunutý náklad u kolem projíždějícího nákladního vlaku. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Stejně zůstaly stát oba vlaky v polích na širé trati skoro tři hodiny.
To proboha nemůže být normální. Ráno palec, pak LPK. Nato zloděj, kobliha a železniční nehoda. ,,Proboha dost, já už budu hodný!“ To si říká potrefený nešťastník.

Patřičně otráven a se značným zpožděním přichází Bertík domů. Špinavé kalhoty, ofašovaný palec, mizerná nálada. Mezi dveřmi stojí žena a mává bílou obálkou s modrým pruhem. Rozvod!
,,Obsílka k soudu, podobnou máš na poště!“ zvěstuje manželka, se kterou sdílel společný osud dvacet jedna let! Krásný konec dnešního dne.

Soud proběhne v klidu a na úrovni. Majetek si oba manželé rozdělí dohodou, notáře netřeba. Stačí ověřené podpisy na matrice.
Při samotném jednání přistupuje ke katru nejprve manželka.
,,Paní navrhovatelko, máte vážnou známost?“ ptá se předseda soudu. Manželka odpovídá kladně.
,,Jméno, přesná adresa a povolání! Je váš vztah vážný?“
,,A co vy, pane odpůrce? Také máte vážnou známost?“ vyšetřuje soudce.
,,Ne, mám jen letmé a přechodné známosti,“ oznamuje Bertík.
,,Kolik?“ vyštěkne přísedící žena z lidu.
,,V současné době šest!“oznamuje obžalovaný.
Přísedícím matronám poskočí na hlavách soudcovské čepice. S odporem vyhánějí oba manžele za dveře. Rozvedli je při prvním stání.
,,To jsem netušila, že jsi takový proutník!“ vmetla bývalému manželovi výtku do tváře bývalá žena.
,,To nic, těch šest, to jsou jen vedoucí jednotlivých sekcí!“
U kávy pak žena vzpomíná:
,,Byly doby,kdy jsi mne opravdu miloval!“ Připomíná dobu, krátce po svatbě kdy byla týden u bratra v Pohořelicích.
,,Volal jsi tehdy každý večer, každý večer jsi chtěl slyšet můj hlas!“
To je pravda. Telefon neměl tehdy každý. Manžel opravdu volal každý večer. Nikdy ovšem nepřiznal, že si potřeboval ověřit manželčinu přítomnost u bratra, aby včas stačil umýt vanu špinavého nádobí. Při sebemenším náznaku návratu musel začít s umýváním. Tento fakt nepřiznal ani teď, u kávy. Jsou věci, které se prostě nepřiznávají!

Ale teď je přece den blbec. Ke všem trampotám ještě obálka s modrým pruhem. Postižený uvažuje o ranách osudu. Pak se všechno pokusí zlehčovat.
Mohl si useknou celý palec. Při periodické prohlídce mohl být zbaven výkonu dopravní služby ze zdravotních důvodů. Zloděj mohl ukrást celou výplatu. Trocha marmelády na bílých kalhotách? Maličkost. A nehoda, při které vlak ani nevykolejil? K smíchu!

Nakonec je rád, že se nemůže vyplnit rčení o nehodě smolaře při vykonávání tělesné potřeby.
Suchý záchod, který měl na smolaře spadnout, už na jejich dvoře dávno nestojí!