Cukr nad zlato

Cukr nad zlato

Na město Sacharion se pomalu snášel sníh. Tedy, snášel by se, kdyby to nebyla šlehačka. Po ulicích se potulovali brigádníci a posypávali šlehačku cukrem, aby někdo neuklouzl a nezlomil si ruku, v případě paní Obžerové třeba paruku.
Město žilo svým znuděným životem, ono se toho totiž moc neděje, když je jídlo všude na dosah a lidé nemusí pracovat. Stejně to ovšem někteří blázni zkoušeli, například prodavač karamelí, který jednoduše otrhal svůj karamelovník a plody prodával. Nyní znuděně seděl před svým krámkem a házel po okolojdoucích očima, a to doslova. Vyrobil totiž sadu želatinových očí, které nikdo nekupoval, tak je alespoň vyházel na obyvatele města. Zasáhnout občany města sladkostí není žádný problém, asi jako zkazit formulář daňového přiznání.
Prodavač sledoval okolosekolébající a my pozorujeme prodavače. Do města se přistěhoval nedávno ze země Florion, ze státu bláznivých vegetariánů. Jmenuje se Foun a ve městě vyniká svými rozměry, poněvadž jako jediný projde dveřmi do svého obchodu.
Foun otráveně seděl před svým krámkem a marně se divil, proč k němu nikdo nejde. Pro ukrácení dlouhé chvíle vytáhl z ledničky noviny a četl:
-Toník Dvourozměrný zemřel na otravu čokomůrkou
-Nemocnici hrozí krize - přijďte darovat svou čokoládu
-Sklizeň piškotů - letošní úroda bude bohatá
-Ministerstvo tukovnictví se snaží prosadit novelu, která by zakazovala cukrovinky dětem do 80 kg a navrhuje nálepky typu - čokoláda škodí oblečení či vanilka způsobuje krabovinu.

Dál se Foun nedostal, poněvadž se mu noviny roztekly v rukou. ,,Zatracenej levnej plátek!" zaláteřil ke zbytkům časopisu Sladký jím.
Rozhodl se, že dnes už má práce po krk a vyrazil domů. Brigádníci již stihli šlehačku zredukovat a nyní polehávali se všemi žaludky narvanými k prasknutí po okolí.
,,AU!" řekl chodník, po kterém Foun kráčel. ,,Eh, promiňte..." omlouval se zmatený Foun mluvícímu chodníku . ,,Víte, já tudy chodím každý den, ale ještě jsem si nevšiml, že jste mluvící chodník..." ,,Ale vždyť já nejsem chodník!" proneslo stvoření, načež se země vyboulila a odhalila černocha, ke všemu ušpiněného od čokolády. ,,Člověče!" zděsil se Foun. ,,Co to vyvádíte? Dovedete si představit, co by se stalo, kdybu na vás šlápl kdokoliv jiný?!"
,,Ano prosím, víte, já chtěl spáchat sebevraždu."
Foun se radši dále chodníkovým sebevrahem nezabýval a pokračoval v cestě, která se obešla bez potíží, až na to, že mu někdo ukradl knoflík tvořený hašlerkou. Došel ke vchodovým dveřím a obratně se vyhnul rohožce z čokoládového krému. Jeho dům byl vysoce moderní, měl dokonce dveře na otvírání otiskem zubů. Vzhledem k tomu, že si Foun stále nezvykl na široké, ale nízké vchody, vešel do bytu s hlavou od marcipánu, jež byl obyčejně součástí stropu. Omyl si tedy hlavu v limonádě z limovodu a posadil se k televizi ( z černé a bílé čokolády) a otevřel si nugátový likér. Ovšem vzhledem k tomu, že v televizi nic nedávali (možná to bylo částečně tím, že anténu někdo snědl a přístroj se roztékal), rozhodl se Foun, že se půjde seznámit se svými sousedy.
O chvíli později zaslechl Hex Anisenehnu klepání na dveře a poté dopad oříškové čokolády na podlahu. V rekordním čase se dobelhal ke dveřím a pomyslel si : ,,Pět minut.. to není špatný čas na 20 metrů... škoda že jsem ušel jen čtyři..." Načež otevřel dveře, které mu zůstaly přilepeny na rukou. Po vzájemném představení pozval Hex Founa dál a nabídl mu židli a jako zákusek talíř. Foun zdvořile odmítl se slovy, že drží dietu, což se pana Anisenehnu dotklo, poněvadž si odjakživa myslel, že je to sprosté slovo.
Foun se snažil z Hexe dostat nějaké informace o městě Sacharion, takže si nachystal polštář a každou minutu pečlivě zapisoval slovo, které z Hexe vypadlo. Po chvíli se na svůj papír podíval a zjistil, že je plný slov jako : Hmm, mlask, mňam, chráp, hlad....
,,Tohle nikam nevede!" rozzlobil se Foun poté, co se ho Hex zeptal, zda by mohl ochutnat jeho hodinky. Foun se rozhodl prozkoumat zdejší knihovnu. Bohužel se od knihovnice dozvěděl, že knihovna byla spotřebována při předloňské neúrodě.
Foun se nepřítomně potuloval ulicemi až zaslechl známý hlas: ,,AU!" ,,To jste zase vy? Změnil jste působiště?" divil se Foun. ,,Jo, a děsně mě štve, že stejně vždycky narazím na vás!" Černoch se pomalu zvedl a otřel si oči od čokolády. Nyní, když byl vzpřímený, Founovi došlo, že není vůbec tlustý. To byla záhada a on se rozhodl, že zjistí, co za tím je. ,,Smím se na něco zeptat, pane...?" ,,Fouňa, říkají mi Fouňa." ,,To je náhoda, já jsem Foun!" rozzářil se Foun. ,,Tak tedy : proč nejste, ehm... korpulentní a proč se chcete zabít?"
,,Chci se zabít, poněvadž nejsem tlustý a nechtějí mi prodat ani gumové medvídky. Na své tučence mám 78 kg a ono se prodává až od 80 kg!" zavzlykal Fouňa. ,,Neboj kámo, to vyřešíme." poplácal ho Foun přátelsky po rameni, načež Fouňa spadl, urazil hlavou hydrant a dvojka se vydala k Founovu domu pokryta vrstvou tekutého karamelu.
Tentýž večer seděli Foun a Fouňa v teple dohořívajících lékořicí a Fouňa vyprávěl Founovi legendu celého města.
,,Kdysi, ještě před sachrosaury, byla jedna moc hodná čarodějnice, která byla blázen do sladkého. Pro své rekreace tedy vytvořila piškotovou chaloupku, pokrytou karamelem. Jenže jí to brzy přestalo stačit a tak pomalu vznikalo celé město se vším všudy, dokonce vytvořila mlhu z cukrové vaty. Do městečka se postupně stěhovali lidé a čarodějka měla radost, že má pro koho kouzlit. Dokonce si našla manžela - pana Pazourka, který měl sice dvě hlavy a tudíž tři žaludky, ovšem to paní Pazourkové navadilo. A tak se město a jeho občané rozrůstali.
Po nějaké době si ale Pazourkovi uvědomili, jakou udělali chybu, že lidi nechali jíst pouze sladké a že si udělali příliš malá vrata, díky nimž se jim nezdařil tajný noční útěk. I když, stejně by je nikdo nepronásledoval, navíc poslední auto spořádali sladkožraví šneci.
Dodnes údajně žijí manželé Pazourkovi na jiné planetě s mírně pozměněným přijímením a se jmény Zuzana a Jiří."
,,Páni, to je zajímavé..." zamyslel se Foun. ,,Jen je škoda, že nevíme, kde ta planeta je, co když je to dnes Faunion a všude jsou klobásy a tak..." ,,Je to škoda, protože čarodějnice by mohla celé město zachránit a hlavně mně!" povzdechl si Fouňa. ,,Jakto tebe?" divil se Foun.
,,Já ti to neříkal? Já mám cukrovku!"