Posvátná mísa

Posvátná mísa I.
Záchodová mísa zářila do dalekého kraje a celý les prosvěcovala bílým, měkkým světlem. Byla to posvátná záchodová mísa, starší než celý vesmír a stále čistá. Spousta lidí i zvířat se na ni chodila dívat z dalekých zemí a z jiných světů, ba dokonce i z jiných vesmírů!
Zářila tak bělostným, čistým světlem, že každého oslňovala. Voda v ní padala jako vodopád a drobné kapičky byly bez bakterií a mikrobů. Ani listy stromů se do ní neodvažovaly padat, tak byla posvátná. V létě na ni dopadaly zlatavé paprsky slunce a vytvářely nádhernou duhu, v zimě odolávala mrazu a měnila sníh ve stříbro. Lesklé a dokonalé. Vyprávělo se mnoho legend a bájí o jejím příchodu do lesa. Někteří říkali, že tohle je pravý svatý grál, jiní zase, že je to záchod samotného Boha. Ale pravda byla jiná. Byl to první záchod ve vesmíru, který byl vyčištěn Domestosem. Miliony bakterií zemřely a záchod zůstal navěky vyčištěn.

Posvátná mísa II.
Byl den jako každý jiný, poutníci se klaněli záchodové míse a zvířátka z lesa vybírala vstupné. Už si vydělala 30 000 dolarů a tak si spokojeně broukala melodii z reklamy. A vstupenku si koupil i jeden divně vypadající člověk. Přesto, že bylo parné léto, měl na sobě teplý oblek, všichni ho podezřívali z toho, že je vodník, jak z něj lilo. Jenže, nebyl to vodník, ale něco mnohem horšího. Mafián. Když si nasadil černé brýle, všichni ho poznali. Byl to kmotr Bob. Hnal se k posvátné míse a sedl si na ni! Všichni začali křičet a lili na něj Domestos v domnění, že je z něj bakterie. Bohužel, stále zůstával mafiánem. I přes veškerou snahu strážců mísy se mafián na míse držel a odmítal vstát. „Co budeme dělat?“ ptali se všichni. A pak se sborově ozvalo: „Nevím!“ Návštěvníci opustili les, zvířátka zalezla do svých nízkých, jednopodlažních domků, strážci mísy se snažili dostat Boba pryč a bědovali nad znesvěcením mísy. Chtěli ho uplatit, chtěli ho zabít, volali na něj FBI, ale nic nepomáhalo... A tak zjistili zajímavou skutečnost – mísa chrání toho, kdo na ní sedí. Jediným štěstím strážců mísy bylo, že kmotr Bob rozhodně nepatřil k nejchytřejším, ba právě naopak. A tak za pár hodin z mísy vstal. On byl totiž NEUVĚŘITELNĚ, STRAŠNĚ A DĚSIVĚ HLOUPÝ, takže si neuvědomil, že má pod sebou vlastně záchod a vstal jen proto, aby si došel na WC na okraji lesa. Pochopitelně ho chytili. Do vězení nešel, měl dost peněz a známých, jako každý zločinec, ale na posvátnou mísu si už nikdy žádný mafián nesedl.

Posvátná mísa III.
O 100 let později
Prasátka se proháněla kolem staré posvátné mísy, nyní hustě porostlé mechem. Nikdo ten záchod nepoužíval, nikdo jej neumýval. Hamižní politici se navzájem upláceli, svět se kazil jak rok starý banán. Pohádkové bytosti se nesnášely, prasátka zezelenala a vlk zčervenal.
Už to vypadalo, že posvátná mísa nadobro zmizí ze světa, ale jeden obzvláště hamižný politik otevřel celý lesopark jako muzeum. Mísu obehnal sklem. Pravda, moc lidí tam nechodilo, ale občas tam někdo zavítal.
„Musíme s tím něco udělat!“ prohlašovala právě Domentosačka Dominika. „Posvátnou mísu umývají Cifem a ne Domestosem!“ Patřila k hnutí Domentos, které hlásalo, že by se mísa měla umývat Domestosem a všichni by měli povinně jíst Mentos. Nepřátelé (Cifoviči) jim s oblibou říkali Los Dementos. Ale to Domentosákům nezabránilo ve válce proti Cifovičům.
Bylo to takhle: Jednoho dne se hrdinové hnutí Domentos Dominika a Domáš vypravili společně s Dikobrazem, Dalimilem, Daliborem, Dařbujánem a Dondidánem do parku, kde byla za sklem posvátná mísa. Koupili si vstupenky a snažili se být nenápadní, což se nesetkalo s úspěchem. Asi proto, že byli v parku jediní. Dikobraz vytáhl nůž a začal rozbíjet sklo. „Aúúú“ zařvala Dominika, když ji trefil střep. „Když se krade záchod, lítají střepy.“ odpověděl Dikobraz. Už dávno nebyli nenápadní, a tak na ně útočili Cifoviči ze všech stran. Dikobraz tedy rozbíjel a ostatní zabíjeli. „Áááá!“ Vedle Dikobraza přistála Brigita, hrdinka hnutí Bref. Dikobraz ji chytil a přiložil jí nůž ke krku. „Ne, to nedovolím! Já jsem totiž Duo-Activ!“ zařval hrdina a rozpadl se na dvě poloviny. „Na ně!“ připojili se k boji Jardi a začali na všechny stříkat Jar. Všude byl zmatek a občas i nějaký zmetek až uprostřed té vřavy mísu ukradl romský spoluobčan.