Letní romantika

,,Báro nech mě.“ Zamumlám rozespale, když na svém obličeji cítím vlhký psí jazyk. Otočím se na bok a podívám se na svůj mobil, kolik je hodin. Hmm, přesně devět a můj pejsánek se dožaduje pozornosti. Snažím se ji ignorovat do té doby, než přinese plastovou láhev a hodí mi ji na hlavu.,,No tak jo, vždyť už jdu.“ Odpovím a vstávám. Snažím se co nejrychleji nasnídat, splnit ranní hygienu, nakrmit Báru, nakrájet pro ni nějaký dobroty, aby mě na procházce poslouchala a nenalíčená-kvůli veverkám je to zbytečný vypadnu ven, konkrétně do lesa. Takhle chodí každý prázdninový den ráno i odpoledne. Opravdu se divím, že ještě nejsem sexuálně orientovaná na stromy, když kolem nich každý den dvakrát chodim. To už by opravdu chybělo. Ale nestěžuju si. Báru mám opravdu ráda a tak mi nevadí, že většina holek chodí na diskotéky a po městě a tam balej jednoho kluka za druhym. Mám prostě trochu netradiční trávení volnýho času no. A ani mi nijak zvlášť nevadí, že by se žádnej můj prázdninovej zážitek nedal poslat do nějakého toho dívčího časopisu do rubriky My love story nebo něčeho podobného. Leda že bych tam napsala: Dívali jsme se s Bárou na sebe moc a moc dlouho a bylo to tak romantické. No a pak mě začala úplně nádherně olizovat celý obličej, ó taková krása (zní to spíš jako úryvek z časopisu pro zoofily, teda jestli nějakej takovej časopis existuje). Byla jsem tak ponořená do svých myšlenek, že jsem přehlídla blátivou cestu přímo přede mnou a drobného ptáka, kterej na ní stál a pil z kaluže. Báře ovšem nic neuteče a tak pořádně zatáhla za vodítko a poskytla mi úžasně příjemné posezení v bahně. Jo a ještě jednu věc jsem přehlédla-nějakého asi stejně starého kluka, který šel proti mně a snažil se zadržet smích. ,,Co tam děláš?“ Zeptal se a to už to nevydržel a začal se tlemit. ,,Koupu si pozadí v bahně, je prej dobrá prevence proti celulitidě, jsem četla.“ Plácnu první blbost, která mě napadne. ,,Tak to jo, ale nic se nemá přehánět.“ Odpoví ještě pořád se slzami smíchu v očích a podá mi ruku. ,,Díky, tak se měj.“ Usměju se a odcházím. Jestli si myslíte, že to moje vyprávění bude pokračovat tak, že ho nebudu moct vyhnat z hlavy, jste na omylu. Za pár minut na něj zapomenu, mám svých starostí dost s tim, abych Báru naučila chodit u nohy. Vzpomenu si na něj až doma, když se mě mamka zeptá, kde jsem si takhle zaflákala tepláky. Odpovím jí, že bahno je ta nejlepší prevence proti celulitidě a pak jí se smíchem vylíčím, co se mi stalo.Mamka z toho má druhé Vánoce. Odpolední venčení se už obejde bez dalších prevencí nebo čehokoliv jiného, jen mě trochu mrzí, že chodim pořád takhle sama. No a večer dostanu smsku, od mýho bývalého spolužáka Honzy, že by mě chtěl vidět a já ať teda přijede, že můžeme jít venčit společně Báru:o). Jo to bude docela zábava. Napsala jsem mu, kdy a kde se sejdeme a ať si to zapíše, aby na to nezapomněl. Honza je totiž po operaci mozkových blan, takže má poškozenou krátkodobou paměť a celou devátou třídu se mnou seděl v lavici. I když byl skoro vždycky na zabití kvůli svým trapným vtipům-za ty mohl a kvůli tomu, že pořád zapomínal, ale za to nemohl. Ale já jsem mu nic z toho nevyčítala, protože měl sám co dělat se sebou a když mi na začátku roku učitelka řekla, ať si k němu sednu, že jsem přesně ta pravá, ta nejhodnější a blablabla. No a druhý důvod byl, že se ke mně vždycky choval hezky. A jako kamarád pro holku má jednu velkou výhodu:není vůbec hezkej, takže nehrozí, že by kamarádství s ním přerostlo v něco víc. I když za ty jeho suchý vtípky bych ho fakt někdy zavraždila.
Druhý den jsem tedy i s nažhavenou Bárou vyrazila na naši schůzku. Honza přišel a bylo na něm vidět, že mě rád vidí. Pomalu jsme se ploužili k lesu, připraveni pokecat si a jít moji každodenní trasu. Kecali jsme a Honza prohodil pár svých suchých vtípků, který mi po pár týdnech, co jsme se neviděli ani nevadili a trochu nuceně jsem se jim smála. Po chvíli začal být Honza nervózní a zrovna na tom místě, kde jsem se včera rozplácla mi povídá:,,Neměl jsem v tom jasno, ale teď už mám. Já tě miluju.“ Chvíli jsem se na něj šokovaně dívala a nevěděla jsem co mám dělat, zvlášť po tom, co si moje šokované mlčení vyložil jako souhlas a začal se ke mně naklánět, protože mě chtěl políbit. Překvapeně jsem vyjekla, trochu se mizvedl žaludek (nic ve zlym Honzo) a spadla jsem na zem a Honzovi nějakym způsobem podrazila nohy a on spadl na mě. ,,Hmm tak to se ti povedlo, doslova jsi mi vyrazil dech.“
Dostala jsem ze sebe skrz zaťatý zuby. Potom jsem se zvedla, pomohla jsem na nohy i jemu
a zamumlala jsem něco v tom smyslu, že jsem nevěděla, že kluci mají celulitidu, no samozřejmě nevěděl, co tim myslim, tak jsem to nějak zamluvila. O jeho vyznání už nepadlo ani slovo a já jsem doufala, že mu jeho krátkodobá paměť způsobí, že na to zapomene.
Báru jsme šli spolu venčit ještě několikrát, ale už jsem vybírala jinou cestu:o).