Když zhasne světlo

Filip otvírákem otevřel pivo a láhev položil na stůl. Pak zrakem spočinul na televizní obrazovce, na které zrovna byl k vidění běžící fotbalista, který vzápětí vystřelil míč na branku.
„To je ale blbec!! Von to tomu brankařovi kopne přímo do náruče!“ vyhrkl.
„To se ti to radí, když sedíš u televize, že,“ řekla mu manželka Jana.
„Jen jsem konstatoval..“
„Hele, zase bliká ta žárovka. Měl bys ji vyměnit.“
„Teď?“
„Stejně ti skončil poločas.“
Filip se zachmuřil a pomalu došel do předsíně, kde si stoupl na stoličku a vyndal několik krabic z nástavce. Chvíli se v nich přehraboval a pak přinesl jednu žárovku. Manželka odešla do kuchyně a tak toho využil a vylezl na stůl.
„A ne, aby tě napadlo lízt na stůl!“ ozvala se Jana z kuchyně. Při těchto slovech lehce na stole zavrávoral a lustr se rozkýval. Ve stejný okamžik nakoukla do obývacího pokoje Jana.
„Co na tom stole děláš!“ vyjekla okamžitě a náhle v celém bytě zavládla tma.
„Do pr…!“ procedil mezi zuby Filip, přičemž ho lustr praštil do hlavy.
„Cos to proved!“ ječela manželka ve tmě.
„Ježišmarja! Já nic!“ bránil se.
„Hned z toho stolu slez!“
„Co asi dělám!“
Vzápětí se ozvala rána a zvuk kutálející se lahve po desce stolu. Pak bylo slyšet tlumenou ránu, jak láhev dopadla na koberec. Zároveň Filipovi na desce stolu podjely obě nohy a skácel se na stůl, kde bylo rozlité pivo.
„Tys schodil tu flašku vod piva!“ rozkřikla se naštvaně Jana.
„Taky z toho nemám radost!“
„Hergot, nešlap v tom rozlitým!“
„Bacha, je tady někde žárovka!“ vyhrkl Filip a přitom se ozvalo hlasité křupnutí.
„Au..!“
„Já ti říkal, abys dávala pozor!“
„Běž nahodit pojistky do předsíně!“
„Koukám, že nesvítěj lampy venku ani protější paneláky. To bude celosídlištní porucha. Jdu pro baterku,“ řekl Filip a v naprosté tmě si to namířil do předsíně. O chvíli později se ozvala rána doprovázena spoustou nadávek. Zakopl totiž o stoličku a dopadl na položené žárovky, které předtím vyndal z krabic.
„Co jsi zase rozbil?“ ptala se hned Jana a namířila si to také k předsíni. Po několika krocích o něho zakopla a přitom mu šlápla na ruku.
„Jau! Dávej pozor!“ zaúpěl Filip
„Co tady lezeš po čtyřech?“
„Jsou tady všude žárovky!“
„Kdybys je tady nerozházel, tak se to nestalo!“
Za chvíli Filip došel k věšáku a rukama hledal baterku. Přitom spadlo skoro všechno, co bylo pověšeno včetně baterky, která mu dopadla na nohu.
„Máš tu baterku!?“ ozvala se ze tmy Jana.
„Sakra,vona nesvítí,“ řekl naštvaně Filip
„Hlavně, že jsi slíbil, že koupíš baterky!“
„Hele, mám zapalovač!“ zvolal, když jej nahmatal na koberci vedle spadlé bundy. Vzápětí část předsíně ozářil plamínek zapalovače.
„Co jsi to tady všechno shodil!“ zděsila se Jana a hned sbírala spadlé věci. On držel zapálený zapalovač vysoko nad ní a nevšiml si, jak konec plamínku na zapalovači se dotkl pověšené pletené čepice. A na ní se vzápětí objevilo několik plamínků. Ve vteřině se zděsil, přičemž při cuknutí rukou si popálil palec a upustil zapalovač přímo na hlavu manželky.
„Co blbneš!“ vyjekla a vytřeštila oči, když uviděla planoucí čepici.
„Uhas ji!“ rozkřikla se.
Filip uchopil prsty čepici za její okraj a rozeběhl se přes předsíň do koupelny. Přitom však opět klopýtl o stoličku a dopadl na koberec. Než se vzpamatoval, doběhla k němu Jana. Poté začala bundou mlátit do čepice, přičemž měl pocit, že spíše bundou mlátí jeho. Pak se náhle rozsvítilo. Chvíli mžourali a do toho se ozvala rána spadlého lustru na stůl v obývacím pokoji. A skoro současně se ze znovu spuštěné televize ozvalo mohutně: „ Góóóól…“