Medvědovník

„A, maminko, jak se dělají děti?“ Malá medvědí Holčička upřela nevinnou mláděcí tvář na svého rodiče.
„Cože?“ Máma medvědice spěšně odložila lososa a pokusila se uvést svůj medvědí intelekt do stavu pohotovosti.
„No, jak se medvíďata dostanou na svět, mami? Kamarád Maliník říkal, že je prý nosí sup, ale já jsem si dělala nějaké výpočty a tak to nemůže být. Sup by takovou váhu neunesl!“
Malá medvědí Holčička byla zvídavé a chytré medvídě, v medvědí školce premiant. Máma medvědice si byla skoro jistá, že kdyby jí velmi opatrně a jemně věci vysvětlila, mládě by to pochopilo.
Na druhou stranu, lež, to je jistota.
„No, víš, holčičko,“ řekla a pohladila mládě po hlavě. „To máš tak. Děti se rodí na Medvědovníku.“
Holčičce se rozšířily očka tak, že vypadala jako reklama na digitalis.
„Jé, mami, a co je to Medvědovník?“
„No...ehm...to je takový strom, víš, miláčku. No, a když se Táta a Máma medvědi mají rádi a chtějí mít medvíďátko, musí jít dlouhou cestu až do středu našeho lesa a najít si svůj Medvědovník. Nikdo neví, kde přesně roste a tak je cesta k němu složitá a těžká...“
Medvědí Máma se začala potit.
„No a pak, mami?“ vyptávala se dál medvědí Holčička a kulaté brejličky na čenichu se jí kývaly vzrušením po vědění.
„Pak? Pak co?“ snažila se získat čas Máma. „Aha...no pak, když najdou ten svůj strom, hrozně silně ho obejmou, a když se moc snaží, tak po nějaké době jim na tom stromě vyroste medvídě. Tak!“
Holčička chvíli krabatila čelo. Nakonec se optala:
„No a co se stane potom? To medvídě uzraje, zčervená a spadne?“
Medvědice si nervozitou prokousla dráp. Není lehké být rodičem. Měla nechat starého, aby ji sežral.
„No..ano,“ prohlásila nejistě. „Máma s Tátou pak čekají u Medvědovníku, aby to mládě chytli, až bude zralé.“
„Aha,“ prohlásilo dítě, „ale to je celkem energeticky náročný proces, to dělání dětí na Medvědovníku, že jo?“
Medvědí máma sice nevěděla, co znamená termín energeticky náročný proces, ale byla už po šesté matkou, takže...
„Ano, drahoušku, je to velmi...náročné,“ pravila tiše.
Dítě teď vypadalo opravdu velmi zamyšleně.
„A, maminko?“
„Ano, miláčku?“
„A nebylo by jednodušší vykašlat se na Medvědovník a normálně to dítě vysouložit?“