Takoví normální nájemníci jednoho domu-2

Správce Bém otevřel dveře od bytu a podíval se na nástěnku v chodbě, na které byla napsaná jména těch, co bydlí na patře. Červená ručička ukazovala na jeho jméno a to znamenalo, že by měl vytřít chodbu.
„Zatraceně. Přeci nebudu vytírat“ pomyslel si a hbitě ručičku posunul na opačnou stranu nástěnky, kde bylo jméno Brtníková. Sotva tak učinil, otevřely se prudce dveře na protější straně chodby a v nich stála paní Brtníková. Hned postřehl, že v jejich očích se zlostně zablesklo.
„Jéé, dobrý den,“ pozdravil.
„Já vám dám dobrý den! Už je dávno po večerních zprávách, což vám asi uniklo.“
„No, to víte, ten čas letí.“
„Ta ručička na tý nástěnce ukazovala na vaše jméno!“
„Vážně? Ale teď neukazuje.“
„Ale měla by!”
,,Asi ten, kdo tady naposledy vytíral, ji zapomněl posunout.“
„Já tady minule vytírala a posunula jsem ji na vaše jméno!“ „Vopravdu?“
„Tak teď je vytíraní na vás!“
„No, to víte, manželka je v lázních a …..“
„Ta tam bude čtrnáct dní. To tady zatím vyroste tráva. „Nemluvě vo tom, že ve výtahu je nablito, jak včera vaší kamarádi štamgasti jezdili nahoru a dolu!“
„No, my jsme nemohli pořád zmáčknout ten správný čudlík..“ „Coby asi tomu řekli na úřadech!“
„No, já to tady všechno dám do pořádku,“ vyhrkl správce.
„To by bylo záhodno!“
Bém se v bytě posílil větším množstvím piv a pak se pustil do pastování přízemí. Sice byl více na podlaze, než na nohách, ale přesto se podlaha začala nebezpečně lesknout. Paní Brtníková zvědavě otevřela dveře a neprozřetelně vstoupila na chodbu. Ve zlomku vteřiny ztratila rovnováhu a projela se za jekotu napříč chodbou. Na zábradlí zaháknutý správce Bém, který svíral v ruce láhev piva, jen přihlížel.
Tou dobou si přivolal výtah pan Malina a sotva vstoupil na podlahu výtahu, podjely mu nohy. Snažil se rychle zachytit, ale zavírající se dveře výtahu ho ze zadu praštily do zad a on se rozplácl na zadní stěně kabiny. Zároveň nechtěně stiskl jedno tlačítko a výtah se rozjel nahoru. Když výtah dojel do toho patra, podařilo se mu postavit na nohy.
Ve stejnou chvíli do výtahu vstoupil opilý pan Karásek. I on ihned ztratil rovnováhu a dopadl na něho. Kabina výtahu se otřásla, načež se výtah rozjel dolů.
Pan Makovec marně mačkal ve sklepě tlačítko výtahu, a tak tedy popadl harfu a vynesl jí po schodech do přízemí. Než se nadál, seděl na podlaze a jel po jejím napastovaném povrchu. Do cesty se mu připletla divoce sebou o podlahu mlátící se paní Brtníková a ve stejný okamžik se otevřely dveře výtahu, ze kterých vypadl pan Karásek i pan Malina.
„Člověk se tady s tím meje a vy se my tady takhle válíte!“ rozčílil se správce Bém, přičemž ztratil rovnováhu a spadl také na podlahu.
Po otevření venkovních dveří pan Konečný ke svému překvapení doklouzal ke schránkám. Stačil svou schránku ze zvyku otevřít, přičemž se jejich dvířek chytl. Zakrátko je svíral v rukách a jel po podlaze k menší hromadě nadávajících lidí, kde dominoval pan Makovec se svou harfou a jen bezmocně přihlížel, jak do jejich strun vnikl pan Konečný.
Několik dalších ochotných sousedů přispěchalo díky hluku na pomoc, ale i oni se brzo stali součástí valné hromady. Někteří se zakutáleli po schodech do sklepa, jiní se zase ocitli v bytech svých sousedů v přízemí. Některým bylo souzeno zcela opustit dům a mezi ně patřil správce Bém i pan Karásek. Těm se to hodilo, načež si to okamžitě namířili do hospody, zatímco z domu se ozývaly mnohonásobné výkřiky.