Petr u automechanika - díl 2.

Milé děti!

Minule jsme si povídali o tom, jak dokáže člověku zpříjemnit život taková výměna spojky. S ohledem na Váš nemalý ohlas (většinou radost z cizího neštěstí) jsem se rozhodl, že Vám udělám potěšeni i popisem dalších utrpení, jež mne s mým "novým" autem potkala.

................................................

Druhý den jsme s otcem vyrazili. Jeli jsme do jihoceska odstěhovat prarodiče a odkoupit kus vesnice, leč to není v tuto chvíli tak důležité. Daleko důležitější je fakt, že ledva jsme se za Prahou vystřídali za volantem (přece si svůj opravený stroj nenechám nabourat v Praze někým jiným), nastaly jemné potíže...

Otec zařadil jedničku.
Rozjel se.
Zařadil dvojku.
Zařadil trojku.
Zařadil čtyřku.
Zařadil trojku.
Zařadil čtyřku.
Zařadil trojku.

Pětka nešla.
Po několika marných pokusech jsem poznamenal něco ironického o řidičském umění a usedl za volant sám.
Zařadil jsem jedničku.
Rozjel jsem se.
Zařadil jsem dvojku.
Zařadil jsem trojku.
Zařadil jsem čtyřku.
Zařadil jsem trojku.
Zařadil jsem čtyřku.
Zařadil jsem trojku.
Pětka skutečně nešla.

Pak jsem ještě chvíli řadil (tuto pasáž vynechávám s ohledem na Vás, milé děti - jednak proto, že by mohla být poněkud únavná ... a ... řekněme si to otevřeně ... to, co jsem si v danou chvilku myslel, by mohlo být i silně nepřístupné...)
Tedy: po chvilce řazení jsem vyvinul zvláštní systém, jak zařadit pětku. Hraničil s deformací řadícího systému ... ale pětka šla!
Přesedli jsme si.
Otec zařadil trojku.
Rozjel se.
Zařadil čtyřku.
Zařadil pětku.
Jednička a dvojka zařadit nešly.

Tímto stylem jsme dorazili až na vysněný konec naší trasy, jenž se nám při každém přeřazování pomyslně vzdaloval.
Druhý den jsem navštívil opraváře v nedaleké vísce. Tento všeuměl vybavený autogenem, kladivem a vlastní fantazií ztratil opravou mého vozu asi 2 a půl hodiny a provedl:

- opravu řazení
- výměnu brzdové kapaliny
- odvzdušnění brzdového systému
- a lokalizaci některých dalších závad.

To vše za směšných 400 Kč!

Cesta domů probíhala příjemně. Oba dva jsme si libovali, jak se krásně jede, když člověk může předjíždět bez rizika, že v kritický moment nezařadí. Jihočeský opravář je machr! Pouze skutečnost, že kontrolka dobíjení baterie nám poněkud ... poblikává ... až svítí, mi jemně hlodala v mysli. Nakonec jsem vše vysvětlil vadnou signalizací, čemuž jsem i sám uvěřil.

O několik dní později:

Cestou do Berouna za naší společnou kamarádkou (jeli jsme oslavovat svátek jejího počítače - přesněji: chtěli jsme jet) jsem si na vlastní kůži ověřil, že bez světel se jezdit nedá. Zvláště v noci. Nebudu věc protahovat líčením trojnásobného roztlačování auta (pro zájemce: existuje zvukový záznam akce pořízený přítomným zvukofilem Michalem), řekl bych snad jediné: vrátili jsme se ve zdraví.

Dva dny na to jsem už vesele odjížděl ze specializované opravny elektrických zařízení automobilů s novým alternátorem ...

- Vidíte, ten starej je úplně vypálenej!
- Hm. To je alternátor, ne?

... chudší o 2500 Kč.

Milé děti, napište nám, zda si myslíte, že měl opravář v autorizovaném servisu pravdu, když po "opravě spojky" (to byla ta úplně první - z minulého dílu - 4500 Kč) tvrdil, že s autem můžu bezpečně jezdit, že brzdy jsou v pořádku a řazení jde přesně.
Napište také, co si asi o něm myslím a kam jej při nejbližší možné příležitosti pošlu.

Váš Petr P.

PS: Očekávejte další díly. Z převodovky kape olej a vzadu ... něco klepe.