Petr u automechanika - díl 5.

Milé děti

Od našeho posledního povídáni o opravách mého automobilu uběhlo opět několik dní a já jsem opět o něco zkušenější. Událo se pár dějů, jejichž zásluhou se můj názor na automobilovou dopravu a na problematiku automobilismu vůbec ... poněkud ... zformoval.
Bylo krásné slunné páteční poledne, když jsme se s kamarády vydali směrem k rodnému městu. Neujeli jsme ani 1 km a už nás okolnosti posunuly o několik stop stranou. Ta nejdůležitější okolnost měla tmavě modrou barvu a říkali jí Daewoo.
Víte, to bylo tak: Přijel jsem na křižovatku nedaleko svého ubytovacího zařízení, zastavil za rovněž odbočujícím Peugeotem a jal se ladit autorádio. Z tohoto mne vyrušila až podivná rána. Podle zvuku by si člověk myslel, že snad do sebe nabourala nějaká dvě auta. Zvedl jsem oči (rozuměj pohled) od přehrávače s úmyslem přesvědčit se, že tomu tak není, a přesvědčil jsem se, že tomu tak je. Řidič již zmiňovaného Daewoo přehlédl stařičkou Škodověnku s mladičkou slečnou za volantem a vjel jí do cesty. Krátce na to došlo ke střetu (řečeno slovy přivolaného policisty). Modrý agresor však pokračoval v jízdě a (již docela jemně) odsunul Peugeota stojícího přede mnou. V tomto okamžiku jsem zhodnotil situaci a rozhodl se zachovat klid, neboť „mému vozu přece nic nehrozí – až ke mně nedojede“. Těsně před srážkou jsem ještě instinktivně tvrdě sešlápl pedál brzdy a s myšlenkou „nenechám se odtlačit“ jsem si vychutnal náraz.
Zjištěná škoda na vozidlech: Daewoo: celkově poškozená přední část vozu (včetně poloosy) – škoda odhadnuta na 100 000 Kč. Škoda 100: celkově zdemolovaná přední část vozu. Peugeot: promáčklé zadní dveře a blatník. No a konečně můj úžasný Renaultek: Uražená mlhovka a prasklý blinkr.
Po příjezdu policistů se řidiči ostatních vozidel nebyli schopni dohodnout na místě, pročež byla nehoda klasifikována jako „velká“ a já absolvoval ještě výslech, kde za mne tentýž policista zformuloval průběh nehody, zapsal jej do svého PC, vytiskl na své jehličkové tiskárně, okopíroval na své kopírce a dal mi podepsat. Když se tak stalo, byl jsem propuštěn.

O několik dní později:

Stáli jsme s mým kamarádem u svých vozů (oba máme Renaulty – jen on asi o 200 000 Kč dražšího) a plánovali prodej mého vozu a koupi jiného, zavtipkoval jsem: „Jestlipak já ještě nebudu muset na technickou, než to prodám?“ Na ta slova jsem prostudoval kontrolní nálepky na zadní SPZ a zatelefonoval několika známým automechanikům, že bych potřeboval technickou kontrolu, a jak moc vadí, že už ji mám asi 3 týdny prošlou.
Na tomto místě bych rád připomněl, že i dříve popsaná „bouračka“ již byla „bez technické“ ... leč vševidoucí oko zákona se tentokrát naštěstí přehlédlo.
Technická kontrola byla provedena.
To bylo v pátek ráno.
Tentýž pátek odpoledne jsem se vydal ze svého zaměstnání do rodného města na víkend, kde jsem měl domluvenou nějakou práci za celkem nezanedbatelný peníz, jenž mi měl v tuto nehostinnou dobu pomoci důstojně přežít.
Nasedl jsem do automobilu, nastartoval a všiml si, že kontrolka dobíjení opět nesvítí, což ona dělala často. Vystoupil jsem proto a zasunul její konektor do příslušné zdířky alternátoru. Kontrolka se rozsvítila a já byl spokojený. Méně spokojený jsem však byl, když nezhasla ani po nastartováni ba dokonce ani po zvýšení otáček motoru.
Známý pán v autoelektroservisu se díval zúčastněně a byv poučen o mých plánech na víkend rozhodl se mi pomoci. Původní pokus o opětovnou výměnu relátka ztroskotal zjištěním, že „relátkem vono to teda asi není“.
Generální oprava alternátoru (provedená výměnou za jiný) stála 2500 Kč, čímž výdaje toho dne za automobil vysoce předčily příjmy za plánovanou víkendovou práci.

Milé děti, myslíte si, že mám také jiné záliby než placení oprav svého vozu? Jaké máte záliby vy?

Váš Petr P.

PS: Stále uchází pravé kolo a vzadu něco klepe.