Petr u automechanika - díl 6.

Milé děti

Po neveliké době jsem tu opět já - váš přítel automobilista i s další příhodou dopravního charakteru.
Víte, to bylo tak:
Pár dní (možná dokonce i týdnů) po posledních problémech s alternátorem jsem cestoval směrem do rodného města. Vezl jsem svého přítele zvukofila Michala (o němž jsme si už povídali na jiném místě tohoto zdánlivě nekonečného příběhu) a poslouchajíce rádio jsme komentovali provoz.
Bylo to na stanici metra Flora, kde jsem letmým pohledem do zpětného zrcátka málem zdravě odhadl situaci. Autobusáka, který se mi snažil vyhnout jsem hlasitě obdivoval slovy „Ten je teda dobrej, to bych měl strach, že se nevytočí...“ až do chvíle, kdy se opravdu nevytočil.
Jistě, milé děti, znáte ten pocit jistoty, když vás tatínek ochrání před zlým sousedovic chlapcem, protože tatínek je ... prostě tatínek, který celý život nedělá nic jiného, než někoho ochraňuje před zlými sousedovic chlapci. Ten pocit jistoty, když někdo něco dělá celý život, a tedy není čeho se obávat ... Tak přesně ten pocit jsem měl taky. Probudila mne z něj až jemná rána. Byl to střet autobusu a mého nárazníku.
Poté, co jsme oba opustili své vozy a překontrolovali rozsah škod, jsme se nonverbálním způsobem dohodli na tom, že není o čem hovořit a jali jsme se pokračovat v jízdě.
Cestou domů jsem uvažoval o tom, zda můj vůz oplývá nějakou mimořádnou schopností přitahovat katastrofální situace (nebo aspoň jejich náznaky), a lehce jsem se znepokojoval nepříjemným hukotem odkudsi zezadu. Posléze jsem jej docela přesně identifikoval.
Nová pneumatika mne stála zhruba půl druhého tisíce korun.

Milé děti, vím, že jste si už zvykly na mé příhody a že je považujete za určitou jistotu, konstantu, něco, na co se můžete vždy spolehnout. Nejinak tomu bylo i u mne. Ano, i já jsem si už zvykl na to, že můj vůz Renault 9 je vozem nadmíru zlomyslným a chápal jsem tuto skutečnost jako nedílnou součást jeho charakteru. Na tomto místě je však dlužno podotknout, že se u mne ony příhody nesetkávaly s takovou oblibou jako u některých z vás (soudě dle ohlasů), pročež jsem se rozhodl situaci nějak řešit. V opravách 18 let starého vozu jsem brzy přestal spatřovat východisko, a proto mi nezbylo jiné řešení:
Můj nový (9 let) vůz nese označení Renault 19 TSE Chamade. Má hnědou barvu (metalíza) a je naprosto úžasný. Zatím jsme spolu absolvovali 2000 km a jen jeden servis (výměna brzd. destiček). Je pravděpodobné, že spolu nezažijeme tolik dobrodružství ve smyslu poznávání autoservisů, ale dá se rovněž předpokládat, že o to víc bude naše společné soužití klidné a harmonické.

Se srdečnými pozdravy a s přáním samých spolehlivých vozů se s vámi loučí

Váš Petr P.

PS: Nechcete náhodou někdo koupit úsporný a spolehlivý vůz Renault 9 TSE s novou STK, spojkou, převodovkou, alternátorem, světlometem, přepínačem ukazatelů směru, pneumatikou a plno jinými součástkami? Jen vzadu stále něco klepe...