Stopař panelový

STOPAŘ PANELOVÝ
Pan řídící Vladimír Brázda dospěl do důchodového věku. Čas se navršil. Pan řídící je nucen opustit naturální byt.
Postavíme si dřevěnou chatu!
Pan řídící zakupuje parcelu, nechá postavit kamenný sokl a objednává srubovou chatu v podniku Drevina Žilina.
Je listopad roku 1969. Velice teplý podzim. Chata přijíždí na místní nádraží v zakrytém voze. Jako doprovod se dostavil majstěrko z výrobního závodu.Má za úkol sestavit chatu pomocí trámových panelů. Kolem se bude motat vynikající stolař pan Darmovzal. Třetím do party se stane při kompletaci chaty čerstvý zeť, výpravčí vlaků, Frantík Rendl. Práce jde od ruky. Pan majstěrko je veselé mysli. Jako by z oka vypadl herci Josefu Krónerovi.Najednou zádrhel. Chybí jeden pětimetrový, metrákový panel. Majstěrko jen lakonicky prohlásí:,, Nima panela, nima šturma! Ak tuna paněl něbudě do pozajtrajška, iděm domou!“
Teď babo raď. Chatu třeba za každou cenu zkompletovat. Ležící panely by se přes zimu mohly jednak poškodit a také by je mohl někdo ukrást.Řídíci majstěrka ukecá, ubytuje a pohostí.No a novopečený zeť Fanoušek Rendl zařídí to ostatní. Brnkačka. Výpravčí zajede pro chybějící panel do Žiliny.
Do Žiliny zachránce trefil. Našel i podnik Drevina. Vyřídil i reklamaci. Uznali svoji chybu. Omluvili se. Důsledek kladného vyřízení celé záležitosti se dostavil záhy. S omluvami vyprovodili reklamanta z podniku a jeřábem k němu přisunuli chybějící panel. A tak se Fanoušek Rendl stal toho listopadového dopoledne stopařem panelovým.
Nutno upozornit, že tento stopař stopoval jen dvakrát v životě. Jako hezkému vojákovi mu zastavil teplouš a jednou jeden známý z vesnice. Po třetí v životě stopuje, ovšem s panelem. Osobní automobil zastaviti nelze. Zaměří se tedy na auta nákladní s prázdnou korbou.
Zastavil kamion.
Posádka ochotně pomáhá naložit pět metrů dlouhý a metrák těžký kus na prázdnou korbu. Má to ovšem jednu chybu. Jedou do Opavy! No a co, všechny cesty vedou přece do Říma. Stopař se ukládá na polní lůžko,umístěné těsně za hlavami dvou členů posádky. Je listopad a v kabině je příjemné teplo. Kamion uhání a drncání stopaře na polním lůžku zcela uspí. Najednou kamion stojí.
,,Tak mladej,dáme si něco na zub,“ oznamuje ten silnější.
Zastávka trvá hodinu. Ten hubenější jako šofér sice nepije, spořádá ale horu jídla a poručí si cigarety. Pochopitelně na účet stopaře. Závozník také bohatě poobědvá a urazí několik piv. Také ovšem za občerstvení neplatí.
Fanoušek správně uvažuje, že cesta ze Žiliny do Opavy musí přece vést přes Ostravu.Nikdy by jej však nenapadlo, že cesta ze Žiliny do Ostravy bude trvat celý den! Následuje ještě několik zastávek na gáblík. Cesta ze Žiliny do Ostravy se tak podobá cestě legendárního parníku Lana z Prahy do Bratislavy kolem středozemního moře!
Venku se setmělo. Kamion stojí u nádraží Ostrava Poruba. Stopaře bolí hlava jako střep. Tak jako básník zůstává sám se svým žalem, zůstává Frantík Rendl sám se svým panelem.
Nastává dilema. Panel, opřený o zeď nádražní budovy, nelze poslat po železnici. Do nádražní budovy je daleko. Osiřelý panel by mohl zmizet. Ostrava je Bronksem. Nezbývá než opět stopovat.
Zastavuje prázdný Barkas. Řidič naslouchá pozorně a souhlasně pokyvuje hlavou.Po nabídce pětistovky na ruku souhlasí. Jde jenom z telefonní budky zavolat manželce. Je to podnikové auto a řidič bude po celou cestu riskovat. Soukromé podnikání se v roce 1969 ještě nenosí. Natankováno má. Pětistovku můžeme v dnešní době znásobit deseti. Od stopaře je to ovšem vynucený tah. Panel musí být zítra na místě za každou cenu.
Komplikace však nastává při nakládání. Do Barkasu se pět metrů dlouhý panel prostě nevejde. Šofér motivovaný pěknou sumičkou však přemýšlí. V Barkasu je za hlavou šoféra posuvné sklo. Když se sklo odsune, panel se zasune a bude za jízdy čouhat vedle šoféra jako dřevěný spolucestující.To, co bude vyčuhovat vzadu se opatří červeným hadříkem. Musí ovšem vzadu zůstat otevřená dvířka. Pro druhého cestujícího nezbývá ovšem v takto upraveném dopravním prostředku místo!
Teď ovšem musí přemýšlet i ten přebývající člen posádky. Rozhodnuto. Frantík si vleze dozadu k panelu, položí se v zimním flaušáku na levý bok a zaujme polohu ležícího střelce. Je tu ovšem ještě možnost poslat šoféra na udanou adresu a sám se do rána dopravit vlakem domů. Co když ale šofér zahne za rohem i s panelem, vykašle se na pět stovek a majstěrko se ráno vykašle na dostavbu chaty?
V průvanu je cesta dlouhá. Levá půlka těla je otlačená. Fanoušek si připadá jako unášená oběť vyděračů. Leží na levém boku jako socha Krista při vzkříšení. Pod panelem lze pozorovat předním oknem pojížděnou trasu. Táhne, hlava bolí, nohy zebou. Konečně Vyškov!
,,Tak kam to bude, šéfe?“ zajímá se šofér.
,,Ještě osmnáct kilometrů do vesnice Podboří,“zahuhlá člověk vedle panelu.
,,Tak to jsme si nedomluvili, říkal jste Vyškov!“ ohrazuje se šofér.
,,Kdybych řekl vesnice u Vyškova, tak byste nejel!“logicky oponuje muž vzadu.
,,Dám vám ještě stovku navrch!“končí debatu stopař. Na tenhle argument šofér slyší.
Těsně před půlnocí zastavuje Barkas před ,,Hasičkou“.Zde bydlí Brázdovi ve školním bytě.
Po dlouhém zvonění se ve vratech objeví rozespalý pan řídící v županu. Konec dobrodružství. Prokletý panel končí za vraty. Peníze nestačily, starý kantor musí sáhnou hluboko do kapsy.
Barkas odjíždí do listopadové noci.
Frantík zdůvodnil výdaje, spojené s cestou z Ostravy. O svých výdajích na gáblíky pro posádku kamionu se raději nezmínil. Stejně by starý kantor neuvěřil. Neprozradil ani průběh strastiplné cesty unášené oběti vyděračů.
Děda Brázda si pak pochvaloval, jakého má schopného a udělavého zetě.
Mezi přáteli a známými prohlásil:
,,Víte, on Fana byl jediný, kdo všechno mohl zachránit.Jen on mohl ten těžký a velký panel včas dopravit.
,,On má totiž režijní průkazku na vlak!“