Aprílový žertík

Konečně nastal den, který mám červeně označený v kalendáři. Apríl. Tento den absolutně zbožňuji, protože jsem ten typ člověka, který se umí skvěle přetvařovat a tím dokážu velmi dobře napálit tento den skoro všechny mé blízké. Nechápu, že mě ještě neprokoukli, protože tento den oslavuji od té doby, kdy jsem zjistila, co ten Apríl sakra znamená, čili od svých devíti let.
,,Sakra,“ zasyčím, když na sebe vychrstnu celý šálek čaje. No to nezačíná dobře. Převléknu se a všimnu si, že je půl osmé, takže mám co dělat, abych stihla autobus.
S vyplazeným jazykem doběhnu k zastávce, odkud už vyjíždí autobus. Naštěstí si mě všimne jedna spolužačka a upozorní řidiče na mou maličkost. Autobus zastaví a já se bezdechu dohrabu k řidiči. Než stačím cokoli říct, podjede mi noha a já se skácím po schodech autobusu dolů. Když do něj lezu podruhé, silně se přidržuji zábradlí . Řidič se jen zeptá jestli jedu “jako obvykle“ a já jdu konečně s pocitem trapnosti najít volné místo. Jako na potvoru tady žádné není, tak stojím uprostřed chodbičky a celou půlhodinu vstřebávám ty strašné pohledy. Opravdu začínám pochybovat, jestli dneska není pátek třináctého.
Cestou začne pršet. Zkázu zjistím hned, jak vystoupím z autobusu, protože před školou je velká břečka bahna. Už předem vím, že mě bude stát velké úsilí, abych zvládla padesát metrů do školy bez toho, aniž bych si zašpinila nohy. Opravdu skvělý nápad si vzít otevřené boty na podpatku, ale kdo by čekal takový slejvák? Když dorazím do školy a školnice se mi uráčí otevřít, vypadám, jako vodník s jednou nohou plnou bláta.
Když konečně vyjdu z umývárny, kde jsem si v umyvadle smývala bláto a kde jsem se dávala do pořádku, zjistím, že už je třicet minut hodina.Opatrně vejdu do třídy s nachystanou výmluvou, ale učitelka jen pokyne, ať zůstanu u tabule. Je jasné že jsem se na chemii ani nemrkla a výsledek se dostaví hned v zápětí. Další kule do žákovské.
,,No, nevím. Tímhle tempem propadáš,“ oznámí mi učitelka a já se zhrozím. Já a propadat?
,,Jak to?“ zeptám se jí.
,,Protože je Apríl,“ řekne a všichni se začnou smát. Opravdu nejsem dnes ve své kůži. Do oběda mě nějakým žertíkem nachytalo dalších sedm lidí a já nikoho. Třeba Vojta mi na začátku přestávky oznámil, že mi musí povědět něco děsně tajného. Chvíli mi uhýbal pohledem a děsně se ošíval než se mi konečně uráčil říct, co mu leželo na srdci. Říkal, že už nemůže dál sledovat, jak mě všichni pomlouvají. Vůbec jsem nechápala co tím chce říct. Po nějaké době se rozhodne a oznámí mi, že jsem nejspíš protekla a já? Samozřejmě jsem zpanikařila a utíkala na záchod. Když jsem se potupně vrátila zpět, celá třída vybuchla smíchy. Jedinému, komu jsem na vtípek neskočila, byla moje nejlepší kamarádka Markéta, která mi oznámila, že mě můj kluk podvádí. Bohužel je ale tak průhledná, že jí ani já dnes na nic neskočím. Ona jen pokrčí rameny a prohodí něco ve smyslu, že budu překvapená a odejde. Když dorazím domů, konečně si oddechnu. Máma dorazí až pozdě večer a na žádné vtípky nebude mít náladu, táta je na služební cestě, jsem jedináček, takže mě nebude nikdo otravovat a s mým klukem Patrikem jsme se předem domluvili, že na sebe nic nenachystáme. Když se to shrne do hromady – nic hrozného se dnes už nestane. Kolem druhé se jdu připravit na randíčko, které se bude konat v parku. Když s vylepšenou náladou dojdu na smluvené místo, zažiji největší šok tohoto dne. Vidím svého přítele, jak sedí na lavičce se svým kámošem Markem, chvíli si povídají, pak se obejmou…a začnou se líbat!
Stojím tam jako opařená, že by Markéta fakt měla pravdu? Patrik si mě všimne a odtrhne se od Marka. Přiběhne ke mně a začne se mi omlouvat, ale že jinak nemohl, že jeho pudy byly silnější než on… Nejlepší kluk kterého jsem kdy měla je gay? To je pro dnešek na mě docela hodně. Otočím se a odejdu od něj. Slyším, jak na mě volá něco ve smyslu ať se vrátím, že to byl jen Apríl! Otočím se, doběhnu k němu a hodím po něm svojí kabelkou. Po půl hodině jsme usmíření, ale opravdu mě zneklidňuje pocit, že se líbal s klukem…