Rodinka

Jmenuji se Přemysl. Nikoli Přemysl Oráč, jako ten slavný předek, ale Přemysl Botička. Dost strašný, co? Ale co s tím mám dělat? Můj otec je totiž učitel dějepisu a holt je svým povoláním dost deformován. Naše rodina je vůbec dost divná.

Bydlíme vedle vojenského letiště, takže mi co chvíli přeletí nad hlavou stíhačka. Chtěl jsem na to jednou sbalit spolužačku, koneckonců, západ slunce je tu nádherný, ale ona si místo červánků prohlížela plakát Brada Pitta, co má ségra v chodbě na zdi hned vedle busty Karla IV. Říkal jsem, že otec je cvok, ne?

Máma je reklamní producent. „Dělala“ třeba reklamu na prací prášek Zmizni. Jeho název mluví za vše. Dostala totiž reklamní vzorek a po použití vytáhla z pračky sice moje trenýrky, leč ve velikosti našeho psa. Máme čivavu… Reklama na Kofolu dopadla dobře. Jen už jí nemůžu ani cítit, protože výrobce poslal máti „drobnou“ pozornost – 50 balíků tohoto vynikajícího nápoje. Máme plný sklep. Reklama na struny nevyšla. „Muzikant“ držel kytaru jako pádlo a vřeštěl jako orangutan. Jen ho poslat do džungle a nechat houpat na liáně. Nejlépe za krk.

Zmínil jsem psa? Já chtěl vlčáka, ségra kolii, máma má alergii na cokoli chlupatého a otec to vyřešil. Stříháme čivavu na naháče… Jo, tak tenhle náš hybrid má tasemnici.

Sestra našla zalíbení v kytkách. Byla v létě u Niagarských vodopádů a cosi si přivezla. Tátův kolega určil vzácný a přísně chráněný druh orchideje. Doufám, že ji zavřou…

Ach jo! Zase pondělí! Sedím u stolu, žvýkám žvýkačku a sním. Sním o Mount Everestu. Ale tam se podívám, až se poperu s binárními operacemi. Zítra píšeme písemku, a když to nedopadne, ukáže mi otec středověké techniky mučení v praxi…