Idylka

Kocour viděl kočičku a čtyři šváby na pivu sedět a před sebe trpně hledět. Na nebe hleděli a všichni mlčeli. Hostinský v koutě si vlasy řval, ta pětka mu vylidnila lokál. Šestý příchozí – kapr v černém šatě. Ach.
Hospodský nemá hosty rád. Má pavouka na mozku. Neurčitelnou nestvůrnou zrůdu, která tiše snová pavučinu na hezká slova. Oba se mračí na kroky dračí.
Paňmáma praštila zvědavého hosta pánvičkou. Bum! Zadunělo to a v kuchyni je mrtvola. „Nebožtík! Umrlec! Pomoc!“ křičí.
Seběhli se všichni. Hasiči, záchranka i funebráci. Doktor konstatoval smrt tří papoušků a jednoho leguána. Cestou je ušlapali. Domnělá mrtvola si čichla k fuseklím kapitána okresní policie a odkvačila.
Mutující kanárek všechno to viděl ze své klícky u stropu. Všechno, všecičko viděl. I zloděje na okapu. Z klece vyletěl a udělal ozdobu na šatu.
Vážená dáma, manželka ještě váženějšího radního, zaječela. Setřela cosi z čela. Udělalo se jí nevolno. Zachraňoval, kdo tam byl. Však nezachránil. Dáma i kanárek, oba byli mrtvi.
Než skončil večer, zemřel ještě stářím kačer. Pominulo se prasátko a pohřeb babiččin skončil zakrátko.
Dekadentní básník zazvonil na zvonec a pohádky je konec.