Setkání

To jednoho dne se v listnatém lese potkali dva staří-mladí známí: Vraní oko a Rulík. Tu Oko říká: „Ahoj Rulíku! Ale..co je s tebou? Seš dneska nějakej otrávenej..stalo se snad něco?“
„No, kdyby jen dneska..Mám problém. Všichni moji kámoši už mají nějakou tu kytku, jenom já furt nic, a to mi už sou dva roky! Víš, ne že by se mi žádná nelíbila, ale spíš mě si žádná nevšimne.“
„Hele, takový problém mám taky,“ povídá Oko. „Jsem moc nesmělé, i když si myslím, že lesku mého cikánského oka nemůže žádná kopretinka odolat. Prostě je problém v tom, že nejsme moc vidět. Pojď do školky, něco zkusíme!“
A tak Oko a Rulík šli do školky, prolezli plotem a sedli si na pařez. Okolo chodily spousty květinek k opylování.
„Sleduj!“ řeklo Oko, a zatvářilo se tajemně jak hrad v Karpatech. Odcházelo jistým šourem a zamířilo k bílé Dymnivce.
„Ahoj zlato, nedáš si se mnou trochu dusíku?“
„No..možná i jo. Tak zítra tady?“ zeptala se květina.
„Platí krásko,“ zamrkalo Oko a s vítězným úsměvem na kalichu se přišouralo zpět k Rulíku.
„Vidíš, není to vůbec těžký, tak to zkus taky. Jee, koukni na tu Durmanku … hmm ..běž do ní kanče!“
Rulík se pomalu zvedl, do stonku ho chytala křeč z nervozity, ale nakonec k Durmance došel:
„Dobrý den, slečno.“
„Ahoj,“ odpověděla Durmanka a čekala, co z klepajícího se mladíka vyleze.
„Vaše zvony jsou neodolatelné,“ řekl jí, suverénně se na ni podíval a svůdně prohnul kalich.
Bum
Rulík dostal takovou facku, až se mu zkřivila bobule. Tak se na něžnou kytičku jen nevinně zasmál a už si to valil zpátky k Oku, které se svíjelo v křečích smíchu.
„Cos jí prosimtě řekl, že ti takovou ubalila?“
„Řek sem jí, že má krásný zvony..nechápu..“
„Ty seš habr, to nemůžeš slečnám říkat při prvním potkání, to se musí jinak. Něžně, vtipně a zároveň nevypadat jako nějakej buran z borovýho lesa. Víš co, dneska už na to hodíme alkaloidy a zkusíme to zítra na Květinové noci, jo?“
„No tak jo, ale nedělám si žádný naděje. Holt, o nesmělý kluky nikdo nestojí..“
Druhý den, večer, na Květinové noci
„Ty jo, vstupný je 3 borový šišky, to není zrovna nejlevnější,“ řekl Rulík. „Chceš se pobavit a nějakou tu květinu sbalit? Tak musíš šišky navalit!“ zasmálo se Oko. Zaplatili vstup a vešli na zábavu. Hrála známá skupina Vošoupaná borovice a předskokana jim dělala respiranka Řáholanka, ale to bylo spíš pro starší rostliny. Zrovna začínala hrát Borovice profláknutý song – Opyluju (znáte text ne? Já si jen tak opyluju, opylujuuu..) a většina semenáčků a jiných weekagerů se začala pohybovat v rytmu písně.
„Hele, sednem si tam, jak sedí ty sasanky, ne?“
„Klidně, vypadají docela mile..“ řekl trochu smutně Rulík.
„Ale copak kamaráde, seš nějakej tento. Potřebuješ trocha toho povzbuzení, co tak nějakej atropin,hm?“
„A myslíš, že nám alkaloidy prodaj jo?“ váhal Rulík. „Si piš že jo. Akorát si musíš stoupnout až na konce kořenů a vytáhnout listy co nejvíc to půjde.“
A tak se naši dva borci vydali k pařezu, kde se prodávaly alkaloidy, dusík, obyčejná voda a další normální věci. Kupu se ujalo Oko, mělo přece jenom více odvahy.
„Kiss puso,“ vyhrklo zmutovaně Oko. „Hoď nám sem 2 štvrtky s pampeliškovým mlíkem.“
„Už máš 2,5 roku? Naval kůru.“
„No tak dobře, dostala si mě. Vzdávám se. Tak se měj,“ odpovědělo nasr… tedy, chci říct naštvaně
„To je v pytli,“ povzdechl si Rulík. „Ty bláho, co teď budem dělat? Potřebujem nějaký povzbuzení, ale kde ho vzít?“
Tu se najednou, jako rána z čistého nebe, před nimi vynořil největší gangsta nigga z celého okolí – Mák. „Tak co kluci, na to, kolik je hodin, ste eště ňák hafo bene v klídku nemám recht hoši coo?“ „No, když my eště nemáme požadovaný věk a nic nám neprodaj,“ ozvalo se nabubřele Oko. „No problemo hoši, vše se dá zařídit,“ slibovně zachrastil Mák a vytáhl něco zpod své bílé sukýnky.
„Ty vole, to je morfin!“
„Přesně tak hoši, dáte si? Stačí mi pár peněz a je to vaše.“ „Ne, děkujeme, ale tohle opravdu ne,“ ozval se Rulík a už táhl Oko pryč, co nejdál od mafiánské partičky. „To bylo drsný, eště bysme se do něčeho zapletli.“
Tak si naši dva kluci ušatí sedli zpět na pařezy a sledovali dění kolem. Zanedlouho si nedaleko od nich sedla zvláštní partička šťavelů. Sedli si do kruhu a něco si podávali, kouřilo se z toho a mělo to takovou zvláštní libou vůni. Oko a Rulík čuměli jak prdel z roští. Nikdy to eště neviděli. Jejich zvědavého pohledu si všimli i šťaveláci.
„Čekuj ty mladíčky, zaučíme je?“ zeptal se jeden z nich (ten, co měl všechny listy zvadlé). Ostatní s kyselým úšklebkem souhlasili.
„Čau kluci, dáte si s náma?“
Naši výrustci chvíli okolkovali a pak si k partičce přisedli.
„A neublíží nám to? Jak se to kouří? A jaký to má účinky? Je to jako alkaloidy?“
„Nebojte hoši, je to právě náramná legrace. Uvidíte.“