Netypicky v Zoo

Jednoho sobotního odpoledne mne napadlo, že bych mohl zajít na návštěvu zoologické zahrady. A rozhodl jsem jí navštívit stylově oblečený. Ve sklepě jsem měl vycpaného medvěda, jehož skolil můj pradědeček. Ten byl vášnivým lovcem ledasčehos, zvláště žen a pak si připadal jako štvaná zvěř, když prchal před partnery oněch dam.
Nebylo to vůbec snadné se do medvědí kůže obleknout. Rovněž nebylo jednoduché nasednout do auta a to pak řídit. Hodně lidí bylo v šoku, když vidělo za volantem medvěda. Ale já si jich nevšímal a podařilo se mi dojet k ZOO.
Poté, co jsem po čtyřech došel k bráně, tak se všichni návštěvníci rozprchli a pokladní na mne zíral s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy.
„Dobrý den. Prosil bych jeden lístek. Omlouvám se, že jsem vyděsil ty lidi, ale třeba se vrátí a vy nebudete finančně škodný,“ řekl jsem mu.
Pokladník zamžikal očima, přičemž mi podal roztřesenou rukou lístek a jeho výraz obličeje se nezměnil.
„Aspoň si zavřete pusu. Mohla by vám do nich vlítnout moucha,“ sdělil jsem mu. Jeho obličej však vypadal ztuhle, načež se mu protočily panenky. A vzápětí se sesul na podlahu pokladny.
„To je strašný. Asi mu nikdy k pokladně nepřišel nikdo převlečený za medvěda,“ pomyslel jsem si v duchu při projití bránou.
V medvědí kůži mi bylo dost vedro, tak jsem jí ze sebe sundal. A poněvadž mi neunikla ta skutečnost, že mám na krku zavěšený fotoaparát, tak jsem začal fotografovat.
Mou pozornost zanedlouho zaujala skupina lachtanů. Snaha o pořízení, co nejlepších fotek měla za následek můj pád do vody. Ještě nikdy jsem neplaval mezi lachtany. Byl to vskutku nevšední zážitek, který skončil tím, že mne jeden lachtan profackoval svou ocasní ploutví. Mokrý a otřesený jsem po nějaké době dovrávoral ke slonům. Jejich fotografování probíhalo v poklidu. Jenže jeden slon svou pozornost soustředil na mne. Přes hledáček fotoaparátu jsem pojednou viděl, jak mým směrem natahuje chobot. Vzápětí z chobotu vytryskla voda a proud stříkající vody mne smetl. Zasáhl i několik poblíže stojících lidí, kteří mi začali nadávat. Nějak mi nezbyl čas jim něco vysvětlit a sprintem jsem utekl co nejdále.
O něco později se mi zachtělo vyfotografovat býky. Chtěl jsem pořídit fotky z velké blízkosti, tudíž bylo mou snahou se co nejlépe maskovat. Po nějakém době jsem se začal přikrčeně přibližovat k býkům, maskovaný za křoví.
„Vaše maskovaní je celkem dobré. Ale tu červenou kšiltovku si radši sundejte,“ uslyšel jsem náhle hlas, který vycházel ze stromu. Podle hlasu jsem poznal, že se jedná o policistu pana Houkačku. Ten díky svému působení v krizových oblastech světa trpěl maskovacím syndromem. Vzápětí mi bylo souzeno zažít rozzuřeného býka, k němuž se za okamžik přidalo několik dalších býků.
A tak mnozí návštěvníci ZOO zažili běh před býky. V chaosu, který následně nastal jsem v běhu narazil do něčeho, co připomínalo lokomotivu se čtyřmi koly. Nasedl jsem na ní a zdárně jí nastartoval. Současně s tím mi na hlavě přistal páv a zároveň jsem za sebou uslyšel spoustu výkřiků. Letmé ohlednutí mi prozradilo přítomnost několika vagónků připojených za lokomotivu. Někteří lidé brzo vypadli, jiné jsem vyvezl bránou ze ZOO, abych poté nechtěně sjel do řeky. Brzo se všeobecný úprk před býky proměnil v mé honění. A já jsem zanedlouho utíkal před naštvaným davem lidí s opičkou na rameni, která mne plácala do tváří.