NERUŠTE PROSÍM - ANALYZUJI!

NERUŠTE PROSÍM – ANALYZUJI!
Tu šedivou paní potkává Frantík Redlů skoro každý den. Nikdy se nezapomene zeptat:
,,Františku, a co šachy?“
Dostává se jí vyhýbavé odpovědi. Není o čem mluvit. Šachy, jako lidový hospodský sport jsou dávnou minulostí. Ty tam jsou doby kdy starý kantor, manžel staré paní, byl obklopen partou nadšenců. Večer co večer se hrávalo v místní hospodě. Vždy dva hráči a kolem hejno kibiců. Starý kantor založil místní šachový oddíl. Na slavnostní plaketě z roku 1981 jsou vypodobněny symboly čtyř oddílů místní TJ Sokol. Jsou to oddíly kopané, odbíjené, základní těl výchovy a šachu.
Kantor Jiří Getz byl opravdový šachový nadšenec.Kromě toho také režíroval ochotnická představení. Ke konci života byl okresním kronikářem.
Dodnes nikdo neví, jak to dokázal.Zatímco v jiných hospodách plácaly o stůl karty, v putyce U Sally se točil svět kolem několika šachovnic.
Největším neštěstím venkovského člověka je zahrada, na kterou je vidět.Úplnou katastrofou je však nutno označit zahradu, kolem které vede veřejná komunikace! To potom se úsilí majitele potýká s hodnocením kolemjdoucích. Možno použít parafrázi známého rčení –ukaž mi zahradu a já ti řeknu kdo jsi! Kvalita ostříhaných stromků, vyrovnanost a úprava záhonků, to je materiál k hodnocení majitele. Kantor bydlel v domku s takovou zahradou. Jeho čest ale hájila manželka. Popelila se neustále v zahrádce. Záhonky byly jako z příručky. Stromy byly ošetřované podle agrotechnických lhůt. A tak zatímco se paní vyžívala za drátěným plotem pozemku, pan učitel analyzoval. Kolikrát zazvonil návštěvník na zvonek jeho rodinného domku, otevřela stará paní a pravila:
,,Manžel je zaneprázdněn, analyzuje!“
To se pak šachista vynořil z hloubi svého soukromí. Mezi dveřmi stál pan domácí, jako by právě vystoupil z knih Ignáta Herrmanna. Objevil se v županu s listrovými klopami, opásán šňůrou se střapcem. V ruce pak třímal patriář.
V partě kolem pana učitele byli hráči většinou průměrní. Tak tři hráči byli opravdu na úrovni, zbytek to hrál jen tak pro radost.Frantík Rendlů hrál šachy jako jednu ze svých četných zálib.Turnusová směna nedovolovala pravidelně hrát, ani trénovat. Byl používán v okresním přeboru jen někdy a vždy na osmé šachovnici. Šachista nic moc, ale huba nevymáchaná a hecíř nevídaný. U šachu je však tato vlastnost spíše na závadu. Vždyť i Karel Poláček označil šachisty jako – zasmušilé problematiky, kteří málo utratí!
Do party se přihlásil profesionál. Franta Jelen pobyl nějaký čas ve státním zaopatřovacím zařízení. Pivař a kumpán odněkud od Znojma se přistěhoval do vesnice. Franta ihned zavětřil v šachové hospodě možnost snadného výdělku. Začal lovit mezi siláckou mládeží.Postavil se za stolek, kde hráli mladí kluci.
,,Člověče, hraješ to jako ponocnej. Jak možeš dělat velkou rošádu, když to nemáš pořádně zasichrovaný? Ten střelák nehraje! Panebože, jak se možeš tak blbě zbavit bělopolnýcho střelce? Ty zdvojený píšky jsou k ničemu! Proč sis neudělal luft tímto píškem před králem?“
,,Tak si to pojď dědku hrát sám, když seš tak chytré!“ vykřikl mladík.
Na to Franta čekal.
,,Nezlob se kámo, já umím jenom tahat figurky,“oznámil a usedl za šachovnici. Neprozradil, že za figurky z chleba tahal několik let v kriminále a byl přeborníkem tohoto zařízení. Znal různé finty a hodně peněz vydělal v šachových kavárnách při sázkách na šachové pozice. Dvě první partie prohrál školáckými chybami.
,,To mne nebaví, zahrajeme si o pivo!“ vystřelil najednou. Ujednáno. Přidala se tu i tam sklenička tvrdého alkoholu. Franta pak desetkrát po sobě vyhrál a šel domů křížem krážem.
Jakmile Franta Jelen narazil na Frantíka Rendlů, seskupilo se vždy kolem stolku velké množství kibiců. Ne, že by Frantík byl profesionálovi rovnocenným soupeřem. Oba hecíři hráli vlastně jakési divadlo a šachovnice byla jen kulisou. Soupeři nešetřili kecama, takže bylo živo.
Jakmile proti soupeřově rošádě vyrazila Frantova pěchota, zatroubil na hubu jako na trumpetu.Při odvetném tahu kroužil rukou nad šachovnicí. Pak razantně uchopil jezdce a zvolal:
,,Vijó Karle!“
Přitom stačil převrhnout sklenici piva do šachovnice, která byla na desce s mantinely.Figurky se rázem ocitly ve vodě. Franta se řítil do kuchyně pro hadr, Frantík jej však zastavil.
,,Franto, nikam nechoď, budeme hrát v Benátkách!“
Profesionál Franta Jelen neunikl bystrému a znaleckému oku starého kantora. Přibral jej do légie. Jenže Franta v hospodě a v hrací místnosti, to byli dva různí lidé. Oholený a vymydlený Franta Jelen byl značně nesvůj. Dělal školácké chyby, byl roztěkaný a těžce zápolil se šachovými hodinami. V bleskovém turnaji byl ale hvězdou. Porazil každého.
A tu starý kantor uspořádal velký šachový bleskový turnaj v místní tělocvičně. Pozváni byli i čestní hosté. Oddíl měl ve hře želízko nejžhavější. Zklamalo na celé čáře. Franta prodal prý některé zápasy za pivo!
Nad starým pánem vyhrával Frantík Rendl málokdy.Zato jej dokázal vyhecovat řečmi. Po případném vítězství vychutnával dlouho situaci s rozkoší gurmána.. Starý pán nesl porážku statečně. Zachmuřil se jen, když vítěz pravil:
,,Pane učiteli, proč se nenaučíte hrát šachy, vždyť je to taková krásná hra!“
Starý kantor hrával také korespondenční šach. A tu mu Frantík vyprávěl příběh vrátného Havláta. Vrátný Havlát se nudil na vrátnici. Dostal geniální nápad. Vyzval ke korespondenční partii šachového velmistra Filipa. Po patnácti žádostech velmistr povolil. Dohodli se, že když vyhraje velmistr, pošle mu vrátný jednu korunu. V opačném případě dostane dědek od velmistra stovku. Za stejných podmínek se vrátnému podařilo dotlačit do hry i velmistra Horta. Ujednáno. Chytrý vrátný Havlát se tak stal prostředníkem lítých bojů mezi dvěma velmistry! Tak se stalo, že v každém případě a při jakémkoliv výsledku, získal dědek 99 korun.
Starý kantor kroutí nevěřícně hlavou. Frantík ale umí lhát s kamenným výrazem Fríga.
,,A to jste slyšel, pane učiteli, co se stalo tuhle velmistru Jansovi?“začíná Frantík jindy. Starý šachista tuší, že to bude zase nějaká ptákovina, ale naslouchá.
,,Tak tomu velmistrovi ujel vlak a tak byl nucen navštívit venkovskou hospodu. Dal si kávičku a začal pozorovat ten cvrkot kolem. Najednou uviděl dva dědky, jak v rohu hrají šachy. Dívat se nemínil. Na co taky? Velmistrovi nemůže utkání nějakých vesnických amatérů nic pozitivního přinést. Periferním viděním však zpozoroval, že jeden z těch dědků to hraje opravdu dobře. Do odjezdu dalšího vlaku ještě celá věčnost. Z nudy vyzval toho lepšího dědka na partičku.Ve třináctém dostal velmistr od dědka mat!“
,,Není možná, a co ten velmistr?“ žadoní starý kantor.
A tu Frantík vypráví, jak na velmistra jdou mdloby a jak jej omývají.
No a když už zase velmistr nabyl smyslů, zeptal se dědka, proč vůbec při hře nepoužil věžky a má je stát na šachovnici na původním místě?
,,Jó ty věžičky, já nevím jak se s nimi táhne?“
Kantor se plácá smíchy. Nakonec se ještě baví Frantíkovým výkladem o simultánce v boxu!
,,Pane učiteli, stejně jako hrají význační šachisté simultánky s několika soupeři, pořádají takové simultánky i světoví boxeři! To si zaplatíte pořádnou sumu, oblečou vás do boxerského úboru a postavíte se do jednoho z ringů, postavených do kruhu. Mistr obchází ringy a vždy každému hostu jednu ubalí. Pokračuje v kruhu. Hraje se až do posledního neuspaného!“

Jak šla léta, starý kantor chřadnul. Nakonec se uzavřel do svého analyzování.
Starý kantor zmizel, zmizela i doba her hospodských.
Televize a hrací automaty zničily všechno. Zatímco se dříve chodilo do hospody relaxovat, najdete chlapy u televize. Zůstaly jen blbé hospodské řeči a mračna kouře,Všichni se hlasitě baví, každý stůl hlučí jinak. Jeden překřikuje druhého a do toho se pitvoří všudypřítomná televize Nova.
Staré vášně pomalu mizí. Nastávají nové. Do hospody vtrhla reklama. Vypijete-li pět půllitrů piva značky Gambrinus, můžete vyhrát skvělé ceny. Stanete se šťastnými výherci slušivé čepice, nebo ještě slušivějšího apartního trička.