Všechno svaté padá z nebe ?

Padá vše svaté z nebe?

Že to není tak jednoznačné dokazuje vedle dešťů,sněhu,blesků a krup i toto vyprávění.
Tenkrát jsme neměli auto, ale zato dvě malé děti.Na dovolenou jsme nejezdili do hotelů,rekreačních zařízení nebo chat,ale pod stan s pořádnými bágly,ranci,batohy a hlavně s malými dětmi,s jejich zavazadélky,ranečky,batůžky a medvídky.
Tenkrát jsme se trmáceli do stanového tábora Spolany Neratovice.Na Slapskou přehradu.Počasí nám zřejmě fandilo,přesto že jsme cestovali pod vyhrožujícím mrakem,který se pak později vyvztekal jinde a na jiných .Pařák nás neobtěžoval,nesupěli jsme v horku a nespotili se jak maratonci před ždímáním.Chytli jsme poslední převoz přes slapskou vodní hladinku. Ani ta k nám neměla výhrady,nebo byla již celodenním šploucháním tak unavena,že si dopřávala klidu a leskla se jako velké černé zrcadlo ornamentované měkkými valy po stranách rozrážející pramice.
S rozkoší jsme nasávali svěží vzdoušek provoněný vodními parami.Děti si ověřovali fyzikální zákon v praxi zkoušením vody zda pod jejich prstíky budou vznikat stejné brázdičky jako při siláckém rozrážení pramicí.Uchváceni novými,pro ně velkými světovými poznatky ani nevnímali, že se začalo,nepříjemně
stmívat.V nás narůstaly obavy zda náš pozdní příjezd do
tábora nezhatí zapůjčení obvyklých,nezbytných potřeb jako prostěradla,vařiče na propanbutan a hlavně vybraného stanu s podsadou pro čtyřčlennou rodinku.Obavy se nesplnily a hatění se nekonalo.Jak soumaři, nevidění pod horou zavazadel, jsme se všichni, již zmoženi,utrmáceni a unaveni vrhli do tmavého přítmí stísněného stanového prostoru. Před ulehnutím jsme vykonali jen naprosto nezbytné úpravy a hygienické úkony, když se do tmavého šera, ozvalo zoufalým hláskem jedno z našich mrňátek onim nezbytným,alarmujícím:"Já ci kakat" a k tomu naléhající druhé neodbytně"Já ci čulat!"Jen rodič s praxí vycítí kdy je to pouhé oznámení a kdy se jedná a onen imperativ avizující hurikán,smršť,možný začátek katastrofy při nedodržení příslušných přísných časových limitů. Že by to byla brilantní vstupní vizitka kdyby se ona potřeba včas nevykonala do příslušné nádoby to jsme si s manželkou ani nemuseli říkat.Vojenský poplach ohlašující vpád nepřítele by nevyvolal rychlejší reakci.Dlužno ještě podotknout,že
naše děti byly dobře živeny po všech stránkách.Tomu odpovídaly i jejich produkty.Měli jsme tréning.Stihli jsme to.Nakonec jsem se ocitl sám,před stanem pod rozzářenou hvězdnou noční oblohou s oním požehnaným,drahoceným,dětským produktem ve smaltovaném hrnci,zvaném delikátně-nočník-.Jeho váha i jiné vjemy
jen potvrzovaly,kvalitu od našich pokladů.V té chvíli jsem tomu nepřikládal ten význam, který by si to snad zasluhovalo a řešil jsem nadmíru důležitý i když ne zase mezistátní problém "kam s tím dárečkem?"
Bylo již chladno a od vody vanul lahodný,voňavý teplý větřík.Nade mnou tmavá obloha.V některých stanech se ještě svítilo...Mou orientaci zachránil nedaleký drátěný plot oddělující prostor pro stany od sousední louky.Pokud mne paměť neklamala tak ta louka byla ještě vloni prázdná. Rozhodování bylo dílem okamžiku.Když se to vezme ekologicky tak se děti ještě zaslouží o kvalitní a nezávadné obohacení půdy.
V té době jsem měl tenisem vypěstovaný perfektní bekhend rasantní a přesný.Naprosto takovým byl i můj vrh fekáliemi.Ráno druhého dne bylo prázdninově vyšité.Horké sluneční paprsky se opíraly do stanové celty .Probudil mne nezvyklý šum podobající se brumlání davu.Byli jsme sice dost známí mezi stálými táborníky,ale nepředpokládal jsem, že by to byl
uvítací výbor.Děti i manželka ještě spokojeně vychrupovaly a tak jsem se opatrně,potichu vykradl ze spacího pytle a ze stanu.Sluníčko mne oslnilo , chviličku to trvalo než jsem se zorientoval a pochopil co se děje.Ona příčina byla za plotem kde se pohybovala malá skupinka lidí kolem auta a živě diskutovala,rozhořčeně a s úžasem hodnotila a dohadovala se o něčem z čehož jsem chytal jen úryvky jako "Zrovna za stěrače-To snad byl vožralej-Ale jak by se sem dostal?Vždyť na kapotě není ani stopa,ani škrábnutí!?Ani šrám!Chlap to musel bejt podle toho kusu!-To je nepochopitelné!" Já jsem pochopil až když jsem přišel blíže.Se slovy:
" Vy z toho naděláte!Ještě mi probudíte děti" jsem ledabyle utrhl list lopuchy a odstranil ,onen delikátní předmět,produkt zdravého dětského zažívání zřejmě zvící chlapských rozměrů.
Přihlížející vtipálek prohodil:"Všechno svatý padá z nebe."Jo,zrovna za můj stěrač.Poznamenal majitel onoho postiženého auta.
Po čase, když jsme poznal,že vlastník inkriminovaného auta je prima chlap ( dobře hraje volejbal)a u táboráku jsem se mu přiznal.
To,že mne málem poprskal vínem,jak mu to rozhýbalo bránici, snad už nemusím dodávat.
r