LID POPELNICOVÝCH POLÍ

LID POPELNICOVÝCH POLÍ
Potkáváte je na každém kroku. Žebráci. Jdete po ulici a najednou vás osloví velice neupravený a špinavý člověk. Nastává monolog.
,,Nemáte nějaké drobáky?“
Otázka nemívá žádnou odpověď. Pokračování by znělo v tomto stylu:
,,Mám, a co má být?“
,,A nedal byste mi je?“
,,Uhodls, nedal. Zkus jít pracovat!“
Rozhovor však takto nepokračuje. Každý prosebníka obloukem obejde. Neobdarovaný se pak diví jako mladý Rom v reportáži České televize. To se svěřoval Jiřímu Čunkovi, že nemůže vyjít se sociálními dávkami.,,Tak zkus pracovat!“ oslovil jej politik.
Daleko nebezpečnější variantou jsou divoké party špinavých a páchnoucích lidí se psy. Vždy se povalují mezi bágly, pohozenými flaškami a nepředstavitelným nepořádkem. No a právě jeden z nich obtěžuje chodce a jiný hraje na foukací harmoniku, nebo flétnu. Mýlil by se každý, kdo by je hledal v zapomenutých zákoutích. Klidně se rozvalují na nejrušnější ulici. Státní policii mají za kašpárky a městská policie je pro ně spolek baráčníků. Neplatí na ně práškovací letadlo jako na Jožina z bažin, ale jen ostří hoši ze soukromých bezpečnostních agentur. Ti nejsou zatíženi lidskými právy. Zakročující státní policista by si nebyl nikdy jist, jestli mezi špinavci není umístěn hlídač lidských práv, jako v případě vybíjení výloh při demonstracích proti globalizaci.
Na schodech kostela je právě rozložena jedna taková parta. Proti ní stojí babička, žena z lidu. Cítí s nimi. Je to hodná žena a v mysli má pozůstatek z dob hospodářské krize. Umouněncům nabízí ze zamaštěného papíru několik smažených vepřových řízků.
,,Tady máte, já ráda smažím,“ sděluje komunitě na schodech.
,, My raději pražíme!“ dostává se jí vyčerpávající odpovědi.
Před jednou prodejnou se najednou objevil černý člověk v kanadách. U protější prodejny stojí další. Prodejny si objednaly soukromou ochranku.Očekávala se totiž demonstrace mládeže proti policejnímu zásahu proti technopárty na Tachovsku. Předpokládá se totiž, že jakmile se průvod vydá na pochod, hrozí vybíjení výloh!
Opět bijí naše děti, vykřikují profláknutí politikové a jeden rádoby umělec. To, že při potlačování tančících dětí bylo zraněno devadesát policistů, nikoho nezajímá.Lidská práva se skloňují ve všech pádech . Činí se i stranický tisk. Není dnes nezávislých novin. Na mysli vyvstává legrační článek tehdy stranického Rudého práva z dob Korejské války. Tehdy se na stránkách těchto novin objevila zpráva.
Dělový člun amerických imperialistů napadl pokojné čínské rybářské džunky na širém moři. Bezbranní rybáři střelbu opětovali!
Povolená demonstrace je svolána na šestou hodinu odpolední. Tato zpráva je vysílána několikrát na vlnách komerčního rádia. Už kolem páté směřují k místu akce bezdomovci a místní žebráci. Mezi nimi i jeden, který sedává před prodejnou v invalidním vozíku a o několik ulic dále stává na svých nohou. Objevuje se parta otrhaných a špinavých individuí se psy. Jdou jako jeden muž protestovat proti policejní zvůli. Ale co to. Přijíždí jízda. V pelotonu jedou vozíčkáři. Za zády mají připevněnu speciální konstrukci s plakátem. Je na něm policejní těžkooděnec s pendrekem. Následují profesionální demonstranti, opatřeni tištěnými karikaturami předsedy vlády Paroubka a jeho ministra vnitra Bublana. Ulicí se hrnou zvědavci, někteří rodičové mají na krku děti.
Mezitím se začalo demonstrovat. Chlapy u piva v sousední zahrádce to nevzrušuje. Na stůl vystupuje mladík s megafonem. Není schopen stvořit souvislou větu! Megafon přejímá jeho kolega a celý protest přečte z papíru. Za nějaký čas se shromáždění rozchází.V nezávislém tisku pak bude napsáno o intenzivních demonstracích po celé České republice. Jeden starší pán, který se zásahem souhlasí, nabádá k činu přítomného fotoreportéra.
,,Pane, proč pořád fotíte ty demonstranty a nefotíte ty flašky a ten bordel na zemi?“
Po celou dobu protestu hrál žebrák na zobcovou flétnu. Jeho kolega seděl na zemi a bubnoval na africké tamtamy.
Demonstrace se v klidu rozchází. Ochranka odchází. Výlohy tentokrát zůstaly ušetřeny.Demokracie opět zvítězila nad brutalitou a policejní zvůlí.
Zlatý hřeb ovšem přichází až nakonec.
Lid popelnicových polí spnil svoji vlasteneckou povinnost. Odcházejí v neuspořádaném útvaru. Nad jejich hlavami se objevil transparent.
Je na něm nápis Svoboda zvířatům!
Nezaujatému pozorovateli najednou vyvstává v mysli několik zapeklitých otázek.
Dvě sta metrů odtud je seřadiště příznivců jedné politické strany. Je před volbami a na tomto místě je živo každý den. Ohlášená demonstrace je vyhlašována komerčními rozhlasovými stanicemi. Na místě demonstrace je postaveno lešení z trubek na případné umístění televizních kamer. V průvodě samém jedou vozíčkáři. Na každém vozíčku je umístěna trubková konstrukce s tištěným plakátem těžkoodděnce státní policie. Velká spousta demonstrantů nese tištěné hanlivé plakáty s portréty Jiřího Paroubka a ministra vnitra Bublana. To všechno mluví ve prospěch teorie o něčem dopředu organizovaném a plánovaném. Na druhé straně je ovšem masivní účast lidu popelnicových polí. Ti lidé přece neuznávají žádný řád, žádnou organizaci, žádné povinnosti. A tak jejich účast na masovém protestu proti zásahu policie proti technopárty na Tachovsku je pádným důkazem spontánnosti celé akce. O zneužití celé akce nemůže být ani řeči. Poctivost celé akce jasně vylučuje jakékoliv pochybnosti.