Milostné úspěchy

Ani nevím, kdy to bylo, ale bylo to krásné. Seděli jsme spolu na břehu řeky a drželi se za ruce. Kolem nás létaly mouchy, štípaly komáři a ovádi. Prostě romantika jako blázen. Jen jsme se oháněli a oplácávali. Bylo to strašné, jako v hororu od Alfréda H. boláky, vysátá krev, škrábání……tak to bylo mé první rande. Možná máte jiné zkušenosti, ale byl jsem bezmezný romantika taky tak trochu blbeček. Je také pravda, že tu holčinu už jsem v životě neviděl. Jen boláky po celém těle mi ji ještě měsíc připomínaly. A mám pocit že i ona na mě neustále myslela.
Dlouho jsem nevěděl že to nebyla ta pravá. Když už se semnou po této minele nechtěla bavit. Přitom jsem ve všech románech a pohádkách četl že pro lásku a milovanou osobu se má trpět. Asi nečetla ty správné knihy. Nebo v komixsu se o tomhle nikdy a nikde nepsalo.
No, nedělal jsem si z toho moc velkou hlavu, a rozhodl jsem se že půjdu životem dál. A kde se vzala, tu se vzala , objevila se v mém životě nová žena. Poučen z předchozího nezdaru, a z rad v knihách, připravil jsem se na tohle rande docela pečlivě. Na papír jsem si vytiskl několik veršů, do kapsy strčil repelent, pod bundu přišil plácačku na mouchy, a ze skříně vytáhl klobouk se síťkou proti moskytům. A mohl jsem vyrazit.
Vše probíhalo docela dobře………procházka kolonádou, lesní cesta. Kochání krásnou přírodou, zříceninou Hradu, fotky do rodinného alba. Bylo to romantické. „Nesedneme si?“ zeptala se dívka. Inu, řekl jsem že ano. A už jsme seděli. Přišla chvíle na papír, jenž byl pln veršů. Začal jsem recitovat, i když docela nevalně.
Ale chyba lávky, asi jsem průkopník slepých uliček v dobývání žen. I tohle rande skončilo fiaskem. Celou dobu mého sezení jsem si hověl v mraveništi. Začal zběsilej boj s přesilou rudě zbarvených mravenců. No komedie! Dívka se sebrala a se slovy “ Trapáku“ odešla do místní restaurace sbalit normálního a inteligentního hocha.
Já po dvou hodinách boje jsem se šel domů léčit, a pomazat olejíčkem , jenž jsem si koupil od báby kořenářky, abych nevypadal jak vinetu co má neštovice.
Po týdnu jsem vypadal už docela k světu, no, i když! Ale jo. Už jsem nevypadal jako uchyl z močálu. A hned jsem začal spřádat plán, kam pozvu nějakou dívku na rande, abych nedopadl opět jako sedláci u Chlumce. Byla to fuška, přemýšlel jsem, no……..možná deset minut. Bolelo to. Budu muset mozek abgrejdovat na vyšší verzi. Jen aby mi to lépe myslelo. I když jsem ho zahřál na 150 stupňů pana Celsia, nic kloudného jsem nevymyslel. Proto jsem si vzal knihu příručka mladého sviště, a začal listovat. Nic. Co budu dělat? A z nebe přišlo vysvobození………..no z nebe……..z telefonu. Volal totiž kamarád že by potřeboval opravit tu lavici na chatě, jak jsem mu slíbil. Nápad byl na světě! A nápad skvělý! Alespoň se vyvaruji těch potěšení co poskytují mravenci, komáři,mouchy, daňový úředníci, a jiná havěť co kouše a saje krev………upíra nevyjímaje.
V týdnu jsem se stavěl u známého pro klíče a slíbil jsem mu že o víkendu na to vlítnu a opravím, aby za čtrnáct dní jsme se tam mohli sejít a na jeho narozeniny se pořádně opít, jak zákon káže! Už teď se mi sbíhaly sliny na grilované maso! Ale, vždyť já si ho udělám na rande taky. Koupím kuře a bude super. A myslím že konečně to bude stát za to.
Pozval jsem sousedku, jenž se mi líbila už dlouho. Mé pozvání s provokativním úsměvem přijala. A já začal s přípravami. Zase jsem vytiskl verše, udělal marinádu na maso, maso do ní naložil. Na cd jsem nahrál romantickou hudbu…….koupil svíčky a mohlo se jít.
Konečně mi to rande začalo připadat jako normální. Poslouchali jsme hudbu, jedli grilované kuře, popíjeli červené víno s coca colou, vyprávěli vtipy a veselé příběhy ze života. Večer běžel jak má. A šup, seděli jsme na posteli a blíž a blíž jsme sesedávali k sobě. No a bylo to, konečně to vypadalo že zaboduji. A bylo to tu. Věci z nás lítaly jako z kufru! No! Bylo to milování jako blázen. Ale nic netrvá věčně!
To že chytla celá chata od poražených svíček, mě bylo celkem jedno. Že jsme stáli stáli venku jako Adam a Eva, taky, byla noc teplá a komáři neštípaly. Ale že jsem měl v kuchyni na stole ještě kousek toho skvělého kuřete mě mrzelo.
No a od té doby jsem bral holky do kina, do vinárny a restaurace………já vím že to není romantika, ale chtěl bych se dožít vysokého věku, a tak nechci riskovat. To je holt život.