DROBEČKY ZE STOLU HOJNOSTI

Drobečky ze stolu hojnosti
Bilbordy kolem silnic hlásají: Závěry Patnáctého sjezdu KSČ splníme! Bilbordy jsou věčné. Číslovka je totiž psána římskými číslicemi. Po letech pak stačí vyměnit patnáctku za šestnáctku a je po starostech! Z velkého rohu hojnosti užírají trubci všeho druhu. Platí heslo: Mohli jiní, mohly jiné, pročpak ty ne, Augustíne! Z rohu hojnosti to pořád sype a nepřestává. Doslova se plní rčení: Nadřít se a vydělat peníze, to dokáže každý blbec! Celou pravdu tohoto rčení si vychutnal sám na sobě i Lojzík Bernát. Po prvém rozvodu se najednou dostal do finanční tísně. Šlo to tak daleko, že byl nucen trhat šípky a prodávat je v samoobsluze. Chodil na šípky se zahradnickými nůžkami a s tranzistorákem na krku. Keř vždy ostříhal, položil si jej na kolena a česal jako na chmelnici. Dosahoval pozoruhodných výsledků. Odměnou byly rozpíchané ruce. Když pak jako předseda Osvětové besedy vyplnil výkaz o činnosti, vyfutrovaný desítkami hodin, zjistil že tahle činnost je daleko efektivnější!
Lojzík Bernát miluje školení všeho druhu. Také se vyskytuje na všech slavnostech. Pojídá chlebíčky na slavnostních aktivech, luští křížovky na odborářských konferencích. Na Horové v Brně se odehrávají velkolepá představení. Stanice Dobrotín právě obdržela čestné uznání za odběr regionálního a odborářského tisku. Kdopak asi převezme pouzdro? No přece zasloužilý dopisovatel a jediný čtenář časopisu Život strany - Lojzík Bernát. Tuto poctu si opravdu zaslouží. Tento časopis, ležící nerozřezaný na skříni, nečtou ani straníci, natož řadoví zaměstnanci. Lojzík nejen že časopis pročítá, jeho články také využívá! Jakmile objevil podnětný článek Zkušenosti sovětských učitelů, kompas při výchově naší mládeže, zneužil jej okamžitě k vydírání! Článek napsal místní řídící učitel Brotánek, manžel vozové disponentky Jarinky. Lojzík pak vyloudil na paní disponentce vášnivý polibek pod hrozbou vylepení tohoto článku na vývěsku v obci Dobrotín! Jarinka totiž tajně doufala, že účelový prohřešek pana řídícího nevyjde najevo pro naprostou ignoraci této tiskoviny čtenářskou veřejností!
Nyní stojí Lojzík v řadě vyznamenaných zástupců železničních stanic. Z pódia sestupuje stranické božstvo. Ke každému vyznamenávanému prohodí předávající několik slov při potřepávání rukou. Lojzík zastupuje seřaďovací stanici se šedesáti zaměstnanci. Božstvo předstoupí před Lojzíka.
,, Stanice Dobrotín? Ano, ano, znám. Taková malá stanička a jaké má při odběru stranického a železničářského tisku pěkné výsledky!“ A tu napadá Lojzíka pasáž ze Švejka. Stařičký generál prochází kolem nastoupené jednotky a přiblble se usmívá. Zastaví se u vojína a praví:,,Máte hodinky?“ A tu vojín, mající hodinky uschované v kapse, pronese:,,Poslušně hlásím, že nemám!“ Očekává, že dostane nové od generála. Generál se usměje, pohladí vojína po tváři a řekne:,,To je dobře, to je dobře!“

Dopravní náměstkyně obdržela pozvánku na aktiv tiskových důvěrníků. Úkol byl opět svěřen Lojzíkovi. V sále na Horové to opět vře. Tentokrát je ovšem situace velice podivná. Účastníci sedí u stolečků, zaplněných po okraj tiskovinami, různými skripty a brožurkami. Každý účastník má před sebou poznámkový blok. Lojzík, věren svému stylu nemá na stole zhola nic. Vyloží jen noviny, časopisy a křížovky. Nezajímají jej kvanta tiskovin na jiných stolcích. Nemá ani poznámkový blok a psací potřeby. Pomalu se stává středem pozornosti. Lidé za stolky si něco šeptají a ohlížejí se ke stolku toho ignoranta.
,, Soudruzi tiskoví důvěrníci. O stranické práci s tiskem promluví soudruh Pacas. Pak si ověříme, jak se stranickým tiskem pracujete ve svých stranických buňkách!“
Lojzík pomaloučku a potichoučku sbírá svých pět švestek a přes kuchyň mizí ze stranického aktivu. Náměstkyně jej omylem poslala na schůzi komunistických revizorů tiskové discipliny!

V sále hlučí odboráři. Každý přítomný delegát dostává růžovou kartičku. Dopoledne budou nezáživné projevy, odpoledne volba nového odborářského oblastního výboru. Majitel kartičky má právo hlasovací. Lojzík hraje šachy s výpravčím Sekerákem z Vyškova. Magnetické šachy jsou zakryty odborářskými tiskovinami. Ani to není třeba. Skoro nikdo projevy neposlouchá. Lidé čtou noviny, luští křížovky a baví se po svém. Celý sál připomíná přímý televizní přenos z Parlamentu České republiky! Po obědě budou volby.
Po obligátním řízku se Lojzík rozhoduje.
,,Nezůstanu tady ani minutu. Kdo má pořád poslouchat ty kydy. Tady máš mou kartičku a zvedni při hlasování třeba obě ruce!“

Známou cestou přes kuchyni mizí ,,odborář“ z objektu. Kolega u stolu s Lojzíkovou kartičkou zůstal..
Druhého dne volá Lojzík po drážním telefonu stanici Vyškov.
,, Láďo, jak to včera dopadlo?“
,, Ale dobře. Po obědě vypadla ze sálu polovina účastníků! Ale můžeš být klidný. Delegáti byli zvoleni většinou 99 procent hlasů!“

Tato nabídka je úplná bomba!
,, Pošleme tě na třítýdenní školení o závěrech Patnáctého sjezdu Strany do Ostravice!“
Lojzík je u vytržení. Píše se rok 1977. Normalizace už odezněla. Tři týdny parádního flákání při refundaci mzdy a pobytu zcela zdarma! Jenom blázen by to nebral!
,, Za takových podmínek budu klidně absolvovat školení porodních asistentek!“
To prohlásí profesionální účastník všech školení a konferencí, co jich jenom je. Balí kufry směr Ostravice.
Skutečnost předčí očekávání. Kromě vyložených blbostí se školí i zákoník práce. Spolu se starými komunisty, kteří vzpomínají na své mládí, přednášejí i psychologové a sociologové. Přednášející totiž nevědí, na čem jsou a komu to všechno vlastně přednášejí. Domnívají se právem, že ve třídě dřímají příští vedoucí nomenklaturní kádry. Proč by jinak dráha platila tak drahé školení a k tomu internátní? Ve třídě jsou ale zasloužilí flákači. Prezence se nekontroluje a tak se dá různým přesedáním a změnami zasedacího pořádku z přednášek ulít. Někteří jedinci na přednášky nechodí vůbec!
Lojzík Bernát doplatil tentokrát na červenou košili a časté diskutování. Stal se tak markantem ve třídě a vyloučil se tím z absence při vyučování!
Každý učitel mluví jen k několika lidem. Na nich si ověřuje dopad svého výkladu a očekává reakce. Pokyvováním hlavou a různými gesty dává žák najevo hloubku působení výkladu na jeho vědomí. Lojzík se často zapojuje do výuky. Když později odkládá červenou košili, je už zapsán do třídního pexesa tak dokonale, že se prostě nemůže ulít!
Starý soudruh rozebírá světovou socialistickou a kapitalistickou soustavu. Vyjadřovací schopnosti nejsou však jeho silnou stránkou. Používá pořád slůvko jo.
,, Soudruzi, na naše chyby čekají zpravodajské rozvědky, jo! Jo, ale to se teda jo strašně mýlí. My máme jo také dobré zpravodajce, jo. Takový Doktor Sorge jo ten prozradil sovětům, že Japonci nezaútočí na Sovětský svaz, jo, ale na Ameriku!“
Z nudy začíná Lojzík na prstech počítat všechna ta jo. Když dospěl do desítky a zvedl obě ruce směrem k přednášejícímu, ten zavětřil a pravil:
,, Sakra, sakra, jo, za deset minut bude zvonit!“
Na konci školení se dostavily zkoušky. Byly to vlastně jakési pohovory.
Zemitý soudruh se zeptal na nějakou zapeklitou věc. Plácat bylo možno o ničem. A tak se odpovědi hemží internacionalismem, socialismem, světovou socialistickou soustavou, prohnilým kapitalismem a bojem za mír.
Zemitý soudruh nakonec prohlásil: ,,Ano, tady ten soudruh celou podstatu věci správně a beze zbytku ,,vestihl!“ Nutno ovšem použít tvrdé ypsilon podle ostravského dialektu. Všem bylo jasno, když soudruh v závěrečném hodnocení probral všechny gativní i negativní věci.
Lojzík Bernát nikdy v životě nepochopil účel tohoto školení.
Po absolutoriu se nedostavila žádná funkce. Nebylo mu ani nabídnuto členství ve straně. Tři krásné a zcela proflákané týdny přinesly jen pohodu, krásný pobyt zdarma na účet bohatě prostřeného stolu hojnosti. . Lojzík tak mohl uložit do krabice vedle medailí za věrnost dráze, stříbrného a zlatého odznaku Brigáda socialistické práce další odznak. Byla na něm kromě okřídleného kola ještě rozevřená kniha.

Jiného druhu jsou školení dopisovatelská. To je ovšem jiný kafe. Ochoz u Brna, Židlochovice, Prudká. Zde přednášejí fundovaní lidé, novináři, na slovo vzatí odborníci. Dráha se stará o úroveň dopisovatelů do železničářského tisku. Poprvé v životě navštíví Lojzík Bernát redakci a tiskárnu. Profesora Jelínka se jednou kdosi dotazuje:
,, Pane profesore, proč je něco strašně krásné a ne krásně krásné?“
,, Vážení přátelé, čeština není logika!“ vysvětluje odborník.
A dopisovatelé se dovídají co je to zpráva, reportáž, úvodník, rozšířená zpráva. Do lavic jsou rozdány fotografie a je třeba je opatřit textem. Lojzíkovi se dostává do rukou fotografie dvou děvčat na lavičce, z nichž jedna se otáčí. Lojzík ji opatřil textem:
,, Ty Máňo, nevíš, proč ten mladý výpravčí pořád chodí zjišťovat volnost vlakové cesty k naší lavičce, když koleje jsou na opačné straně?“

Je září. V lese rostou houby. V chatě pod lesem se koná velké setkání dopisovatelů. Je to jakási konference a večer má přijet celé podnikové a stranické vedení. Budou se předávat i nějaké věcné dary. Předepsán je společenský oblek. Pak bude následovat volná zábava.
Všichni odcházejí do lesů kolem chaty. I ten nejslabší houbař má zaručený úlovek. Při samotném aktivu má každý před sebou noviny a krájí to houbové nadělení. Nekrájí se akorát u předsednického stolu. Mlácení prázdné slámy od řečnického pultu nikoho nevzrušuje. Diskuse je plodná!
Přijíždí obvodní elita, stranická i podniková. Hlavní stranický boss si přiváží ženu. Na to, že je první po bohu, mohl si přivézt lepší zboží. Tohle je jasná čtvrtá cenová skupina. Manželka to zcela určitě nebude. Ta dáma je již značně opilá a prezentuje se chraplavým, od chlastu a cigaret značně zdevastovaným hlasem. Stoly jsou sestaveny do podkovy. V čele předsednický stůl, po stranách sedí svátečně oblečení lidé v kravatách. Sláva, dary, potřepávání rukou. Je po společné večeři. Lidé si decentně otírají koutky úst papírovými ubrousky.
Najednou se do místnosti vřítí ona. V podpaždí má velký kotlík, plný houbové smaženice. V pravé ruce třímá velkou lžíci. Tou nabírá z kotlíku smaženici a plánovitě obchází hosty, rozsazené kolem stolů. Každého se snaží nakrmit! Je opilá a boss ji neokřikne! Vrchní stranický činitel se zjevně baví. Hodně vysoce postavených prominentů si nechává smaženicí doslova omazat hubu. Každý se bojí tu prominentní krávu poslat do prdele! Dlouhé prsty protektora jsou tohoto konání mocnou záštitou. Přimražení dopisovatelé sledují tento úkaz ohromeni. Z očí takto krmených papalášů vyzařuje jakás takás omluva.
No a co! Trocha houbové smaženice na svátečním saku? Žádný problém!