Hausbót

A je tu pátek.
Dneska až zahodím montérky do skříňky, která nejde stejně zamknout, seberu se a jedu za kámošem na Hausbót. Ha ha, jak se těším! Budeme chytat ryby, vožereme se tak podobně. Mám všechny věci s sebou ve velkém baťohu, který je větší než už zmíněná skříňka. A možná tam mám i plno věcí co ani asi potřebovat nebudu.
Sakra, nemohu se dočkat. Všechno mi padá z rukou a myšlenkami jsem někde jinde. Už se vidím jak jsem na řece.
A je to tu ! Padla!. Rychlá očista, převlíknout a šup na autobus. Ale to bych nebyl já Jirka kalamita, kdyby se všechno dařilo. Můj krásný pád ze schodů, zakončený telemarkem, ani nezmiňuji, ale to že mi před nosem ujel autobus, mě ser……to no…….., štve, to je ono. Co teď? Sedmimílové boty v tom baťohu nemám, a mimo to je ten bágl docela těžkej. To bude asi tím že jsem tam narval volovin, až hanba.
„Chceš někam hodit?“ Udiveně jsem se kouknul za sebe a viděl spolupracovníka jak odemyká své zánovní auto škoda 120. Jasně že jsem souhlasil a chtěl hodit na zastávku na konci města……….měl to při cestě….skoro.
Vyhodil mě před stanicí, akorát v moment, když přijížděl autobus, jenž mě už jednou ujel. Podruhé se mu to nepovedlo! Hrdě jsem nastoupil do autobusu a řekl „Dvorce“. Vše proběhlo jak má, dokonce i řidič mi vrátil správně a bez řečí. Hned od dveří mě zaujalo jedno krásné místo na sedačce hned u zadních dveří, ostatně bylo v tomto autobuse jediné. Zaujal jsem pozici, z pytlíku vyndal bonbon, ale nemohu jmenovat, aby to nebyla skrytá reklama na hašlerky. To bych nerad…….jsou to větrové bonbony. No, můžeme jet. Přes souseda jsem koukal z okýnka a koukal na opilého bezdomovce jak spí na zastávce. „no, každý nemá na růžích ustláno“ podotkl jsem a koukal před sebe. Začal jsem snít o tom jak už jsem na hausbótu, grilujeme kuřata, páč žádnou rybu stejně nechytneme, a prodejna ryb je daleko. Tak jsem se oddával snění, až do té chvíle kdy autobus zastavil na zastávce u místní fabriky. Do autobusu se nahnala tlupa zběsilých amazonek v pokročilém věku, a začalo peklo. „ Že by si pustil sednout starší?“ rozčílila se na mne jedna z amazonek. Podotkl jsem že i můj záruční list je dávno propadlý a že jsem nazul už dávno čtvrté pneumatiky. Nic platné. Najednou jsem se ocitl na zemi u svého batohu, uprostřed uličky, a ostatní amazonky si ze mě udělaly rohožku. Ještě že venku bylo sucho.
Po hodině, co jsem se rovnal mezi jednu amazonku a jednoho nerudného občana narozeného asi v roce před válkou, třicetiletou, začalo plno lidí vystupovat. Bohužel i semnou, i když já chtěl pokračovat. Nakonec se mi podařilo se navrátit zpět do autobusu. Ba i koukám kolik volných sedaček se našlo. No, konečně to bude jízda jak má být.
Sice se nám ještě dvakrát zakouřilo z motoru a málem jsme přejeli důchodkyni co si plnila na mostě odznak zdatnosti, na kole z roku 956 před Kristem. Ale jinak už to probíhalo dobře. Do autobusu nastupovalo míň lidí než vystupovalo, takže jsem své místo uhájil až do místa výsadku.
Už se docela stmívalo, když jsem vystupoval,………no vystupoval, ……..vypadl, to bude lepší, z autobusu. Ale opět jsem to ukončil krásným telemarkem…….takže body od porotců byly určitě dobré. Dal jsem se na cestu šerem. Jasně že přesně vím kde má kámoš ten hausbót. Takže jsem asi dvě hodiny bloudil, než mě k němu zavedla asi pěti roční holčička. No škodolibě se smála tomu že jsem spadl u jejich baráku do septiku.a to že jsem tam na kontrole neprošlo. Její otec ji poslal se mnou, aby mě dovedla, že prý abych ještě něco někde nerozbil a tak.
No shledání s kámošem bylo skvělé, sice chvilku držkoval že smrdím jako záchod, ale vysvětlil jsem mu že to je proti komárům. Nato do mě strčil a já spadl do vody. Takže jsem byl vykoupaný…….ještě že jsem si vzal asi troje náhradní oblečky. A začal víkend jak má být! Vyndal jsem naložené kuřata, šupl na gril. Alkohol tekl proudem. Pivo, vodka, a tak dál.. Byl to večer rozjásaný. kytary, a náš zpěv. No, sice to vypadalo, jako by tam byla tlupa psů, a bolely jim zuby.ale mě to nějak nevadilo, nikomu z nás……..o okolních lidech ve všech domech se to tak už nedalo říct. Ale to se nedá nic dělat.
Ale to ráno, to bylo kruté. Hlavně když jsme zjistili že jsme uprostřed jezera, protože jsme večer soutěžili v hodu sekerou a někdo se trefil do provazu kterým byl hausbót připevněn ke stromu. A hlavně potom když mi kamarád vysvětlit že tahle loď nemá plachtu ani motor. Beznaděj! Jeden z nás prý bude muset skočit do vody a doplavat na břeh a nějak přitáhnout hausbót ke břehu. Odtah by jsme měli, dorazil kámošovo brácha s autem. A dobrovolníka ostatně také, kort potom co do mě zezadu kamarád strčil a já se opět koupal. No, nás dobrovolníku není nikdy dost.
Provaz v puse a plaval jsem. Vypadal jsem jako jezevčík jenž má před sebou poslední chvilku.. Ale doplaval jsem.. zahákli jsem provaz za Auto a to se rozjelo. A s ním i ta loď, je pravda že trochu jinak než jsme doufali. Kamarád vypadal jako kapitán Nemo na Nautilusu, jenž se začíná pozvolna, zato bezpečně potápět. Po dvou minutách kamarád plaval stejně jako já.
Tak jsme seděli na břehu a koukali jsme na místo kde ještě před chvilkou plaval hausbót. No, krásný víkend, pln překvapení. Podotkl jsem něco o kánoi a pádlech, a ocitl jsem se opět ve vodě.
Příště pojedu na Karlštejn, tak snad nespadne.