O spořícím prasátku

Spořící prasátko (Sparschwein) šlo na procházku.
Bylo velmi veselé a zpívalo si milou písničku od Pepy Nose: „Ve škole se učím, ve škole cvičím, ve škole tě miluji.“ (In der Schule turne ich, In der schule lerne ich, In der Schule ich liebe dich).
Prasátko mělo vážně dobrou náladu a tak si vykračovalo opravdu velmi šťastně. Po pár minutách chůze potkalo vydru.
„Dobrý den.“ Pozdravilo prasátko.
„Dobrý den.“ Řekla vydra a a celá zmatená se zeptala: „Kdo jsi?“
Prasátko odpovědělo po pravdě: „Já jsem spořící prasátko.“
„Co to je spořící prasátko?“, zeptala se vydra.
Prasátko se zarazilo a zamyslelo se. Nevědělo to. Nemělo tušení, co to spořící prasátko je, a tak mu tato nevědomost dost zkazila náladu.
Šlo dál, ale pořád se muselo samo sebe ptát, co to spořící prasátko je. Když už bylo opravdu hodně zoufalé potklo hrocha(Flusspferd).
„Dobrý den.“ Pozdravilo prasátko smutně.
„Dobrý den“, pozdravil hroch.
„Můžu se na něco zeptat?“ začalo konverzaci prasátko.
„Jistě,“, odpověděl potěšeně hroch, „na co chceš.“
"Co je to spořící prasátko?“ zeptalo se s nadějí v hlase.
A hroch mu odpověděl: „ Ty. Nebo ne?“