Pobavte se nad životem i vy.

Bylo prima odpoledne a já se rozhodla, že se dám do pečení nějaký tý dobroty. Vymyslela jsem, že upeču obyčejnou bábovku a tak se dávám tedy do příprav. Když zazvoní zvonek strkám už bábovku do trouby a běžím otevřít. "Ahojky pojď dál, zrovna peču bábovku." To je kamarád Michal známe se od malička. "Pojď se mnou do kuchyně brzo to bude hotové tak ti zatím uvařím čaj." "No to nemusíš já jdu jen tak na kus řeči doma byla nuda." "No jasně já to tady nejdřív musím dopéct." Tak si tak povídáme já u toho vyndavám krásně dopečenou bábovku a servíruji ji Michaloj na talíř. Zbytek bábovky jsem přikryla a odnesla do chodby vychladnout. Při našem družném hovoru přišel můj mladší brácha a říká: "Nazdar, jee co to žereš?" Ptá se směrem k Michalovi. My se známe dost důvěrně tak už máme mezi sebou takovou mluvu obyčejnou. Michal s plnou pusou odpoví: "Bábovku." Brácha se tak postaví a s nechapavým pohledem říká: "No ale ty buřty byly na zejtra." No po tomhle Michal div nevyprskl zbytek bábovky. Tahle historka se zapsala do dějin hlodů naši rodinky.