Mejlka

Je pět hodin odpoledne a paní Kárná chystá teplou večeři. Venku se už pomalu stmívá. Dívá se na hodiny a současně míchá polévku. Někdo zvoní a paní Kárná si přihladí na bocích zástěru. Pomalým krokem jde ke dveřím a nahlédne do kukátka. Zatváří se zklamaně a otevře dveře.***

Pan Kárný (udýchaně): Skoro jsem se zpozdil. Tady jsou ty chlebíčky a zákusky.

Paní Kárná (překvapeně): Já jsem myslela, že jsi na služební cestě? A proč jsi to přinesl, proboha? Já právě chystám večeři.

Pan Kárný (zaraženě): Už jsem se vrátil. No, já myslel, že si uděláme hezký večer.

Paní Kárná (potichu): Hezký večer ti nachystám hned. Že ty jsi to nesl někam jinam?

Pan Kárný (uraženě a lehce v rozpacích): No dovol!

Paní Kárná (šermuje mu rukama před obličejem): Jaký dovol, jaký dovol? Za prvé je úterý, za druhé, já vždycky chystám pro hezký večer pohoštění sama.

Pan Kárný (lstivě): Asi jsem si popletl dny, nechtěl jsem, abys byla před tím unavená a měla čas se upravit, víš?

Paní Kárná (podezíravě): To bych to skoro věřila, ty pošuku, že jsi si spletl dny. Až si začneš plést ženské, tak to rovnou zabal.

Pan Kárný (mírně ironicky): Tebe bych si rozhodně s žádnou nespletl.

Paní Kárná (podezíravě): To věřím, ale stejně je to podivný. Že jsi zase chlastal?

Pan Kárný (pohoršeně): Já? No dovol.

Paní Kárná (rázně): A zuj si boty. Netancuj mi tady po chodbě.

Pan Kárný si zouvá boty a paní Kárná jde do kuchyně. Pan Kárný sáhne pro mobil a zkoumá, zda nemá vzkaz. V tom pípne telefon a on ho rychle strčí do tašky. Paní Kárná, ozbrojená vařečkou se zjeví ve dveřích.

Paní Kárná: Komu telefonuješ?

Pan Kárný: Já? Nikomu. Jen jsem se díval, jestli jsem v práci nezapomněl mobil.

Pan Kárný vchází do kuchyně, jde ke sporáku, zvedá pokličky a dívá se, co jeho manželka uvařila.

Paní Kárná: Nech to jídlo na pokoji a sedni si.

Pan Kárný: Ty jsi výborná, výborná kuchařka.

Paní Kárná (vážně): Když už jsi ty chlebíčky přinesl, tak bychom mohli pozvat Lukotovi.

Pan Kárný: A proč zrovna Lukotovi?

Paní Kárná: Tak. Napadlo mne to.

Pan Kárný: A proč zrovna tě napadlo, že pozveme naše sousedy, prosím tě?

Paní Kárná: Jsou příjemní.

Pan Kárný: Mně se ta Lukotová příjemná moc nezdá.

Paní Kárná: A mně zase ano.

Pan Kárný: Já jsem nikdy nezažil, aby někdo zval lidi, kteří bydlí o poschodí níž. Musí nás mít plné zuby.

Paní Kárná: A proč myslíš?

Pan Kárný: protože tu pořád řveš jak na lesy. Všechno je k nim slyšet.

Paní Kárná: Jo? A jak to víš?

Pan Kárný: Domnívám se.

Paní Kárná se podívá na hodiny a pak jde ke dveřím.

Pan Kárný: Ty někam jdeš?

Paní Kárná: Jo. Pozvat ty sousedy.

Pan Kárný se postaví mezi dveře a svou ženu.

Pan Kárný: Ne, nejsem oholený.

Paní Kárná odstrkuje svého manžela a jde rázně ke vchodovým dveřím. Zavře za sebou a zamkne. Jde potichu po schodech a zazvoní. Zachvíli se otevřou dveře a paní Lukotová se na ni vrhá.

Paní Lukotová: Miláčku. Máš ty chlebíčky a zákusečky?

Paní Kárná: Ale, ale, to snad ne. No, máte je u nás v lednici.

Paní Lutoková: Ježíší, já myslela, že je to ...

Paní Kárná: Váš manžel, že ano? Tak dost. Váš manžel rozhodně dnes domů nepřijde.

Paní Lukotová: Jak to?

Paní Kárná: Je přeci v Bruselu na služební cestě ne? Včera jste mi to říkala. Vrátí se až zítra. Sice to není tak zajímavé, ale já si to náhodou zapamatovala.

Paní Lukotová (rozpačitě): Já jsem zapomněla.

Paní Kárná: Tak koukám, že je tu zapomnětlivých a zmýlených víc.

Paní Lukotová: Jak to myslíte?

Paní Kárná: Můj starej, jako Kárný, si právě spletl poschodí. A víte co? Klidně si ho vyzvedněte u nás doma. Chlap, který si všechno plete je už k ničemu. Prosím.

Paní Lukotová ji odstrčí do veří a rázně zabouchne. Paní Kárná odemkne dveře a jde vítězoslavně do kuchyně. Stoupne si ke sporáku a míchá dál večeři. Pan Kárný nakukuje mezi dveřmi.

Paní Kárná: Tak tě už nechtěla. Můžeš si sednou ke stolu a klidně se navečeř.

Pan Kárný (ochutnává polévku): Je to přesolený.

Paní Kárná: Jo,jo.

Někdo zvoní. Paní Kárná jde ke dveřím a sotva stačí uskočit. Do předsíně letí pyžamo. Paní Lukotová stojí v bezpečné vzdálenosti.

Paní Lukotová (volá do bytu): A příště, miláčku, až se zase budeš právě rozvádět, až si budeš naříkat, jak jsi s tou babou nešťastnej a že s ní děláš sex jen z povinnosti, to vykládej svýmu advokátovi.

Paní Kárná zabouchne dveře a jde rázně do kuchyně.

Paní Kárná: Vstaň.

Pan Kárný: Proč?

Paní Kárná (výhružně): Říkám, vstaň.

Pan Kárný vstává a zakrývá si choulostivá místa Lidovými novinami.

Paní Kárná (pohrdavě se na něho dívá): Když jsi takovej bejk a hrdina, tak táhni luxovat. Aby tě ta energie přešla. Ruším naši dohodu o určených večerech.

Pan Kárný: Proč? To byla všechno mejlka.

Paní Kárná: Teď to bude každý den.

Pan Kárný (s úlekem): Myslíš .... to?

Paní Kárná: To luxování, samozřejmě. Až do odvolání.

Pan Kárný (pokorně): Tak jo. A to už nebude nic?

Paní Kárná (pohrdavě): To nevím. Jak se tak na tebe koukám, co bych já z toho měla.

Pan Kárný (prosebně): Nemůžeš mi to odpustit?

Paní Kárná (povýšeně): Třeba ti to odpustím a třeba na to zapomenu.

Pan Kárný (podezíravě): Ale nebude to zadarmo, že?

Paní Kárná (mazlivě): No, nebude. Rozhodla jsem se, že u bude u nás trvale bydlet moje matka. Máme stejně velký byt a ona už potřebuje posluhu. Cítím povinnost se o ni nyní postarat, když už se neudrží. A samozřejmě, že se budeme o tu péči dělit, miláčku. Nesmíme se před ní hádat, začíná ji Alzheimerova choroba a nesnáší nesoulad. Už ji spolu dochováme, viď?

Pan Kárný bere do ruky vysavač, kroutí hlaou a jde mlčky do pokoje. Paní Kárná se vrací ke sporáku a na talíř klade uvařené brambory a maso.

Paní Kárná (volá do pokoje): Pojď jíst.

Pan Kárný jde do kuchyně a usedá ke stolu.

Paní Kárná: A víš co je na tom nejhorší? Že už ani nevíš, že před rokem umřela. Bože můj, co to mám za chlapa.

Pan Kárný: To jsem si taky pomyslel, když si o ni mluvila. Že už ti hlava nebere.

Paní Kárná (směje se): Dobrý, miláčku. Tak to dojez a jdeme na to.

Pan Kárný: Na co?

Paní Kárná: No přeci budeme spolu luxovat. Ty pěkně vyluxuješ pokoj, já utřu prach a pak já zase ložnici a ty utřeš prach.

Pan Kárný (mazlivě): Už jsi mi odpustila?

Paní Kárná (káravě): To se teprve ukáže, až uklidíme ložnici.

Pan Kárný (poťouchle): Neboj, tentokrát to bude opravdu veliký.

Paní Kárná (klidně): To bude, protože budeš věšet záclony.

Někdo zvoní. Pan Kárný jde ke dveřím a otevře. Někdo mu strčí do náruče kytici růží a strká ho do předsíně.

Hlas ve tmě: Vrátil jsem se z Bruselu o den dřív. Už se nemohu dočkat.

Pan Kárný (klidně): Zmýlil jste si poschodí, pane Lukoto.

Pan Kárný rozsvítí v předsíni a stojí tváří v tvář panu Lukotovi. Ten je nejdřív šokován a pak se vzmuží.

Pan Lukota (překvapeně): To bude mejlka.

Pan Kárný (naštvaně): Asi jo. Počkejte. Vaše paní si tady nechala chlebíčky a zákusky. Můžete to vzít domů? Něco tu vykládala, že ji nefunguje lednička.

Jde do kuchyně a zachvíli nese dve krabice. Dává je panu Lukotovi do náruče a pokládá na ně kytici růží. Zavírá dveře a vrací se k ženě.

Pan Kárný (rázně): Tak to bychom měli. Konečně jsme se těch chlebíčků a zákusků zbavili. Bože, to jsou ale otravní sousedé.

Paní Kárná je mírně šokovaná a svírá v rukou vysavač.

Pan Kárný: A ty pokračuj. Ať je to tu špigl nigl. Jdu na biliár. Až se vrátím, ať jsi v kondici.

A žádný výmluvy. Tímto ruším naše domluvené večery.

Obléká se a odchází. Paní Kárná vztekle sekne s rourou vysavače o zem. Sedne si za stůl a dá hlavu do dlaní.

Paní Kárná: Maminko, za co mne Bůh trestá? Ty jsi měla pravdu, že si toho tyrana nemám brát. Ale já tě neposlechla. Teď to vidíš. Dělá si ze mne jen služku. Že já tě neposlechla.

Konec

© Maura, 2008. All rights reserved.