Slečno!

Příběh se odehrává zhruba ve 30. - 40. letech 20. století v Americe. Zachycuje prchavý okamžik setkání krásné dámy a šarmantního gentlemana kdesi na ulici před typickou kavárnou té doby s velkými čalouněnými červenými pohovkami, zakouřeným stropem a úžasnou servírkou. Kolem nich projíždí tramvaje, obrovské kabriolety a procházejí se muži v drahých oblecích a vázankách. S typickým vážným výrazem kouří luxusní cigarety a zpod klobouku si prohlížejí nohy kolem procházejících žen oblečených v pestrobarevných šatech s hedvábnými šátky kolem krku a s obrovskými klobouky se stuhou a květinou na hlavě. Stále se usmívají a vlasy se jim kroutí ve vzrušujících vlnách kolem obličeje. Nic není zakázáno a nic není dovoleno. Svět společenských pravidel, módy a luxusních flirtů. Svět vyšší střední třídy.
Zatímco ona by se ráda seznámila s jedním z těch šarmantních gentlemanů, ale je na to příliš stydlivá, on, ten, který se k ní právě rozhodně přibližuje, touží po něčem úplně jiném. A tak se setkají dva mladí lidé na tramvajové zastávce a dají se do řeči;

Dobrý den, slečno.
Dobrý den, pane.
Zaujala mne vaše krásná šála!
Och, děkuji, ctihodný pane.
Ale slečno, vy máte překrásné oči.
Ach, co na to říct? Uvádíte mne do rozpaků!
Ještě jsem se zapomněl zmínit, že se překrásně červenáte.
Ale prosím vás, už toho nechte. Skutečně nevím, co na to říci.
To je jedno, jen mluvte. Jsem omámen Vašimi rty!
Jak jste pozorný!
Vůči Vám nemůžu být nepozorný.
Ale jděte! Co vám na mě připadá tak úžasného?
Pokud po mně žádáte výčet, budeme zde asi stát hodně dlouho. Nešla byste se mnou na kávu, abych vám to mohl všechno vypovědět? Náhodou stojíme rovnou před kavárnou. Zvu vás!
Inu, proč ne? Zajímáte mne.
To chápu jako kompliment, slečno.
Však si ho také zasloužíte. Nemůžu si to nechat líbit, aniž bych vám oplácela stejnou mincí.
Och, jsem poctěn, že mohu v doprovodu tak oslňující dámy, jako jste vy, vejít do kavárny.
Ale nechte toho už!
Snad Vám nevadí má lehká koketerie?
Ale kdepak. Upřímně se bavím. Alespoň dokud nezjistíte, že nejsem taková, jakou si mne malujete.
Někdo s tak milým úsměvem nemůže nebýt dokonalý.
Vy jste mi ale svůdník! Povězte, kolik takových, jako jsem já, jste už takhle oslnil?
Spousty, ale žádná nebyla jako vy. Váš levandulový parfém se mi vlévá do duše jako to nejsladší pokušení.
To ale není parfém, vy Don Juane, ale můj šampón.
Ale jistě, to velmi dobře vysvětluje ty oslnivé odlesky od Vašich kaštanových vlasů.
Někdy se musím podívat do zrcadla, abych se ujistila, že se ze mne nestala Ingrid Bergmannová.
Ingrid Bergmannová by Vám mohla leda tak čistit boty, slečno.
Vy si nedáte říci, že?
A proč bych to dělal?
Copak je slušné takhle obtěžovat mladé slečny na ulici?
Jistěže to moc často nedělám, ale jsem si jist, že kdybych Vás neoslovil, litoval bych toho po zbytek života. Takovéto vlasy jsem jaktěživ neviděl. Musíte mít skvělého kadeřníka!
Žádného kadeřníka! Používám Head’n’Shoulders!
Och, opravdu? A nemáte ten zázrak čistě náhodou sebou?
Ale jistě! Vždy nosím ve své kabelce svůj šampon! Bez něj bych se neodvážila ani vyjít na ulici.
Hm, hmm! Pro citlivou pokožku! S výtažkem z levandule! Vy jste bohyně! Tedy ne vy, ale tento šampon. Ehm, omluvte mne, jdu si domů umýt vlasy. A zaplaťte prosím! Zrovna nemám u sebe peníze. Jsem si jist, že to chápete, ale ve světle nových skutečností musím okamžitě odejít. Však vy si už nějak poradíte.
Ale počkejte! Můj šampon! A vaše káva! A mé srdce! Zlomíte mi srdce!
Pusťte mi tu ruku, dámo, nebo budu muset být k vám krutý. Vaše srdce mě nezajímá! Zajímaly mě jen vaše vlasy. Nyní se s vámi loučím. Mám důležité jednání na úřadě a musím si předtím umýt hlavu. Nashledanou!
Vy proradný pokřivenče! Ať už vás tu nevidím!
Také mne těšilo.

A tak odchází náš šarmantní gentleman pln radosti ze své bezlupé budoucnosti a mladá slečna tiše vzlyká v kavárně okradena o ideály i o svůj šampon.