Free-style boy

Drandím si to takhle autobusem z nákupů,když v tom vedle mě na sedadlo něco žuchne.Podívám se po oné osobě,která se mě ani neobtěžuje zeptat jestli je vedle mě místo.A v tu ráno mě napadne jen jedna myšlenka:Free style boy.Skejťácký botasky,sepraný džíny s rozkrokem u kolen,tričko s nápisem FREE a sepraná mikina doladěná cool klištovkou.Asi si mého nenápadného okounění všimne,jelikož se dotáže"Tak co mi říkáš?Nevěřícně zalapu po dechu a usadím ho:Vypadat jak ty,chodím kanálama"Čekám jak se krásně urazí ale....on se rozesměje!!!Načeš prohlásí:fajn seznamovací kolečko máme skoro za sebou,já jsem Ríša alias Rasty.Vykoktám svoje jméno a pořád si ho nevěřícně prohlížím,když v tom mi něco DOST tvrdýho spadne na hlavu a poté se s rachotem zřítí na zem.Při pohledu na tu věc mám chuť toho magora vedle mě uškrtit.Asi jsem měla čekat,že kluk jeho typu nebude mít v síťce nad mojí hlavou kufr ale,že si tam dá skejt,to mě fakt nenapadlo!!!A ještě se tomu tlemí na celej autobus,kretén jeden!S úlevou zjistím,že už jsem skoro doma.Odměřeně ho požádám aby mi uhnul,že vystupuju.Konečně se přestane smát a úplně vážně prohlásí."Sorry za to prkno,co takhle malý bolestný?Zítra v jednu tady u kašny,Ok.“Neznělo to jako otázka spíš jako konstatování takže jen odseknu"Možná" a prchám ven.No to byla jízda!Zamyšleně kráčím k domovu.Automaticky vezmu za kliku a chci otevřít.Zamknuto.Popaměti si sáhnu na záda pro batoh.Zděšeně zjistím,že milý batoh tam jaksi není.A v tom mi to dojde!Batoh si totiž vesele odjel na sedadle v autobusu mnou tam zapomenutý.“Fakt skvělí takže zítra na ten sraz budu muset jít chtě-nechtě“.Pomyslím si.Smířená s vyhlídkou minimálně tří hodin strávených na lavičce před domem,se na ni posadím.Po dvou hodinách málem lezu nudou po zdi a proklínám kámošku proč si zrovna dnes musela vyjet k babičce.Naši dorazí po čtyřech hodinách.Když jim poněkud v upravené variantě přiblížím svůj úděl moc nadšeně se netváří.Radši rychle proklouznu do koupelny a odtud do pokoje.Pomalu ale jistě se začínám na zítřek těšit.Až teď mě napadá co jestli si batohu nevšiml a nevzal mi ho.Myšlenku rychle zaháním a jdu spát.
Probudí mě zima,prostupující pokojem.No jasně okno je dokořán.Máma už je prokazatelně vzhůru.Zvrátím hlavu abych se podívala v kolik,že bych to měla stávat.Při pohledu na číslice ukazující 11:30 uznám za vhodné přece jen vylézt.Jakmile se ukáži v kuchyni jsem nemilosrdně zapojena do vaření.Těstoviny se sýrovou omáčkou.No budiž.Při míchání omáčky si vzpomenu co mě odpoledne čeká.Trochu ožiju takže následné vysávání mi jde od ruky.Po obědě ještě utřít nádobí a může nastat čas příprav.Po hodinovém výběru oblečení kdy se stejně vrátím k tomu co jsem si zkoušela jako první putuji do koupelny.Tam svedu urputný duševní boj zda si namalovat linky nebo ne(nakonec mi to nedá a namaluji se je).Nakonec si ještě vytvořím účes alá prst v elektrice a jde se!
Ke kašně dorazím přesně v jednu.Chci si sednout na její okraj když v tom těsně kolem mě něco prosviští div neskončím v kašně!Ohlédnu se po původci mého skoro pádu.Samozřejmě jím není nikdo jiný než Ríša jež za svůj dopravní prostředek zvolil sk8!“Čau krásko“ osloví mě!Vyloudím na své tváři velkolepý úsměv,nikoli kvůli jeho pozdravu jak si asi mylně vyloží.Pohled mi totiž padl na jeho ruku v níž třímá můj batoh.Patrně vystopoval můj pohled neboť mi batoh s vítězným úsměvem podá.“tak co,jakej jsem?“již podruhé mě dorazí svojí drzostí.Nakonec ale zvítězí moje slušnost a tak jen utrousím“dík no“Krátce se zasměje a už mě táhne s prknem pod paží k nedaleké cukrárně.Jelikož je docela vedro nebráním se.Usadíme se nedaleko vchodu a Ríša odsviští pro poháry.Po chvíli se vrací.Do ruky mi vrazí zmrzlinu v kornoutu asi s pěti kopečkama,do druhé zabalené magnum a přede mně postaví pohár.Koukám na něj jak čerstvě vyvoraná myš,tudíž mi obětavě vysvětlí“no já nevěděl jestli chceš kopečkovou zmrzlinu,nanuk nebo pohár a už se mi nechtělo vracet tak jsem ti vzal všechno“Na to si sedne naproti,do pusy si vrazí lízatko a vyčkávavě se na mě zahledí.Chvíli mi trvá než se vzapamatuju načež mu přes stůl pošlu pohár s popřáním dobrého tloustnutí a já se zakousnu do magnumu.Co s ledňákem za mě vyřeší malý klučík který se mihne kolem našeho stolu a leďňák není.Ríša už má mezitím v sobě jak lízátko tak i skoro celý pohár.Zhruba za čtvrt hodiny opouštíme cukrárnu.Kousek od ní potkáme ségru.Vrazím ji do ruky batoh a nasměruju směr domov.Než se stačí na cokoli zeptat popadnu Richarda za ruku a metelím co nejdál od ní.Ríša kupodivu pochopí a tak se mnou drží krok.Ale jen do té doby než kolem nás projede kámoš a jak jinak než na prkně.Ríša se zapíchl doslova na místě.Já hnaná setrvačností tak rychle nezabrzdím tudíž se málem přizabiju o jeho nohu.Chystám se ho už opravdu zavraždit ale při pohledu na něj fakt nevím jestli se mám urazit a jít pryč nebo se rozesmát.Milý Richard se vesele vybavuje s oním kámošem na sk8u.Chvíli poslouchám řeči o tom kde jaké součástky koupil,kolik stáli ale nakonec už jsem to nevydržím.Na stručne houknu pozdrav a Ríšu opět popotáhnu o kus dál.“hrubej týpek“zakření se.V duchu přemítám jestli si ze mě dělá srandu nebo o co mu jde.O vteřinu později leknutím nadskočím jelikož mi před nosem zašermuje něčím žlutým.Nechápavě civím na pampelišku,kterou mi drží před očima.“hele já vím,že jsem trocha cáklej a asi právě přemýšlíš co tady vůbec děláš ale stejně mi to nedá abych se tě nezeptal jestli by jsi se mnou nechtěla chodit?“a vrazí mi tu pampelišku do ruky.Chvíli na něj koukám neschopna slova a nakonec ze mě vypadne originální“jo“.Ríša se spokojeně usměje a lípne mě na nos.“bezva tak zítra ve tři zase u kašny.Jo a bylo to moc fajn“Než stihnu cokoli říct je pryč.Stojím na místě s pampeliškou v ruce ještě asi hodinu a pak se bláznivě rozchechtám a utíkám domů.Babička mašírujíc si to kolem za mnou kouká jak kdybych utekla z nějakého speciálního ústavu.Ještě ji stihnu zamávat a vzápětí ležím jak široká tak dlouhá na chodníku.Vnímat patník je prostě monemntálně nad moje schopnosti.Naštěstí jde kolem kámoška,která po překonání záchvatu smíchu mě zvedne a doprovodí domů….