CD

Dnes jsem na večer domluvená s mým klukem Tomem. Budeme oslavovat jeho narozeniny. Ach jo, doufám, že už brzo zazvoní na konec hodiny. Musím ještě letět koupit dárek. Mám pro něj vyhlídnuté CD, po kterém už dlouho touží. Konečně zvoní !!!Rychle na oběd a hurá do obchodu. Nechápu, proč se musí stát u pokladny ty blbé fronty. Jsem nervózní už i tak. Cože? ????Kolik??? Nevěřícně zírám na prodavače. 415 Kč ? To nemyslíte vážně? ale co bych pro Toma neudělala. I když mi to tedy pěkně hnulo s kapesným. Vylítnu z obchodu, div neporazím nějakou holku. „Sorry“ hodím za sebe. Doletím domů, kde ze sebe shodím bundu a boty. Přemýšlím, jak dlouho bude našim trvat, než se spakují na chatu. CD zatím strčím do kapsy u bundy. Chci odejít do pokoje, ale to už mě máma zaregistruje. „Čau Moni, jak bylo ve škole? Dej mi sem tu bundu z chodby, dám ti jí vyprat“ „Docela to ušlo, vydrž chvíli, já ti ji přinesu“ odpověděla jsem. Sakra jestli máma zjistí, že jsem koupila to CD a pro koho, můžu na dnešek rovnou zapomenout. Vkradu se do chodby a s CD pod tričkem běžím zpět do pokoje. Uff, to bylo jen tak tak. Slyším, jak si máma s brbláním došla pro bundu do chodby sama. Nasadila jsem si sluchátka,do discmenu vložila Horkýže slíže a čekala až uslyším motor auta. Asi po půl hodině jsem se dočkala. Okamžitě jsem začala chystat jídlo,zdobit kuchyň a vybírat si oblečení. Když už jsem měla vše nachystané, s hrůzou jsem si uvědomila, že do příchodu Tomíka zbývá necelá půlhodina a já nemám zabalený dárek. A takový nepodstatný detail, kam jsem ho vůbec dala? Panicky jsem začala běhat po pokoji!Na stole není, na televizi také ne. Prohrábnu stojan s CD a s knihami. Jenže ono není ani tady. Nespadlo na zem? Po vzoru psa prolézám na čtyřech všechny kouty. Nikde nic. To snad není možný! Někdo zvoní!!!! Tomáš!!!běžím otevřít. Tomík mě na uvítanou políbí.Nervózně ho pozvu dál. Když vejde do kuchyně, obdivně hvízdne. „To všechno je jen kvůli mně?“ zeptá se překvapeně. „Co bych pro tebe neudělala.“ Zasedneme ke stolu plném dobrot. Pusť se do toho oslavenče“ vyzvu ho. Během jídla klábosíme o všem možném. Tom odloží prázdný talíř a já cítím, že se schyluje k pěknému trapasu. Tomi, víš já jsem ti koupila dárek, ale nemůžu ho najít, pípnu nesměle a čekám co na to ON. Tom se začne šíleně smát.Koukám na něj jak spadlá z višně. Po tom co ho to přejde prohlásí „To neřeš brouku určitě je do mých příštích narozenin najdeš. Z vděčnosti ho políbím. Nespokojeně se na mě podívá.“Víc nebude?“Usměji se a v pevném sevření se líbáme nekonečně dlouho. Když přestaneme abychom se mohli nadechnout podívá se Tomík na hodinky .“Už budu muset jít broučku!“ Po dokonalém rozloučení jdu Tomíka vyprovodit ke dveřím. Vrátím se do kuchyně, kde sundám ozdoby a umyji talíře. Už se chci jít koupat, když si náhle vzpomenu na stále ještě nezvěstný dárek.V pokoji to vezmu od podlahy dolů, ale po cd jako když se slehne zem.“To snad není možný!!!!!!!!!“ Unaveně s sebou plácnu na postel,když v tom uslyším hlasité“Křup“.Hrůzou ani nedýchám. To nemůže být pravda!!!!!!!!!Jenže když odhrnu peřinu a spatřím pohřešované cd s naprasklým obalem, zjistím, že to jaksi pravda je. Až teď si se zaklením uvědomím, že jsem je s obavami před mámou hodila na postel a přikryla peřinou…