Zdenička - Blechy

Máme dva psy. Starší již dámu Kuličku a mladší, spíš ještě štěně Kuliččinu dceru Dorku. Oba pejsci jsou menších, až kapesních rozměrů. Tchýně má také pejska, jmenuje se Dita a je k nerozeznání podobná salámu na čtyřech nožičkách. Všichni tito výše zmiňovaní pejsci jsou pejsci venkovští, jejichž svět je ohraničen plotem zahrady, plotem drátěným, tedy dobře propustným, za nímž se často volně procházejí jiní, ne právě čistotní pejsci, kteří si ty naše – čistotné, přijdou očichat nebo občůrat.Tím bych chtěla vysvětlit tu trapnou skutečnost, že čas od času mají blechy.
Ačkoliv Dorka i Kulička spí v domě a volně se tam pohybují, žádná jejich blecha nedá přednost krvi naší před tou psí. Zdenička však má zřejmě krev-superkrev. Možná, že blechy poznají krev člověka, živícího se pouze zdravými potravinami, možná jde o bleší sektu, která chce žít zdravě… Snad by to stálo za vědecké prozkoumání, za které by někdo mohl dostat nobelovku a Zdena by nám ho pak mohla citovat…Jisté ale je, že na Zdenu jdou blechy jako švábi na pivo, což jsem sice nikdy neviděla, takže to vlastně nemůžu tvrdit, ale jdou na ni děsně!
Když jedeme na dovolenou, hlídá nám psy paní Horáčková, ale tentokrát se stalo, že jsme měli dovolenou současně. I nezbylo nám, než o tuto službu poprosit tchýni. Ta má dům s velkou zahradou a hlídání psů přislíbila.
Den před odjezdem jsme dovezli psy k babičce a s hrůzou zjistili, že je tam Zdena s kluky. Doktor jim doporučil čerstvý vzduch, což byla běžná finta Zdeniných doktorů, aby se jí zbavili a dostali ji co nejdál od své ordinace. Radost z našich potvor neměla, ale nemohla nic dělat, protože hlídání psů bylo na rozdíl od její návštěvy domluvené a i tchýně jí to dost rázně připomněla. I odjeli jsme na dovolenou se smíšenými pocity.
Když jsme se po týdnu vrátili, nalezli jsme psy vesele vrtící ocásky, mírně vykrmené a plné radosti z nových zážitků. Ani jedno z toho by se ale nedalo říct o mé švagrové. Ta byla celá pokrytá bílými fleky od jakéhosi tekutého pudru, pod nimiž prosvítaly kousance od blech. Cestička k domu, ještě před týdnem lemovaná jasně oranžovými květy, byla nyní lemovaná jakousi beztvarou masou mokvajících listů a stvolů. I jinde po zahradě byly roztroušeny podobné abstraktní úkazy.
Tchýně moc nemluvila, jen vrčela, Zdena vůbec nemluvila. Připadali jsme si jako v muzeu voskových figurín a to ještě v oddělení masových vrahů. Vzali jsme psy, šeptem poděkovali a rychle vyklidili pole.
Až po několika dnech se Honza dověděl od Ríši, co se vlastně stalo. Hned první den po našem odjezdu chytla na sobě Zdena blechu. I usoudila, že to bude určitě z našich psů, protože – jak moudře podotkla – jaký pán, takový pes. Poslala tedy Ríšu zakoupit postřik proti blechám a psy vystříkat. Leč rovněž vydala příkaz, aby se psů nedotýkal neb by od nich mohl něco chytit (třeba blechu). I jal se Ríša pronásledovat psy po zahradě. Někdy se trefil, jindy ne. Kuličku se mu jakž-takž postříkat povedlo, ale veselá Dorka, která to brala jako výbornou hru, mu stále unikala, naneštěstí – jak se později ukázalo – mezi babiččiny nejlepší květiny.
Totiž to, jak fungoval zmíněný postřik na blechy, zůstává tajemstvím, zatímco to, jak fungoval na rostlinstvo, bylo patrno pouhým okem. Většina květeny, babiččiny chlouby s láskou pěstěné, druhý den již nespatřila světlo světa. Nejhůř to odnesl okraj cestičky, ve kterém se Kulička, ve snaze to svinstvo ze sebe dostat dolů, vyválela.
Tchýně sinala a Zdenu stále něco kousalo. I koupili další postřik a přes přísný zákaz zoufalé tchýně chytli Ditu a postříkali ji na balkóně, přičemž zničili čtyři truhlíky plazivých muškátů dovezených z Německa, neboť ani Dita jim nepostála.
To už bylo na babi moc. Všechny psy vykoupala a Zdeně řekla, že se teď v tom psím šamponu musí taky vykoupat, protože nejvíc blech tady má ona. To bylo zase moc na Zdenu – jí, která používá jen tu nejzdravější lékařskou kosmetiku bez čehokoli kosmetického říct, aby se smočila v psím šampónu! Brala to jako strašlivou urážku a Ríšovi dalo hodně práce, než to urovnal.
Všichni nabyli plného přesvědčení, že odblešovací proces je zdárně ukončen, problém je vyřešen a bude klid.
Po ránu Zdena rozhrnula závěsy a první, co spatřila, byli dva čistokrevní vesničtí vořeši špinaví jako čuňata, kterak přes plot vášnivě diskutují s holkama. Vyrazila z domu s pantoflem v ruce, aby vetřelce zahnala. Ti se však ukázali být odvážnějšími, než vypadali a když Zdena mlátila pantoflem do plotu, pištěla a údajně i štěkala, pouze ji se zájmem pozorovali, čekajíce, co z toho bude. Takže když po chvíli unaveně vyklidila bojiště, pokračovalo všech pět psů tam, kde je přerušila a vášnivě si přes plot projevovali náklonnost.
Poslední její naděje, že ti psi neměli blechy, padla po prvních kousancích a s první chycenou blechou. Tyto blechy, kterých nakonec na sobě ulovila sedm kousků, se ukázaly být daleko výkonnějšími a žravějšími než blechy původní. Takže po celý týden, z důvodu zablešení zahrady, neopustili Theo s Tondou dům a směli se zdržovat pouze v horním pokoji kam, jak byla Zdena přesvědčena, blechy nedoskáčou.