To byl teda trapas

Stalo se to asi tři měsíce po tom, co jsem nastoupila na novou školu. S kamarádkou jsme se dohodly, že si druhý den vezmeme sukni, abychom byly sexy. Kamarádka byla v klidu, ta má normální džínovou sukni, jenže co já? Já mám přece jenom tu letní, co jsem si koupila, když jsem byla u babičky na prázdninách. „ Tu si přece nemůžu vzít,“ prolétlo mi hlavou, vždyť v ní, v těch zimách co teď jsou zmrznu. „ No pro krásu se, ale přece musí trpět“ řekla jsem si.
Po návratu ze školy jsem se okamžitě vydala do skříně a začala sukni hledat, k ní jsem musela vybrat správný odstín silonek a nějaké pěkné tričko. Po dvou hodinách strávených u zrcadla a věčným převlíkáním jsem se vyčerpaně, ale i přesto šťastně uložila ke spánku a těšila se na druhý den. Ve snech jsem se přesunula do školy. Zdálo se mi, jak jsem přišla v té sukni a všechny holky mi ji záviděly a kluci se za mnou obdivně otáčeli. Z tohoto krásného snu mě probudilo zvonění budíku,, to mi oznamovalo, že začíná nový den, den, na který jsem se tak těšila. Jenže co se nestalo, samou nervozitou z dnešního dne jsem si proděravěla silonky. „ Ach, ne, co teď budu dělat? Než si vyberu jiné, tak mi ujedou a já to nestihnu,“ honilo se mi hlavou. Naštěstí jsem silonky měla jen dvoje, a tak mě to zase moc nezdrželo.
Přes všechny překážky jsem vše stihla. V autě mě sice čekaly poznámky typu: „Přivoláváš jaro?“ nebo „Olamte z ní ty rampouchy, ať mi nezamokří auto.“ Přešla jsem je mlčením a ve svých myšlenkách se začala vracet k tomu krásnému snu.
„A je to tady“, řekla jsem si, když jsem stanula přede dveřmi našeho gymnázia. Do plic jsem nabrala čerstvý vzduch a statečně vstoupila dovnitř. „ Proboha, co se mohlo stát, vždyť tu jsem už pět a tu sukni mi ještě nikdo nepochválil“ pomyslela jsem si. „ Tak jak vypadám?“ vybafla jsem na kamarádku už ve dveřích. „Skvěle“, odvětila.
Můj sen se bohužel nesplnil, sice mi sukni pár holek pochválilo a pár kluků se za mnou otočilo, ale to bylo vše. Dnešní den sice nebyl takový, jaký jsem si ho představovala, ale naštěstí se mi nestal žádný trapas a vše bylo v klidu. V ten moment jsem však netušila, co se mi asi tak za dvacet minut stane. No, ale vezmu to vše po pořádku.
Před dvouhodinovkou výtvarné výchovy jsme se stejně jako každou středu vydali na oběd . Oběd nebyl nic moc, a tak jsme se rozhodli, že si koupíme kapučíno na spravení chuti. U jídelny jsem vzala svou tašku, hodila si ji na záda a šla. Do třídy jsme to vzali kolem nástěnky se změnami, kde jsme potkali Marka, mého idola. S Andreou jsme si koupily kapučíno a i s Markem jsme vykročily do třídy výtvarné výchovy.
A pak se to stalo. Ve třídě mě Marek upozornil, že mám vyhrnutou sukni a jsou mi vidět kalhotky. V minutce jsem byla rudá jako rajče.To ne skoro celá škola viděla moje kalhotky!!! A potom co Marek dodal: „ Mě se zdálo nějaký divný, že za tebou ty kluci z primy pořád tak běhaj.“, jsem se chtěla propadnout do pekel horoucích.
Od té doby si sukni podle ostatních sice přehnaně často, ale pro jistotu upravuji. A hned tak si ji na sebe nevezmu. A Marek? Den po tom incidentu jsme spolu začali chodit a chodíme spolu dodnes…=D