VYDĚRAČ BUBŇÁK

Na železnici---------------
VYDĚRAČ BUBŇÁK
František Mendlík
V malé stanici na trati Brno – Havlíčkův Brod slouží už třetí denní směnu za sebou náčelník stanice. Nejsou lidi. Ráno přijíždí posila. Novopečený výpravčí Frantík Rendl hlásí příchod. Nikdy v této stanici nebyl. Má nastoupit na noční směnu. Mohl by přijet až na noční, ale ve vlastním zájmu si chce projít celou stanici a seznámit se s místními poměry. Naštěstí je to stanice s jednoduchými dopravními poměry. V noci se jezdí první-druhá. Leží ale na hlavním tahu a každý den probíhají těžké výluky. Ta noční se dá zvládnout levou zadní. Zajímavé je zabezpečovací zařízení. Řídící přístroj tvoří deska s otvory. Jedním kolíkem obsloužíte celý řídící přístroj. No a na stavědlech jsou ,,bubňáky“.A tak Frantík poprvé na vlastní oči spatřil zařízení, známé jen s obrázků v předpise. Samozřejmě si celé zařízení vyzkoušel.
Po dvou měsících se substitut vrací do své kmenové stanice Dobrotín.
Přestavba stanice. Na stavědle číslo dvě jsou výhybky vyvázány a opatřeny výměnovými zámky. A uvnitř se objevil ,,bubňák“. Je to výměnový zámek se dvěma bubny. Nastavíte si kolej, na kterou chcete postavit vlakovou cestu. Přístroj vám oznámí, které klíče musíte přinést, abyste mohli postavit vjezdové návěstidlo. Signalisté se stávají dozorci výhybek a jako živé drátovody jsou přidělení výhybkáři ze širokého okolí.
,,Franc, půjdete na noční se starým Vorlem,“ oznámil novinu náčelník stanice Pospíšek.
No proč ne, každá koruna dobrá, myslí si Frantík.
Noční směna probíhá v pohodě. Josef Vorel je předsedou staniční organizace ROH a zarytým komunistou. Je to padišah, který nepřipouští žádné oportunistické řeči, ani činy. Komunikace vázne, oba si čtou. Bohorovný dozorce nepřijímá ani žádné rady. Prostě sedí na trůnu.
,,Josef, pošli sem toho kluka, budeme s manipulákem šibovat osmá, desátá,“ nařizuje výpravčí.
Výpravčí Boleslav Škrkal má s ,,padišahem“ nevyřízené účty. Má zažádáno o poukaz na rekreaci ROH a právě Vorel je ta žába na prameni. To ovšem Frantík netuší.
Frantík přehazuje ručně stavěnou výhybku číslo osmnáct. Posun je skončen a Frantík se chystá k návratu na stavědlo. Manipulák s parní lokomotivou odsupěl.
,,Tož Franc, pojďte na kafe,“ zadržel výhybkáře výpravčí.
,,Tak co doma, už máte nějakou holku, jaký to bylo v té stanici?“
Rozhovor probíhá neformálně a dopravní kanceláří poletuje holubice míru. Frantíka ani nezarazilo, že mu známý lakomec uvařil kávu.
Pár minut po půlnoci zavolá výpravčí na dvojku:
,,Vlak 64495 na pátou kolej.“
Frantík se rychle zvedá, na stavědlo je to jeden kilometr.
,,Ale seďte, a co vaši? Maminka je ještě vedoucí prodejny?“vyzvídá výpravčí.
U vjezdového návěstidla houká ,,Honda“. Parní lokomotiva řady 555, mazutka, stojí a domáhá se vjezdu. Uplynula další půlhodina. Boleslav ví, že za nákladním vlakem nic nejede. Vlak je končící, lokomotiva se vrací strojně. Dispečerovi nahlásí dobu zastavení podle svého. Prostě vlak u vjezdu nikomu nepřekáží!
Najednou se ozve nepříčetné zvonění.
,,Tady dvojka, tady dvojka. Pane výpravčí, já to nemožu postavit. Ono to nejde. Co mám dělat?“ Celý telefonát je vyprovázen přerývanými větami a dechem maratonského běžce.
,,Franc, běžte mu to postavit. Je to přes angličák a on to neumí. Jistě alespoň pětkrát běžel tam i zpět,“ ukončil představení výpravčí.
Pak se rozvalil v pohodlném křesle, zapálil si cigaretu a se spokojeným výrazem pravil:
,,Běž kluku!“
Pak zvedl telefon a na dvojku oznámil:
,,Tak vám tam posílám Frantíka. No a co bude s tím rekreačním poukazem?“