MARUNA MALINOVSKAJA

Na železnici----------------
MARUNA MALINOVSKAJA
František Mendlík
Dopravní kancelář ve staré budově železniční stanice Dobrotín je pracovištěm venkovního výpravčího. Je čas kruté totality. Podle sovětského vzoru se za všechno udílejí odznaky a medaile. Na železnici se udělují medaile za odpracované roky, odznaky Jezdím bez nehod a bronzové, stříbrné a zlaté odznaky Brigáda socialistické práce. Všechna vyznamenání jsou umístěna v zaprášené krabici na skříni.Na krabici se také odkládají dvě čísla časopisu Život strany. Tento časopis čte v celé stanici jediný člověk. Výpravčí Franta Rendl vždy jedno číslo rozřízne nožíkem a pročítá zajímavé pasáže. Jednou použil časopis k vydírání. Místní řídící učitel Brotánek totiž napsal do časopisu podnětný článek – sovětský učitel, kompas v naší práci. Frantík chtěl článek vylepit na nástěnku, ale manželka pana řídícího, zaměstnankyně stanice, jej musela uplatit vášnivým polibkem.
Nikdo medaile na uniformě pochopitelně nenosil. Představa, že vlakem prochází železničář s medailemi je fantastická, jako sbírka básní v zaplivané hospodě! Tohle si soudruzi neuvědomili.Doplatil na to akorát jeden vypočítavý důchodce. Zakoupil totiž od jednoho železničáře vyfasovanou uniformu, aby mohl v přestrojení jezdit vlakem zadarmo – na uniformu. Ten dobrák mu ovšem prodal uniformu i s medailemi. Byl to danajský dar.Nápad to byl jistě dobrý, když ale důchodce procházel soupravou a zvonil medailemi, bylo to jako kdyby měl na hlavě starou hasičskou přilbu. Byl odhalen a potrestán. Místo řádu Zlatého rouna obdržel Kerkonošský řád Velkého houna. Za komunistů panoval velká inflace medailí všeho druhu.Frantík viděl akorát řád Za zásluhy o výstavbu a to u člověka, který nepostavil ani kurník. Řády byl také ověšen velitel místních hasičů. Ten byl ovšem ozdobou všech prvomájových průvodů. Jednou hájil vlastním tělem požár rodinného domku před ostatním sbory a byl znám pod přezdívkou Náš oheň!
To takový Podvazkový řád ve Velké Británii je jiný kabrňák. Byl založen v roce 1350 králem Eduardem III. Řád může nosit jen 26 osob. Noví rytíři se přijímají pouze místo zemřelých. Na tmavomodrém sametovém podvazku s úzkými zlatými okraji je zlatý francouzský nápis HONNY SOIT QUI MAL Y PENSE. Jan Werich ovšem znevážil i tento řád volným překladem nápisu Hony jsou a malý penze!
Velkou ironií osudu je však ten fakt, že zatímco řád Zlatého Rouna musí být opatřen drahým zabezpečovacím systémem, Československý válečný kříž 1939 zakoupíte ve vetešnictví za čtyřicet korun.Frantík se také vždy bavil představou, jak dlouho asi trvala přítomnost medailí na uniformě sovětského vojáka při plížení a plazení v oranisku.
Jednoho dne krabice ze skříně mizí. Zmizel také časopis Život strany. Snad aby nezavdával podnět k nemístným poznámkám a aktivitám. Po krabici, ani po časopise se nikomu nestýská.Zmizení krabice je ale nadále opředeno tajemstvím. Jako by se do země propadla.
Přišla zima.Vánice a nepohoda. Do té sloty musejí vycházet ženy, vlakové přípravářky. Práci není nutno závidět. Je to tvrdý chlebíček.Výpravčí nařídí sepsání vlaku a holky vyrážejí do kolejiště za každého počasí. Toho večera slouží Frantík s Marunou. Je to boubelka s nepřehlédnutelnými přednostmi. Je to sluníčko, smíšek k pohledání. Nepokazí žádnou legraci.Každý s ní rád slouží pro neustále dobrou náladu a nakažlivý optimismus.
Venku je psí počasí. Silné poryvy větru cloumají dveřmi a venku mlátí řetězy do ocelových sloupů osvětlení. Vtom se rozletí dveře. Venkovní výpravčí vyvaluje oči na ten přízrak. Konec záhady. Tajemství zmizelé krabice je odhaleno.
Ve dveřích stojí něco neskutečného. Maruna Malinovskaja!
Na hlavě to má kulicha s pletenou koulí. Dále pokračují pletené kamaše a na nohou obrovské boty, zvané sněhule. Norský svetr s mohutným rolákem kolem krku je vespod.
Všemu vévodí modrý železničářský zimník a na něm je umístěno asi šedesát medailí!