Jak jsem si léčil bolest zubů

Tak mě asi před rokem rozbolel zub. Začalo to ale ještě o další rok dřív, když jsem snídal rohlík. Ten byl asi nevalné kvality, a tak jsem si ulomil kousek stoličky. Samozřejmě, že mě to naštvalo a dokonce jsem si chvíli pohrával s myšlenkou, že půjdu k zubaři. Protože to ale nijak zvlášť nebolelo, hned jsem tento nápad zavrhl a nechal to osudu.
Asi po třech měsících se zub poprvé ozval. Nejprve to bylo jen takové lehké pobolívání, kdy reagoval na teplo nebo naopak na chlad. Po dalších několika měsících se začal ale hlásit intenzivněji. Bolest se postupně zvětšovala, až se přiblížila k hodnotám dosahovaných běžně pouze v pracovně kata Mydláře. Protože jsem ale chlap a něco vydržím, rozhodl jsem se v žádném případě nevyhledat odbornou pomoc a léčit se sám. Nakoupil jsem zásobu Paralenů a Ibalginů a chtěl vydržet za každou cenu. Přece mě takový malý zub nemůže ohrozit.
Omyl!!! Po několika dnech, kdy jsem si přivodil středně těžkou otravu léky a kdy bolest byla tak hrozná, že už jsem nebyl schopen vykonávat žádnou běžnou činnost, jsem musel jednat.
Jeden můj, teď už bývalý kamarád, mně poradil, že když si na jiném místě těla způsobím bolest ještě větší,tak bolest zubu zdánlivě ustoupí. Má situace v té době byla opravdu zoufalá, důkazem toho může být, že se mě to zdálo jako dobrý nápad. Problém byl, jakou bolest zvolit. Nakonec vyhrál středně silný úder gumovou paličkou přes palec levé ruky. A opravdu asi 10 vteřin jsem si na zub vůbec nevzpoměl! To co ale následovalo vypadalo jako tanec Svatého Víta kombinovaný s během a řevem. Velké štěstí mého kamaráda bylo, že se této "léčby" neůčastnil.
Poté co jsem se vzpamatoval a snědl dalších asi deset tablet léků, byl čas na opravdu radikální řešení. Vzal jsem zánovní kleště, které jinak používám k opravě elektrických rozvodů a přistoupil rozhodně k umyvadlu. Vyskytl se ale jeden nečekaný problém. Kdo to někdy zkoušel ví, že najít v puse ten správný zub, když vám nikdo neukazuje, může být celkem problém. Samozřejmě jsem mohl požádat o asistenci některého rodiného příslušníka, oprávněně jsem se ale obával, že bych mohl být označen za blázna,a odvezen do Bohnic. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se spolehnout sám na sebe. Zasunul jsem kleště opatrně do úst, uchopil do nich jeden se zubů, který se mně zdál nejbolavější, a mocně trhnul. O zlomek sekundy později jsem třikrát mocně zařval. Poprvé příšernou bolestí, která mě projela celým tělem, potom radostí, že to mám za sebou a nakonec děsem, když jsem zjistil, že jsem si spletl zub.
Po téhle zkušenosti jsem už neměl odvahu pokračovat v samoléčbě, a i když nerad,šel jsem vyhledat..... místního lidového léčitele. Ten se na mě chápavě podíval,( pohled to musel být veselý, hlavu jsem měl asi dvakrát větší než normálně) a hned potom se jal léčit. Po asi desetiminutovém představení, kdy si něco mumlal a chodil kolem mě pořád dokola, jsem zaplatil 500kč, a opustil jeho ordinaci. Kdo si myslí, že teď došlo k jakékoli úlevě, je na omylu.
Věci ale teď dostaly rychlý spád. Cestou domů jsem už konečně omdlel a byl převezen s otravou krve do místní nemocnice. No ať to moc neprotahuji, vše dobře dopadlo. Dnes mám zase všechny zuby zdravé, tedy mimo dva, ten co jsem si sám vytrhl, a ta stolička už taky nešla zachránit. Za měsíc mě čeká pravidelná půlroční prohlídka u zubaře. No asi tam ale nepůjdu, fakt se těch řezníků hrozně bojím!!!