Netypická návštěva hradu

Proslunění den mne zlákal na výlet, a tak jsem se rozhodl navštívit jeden hrad, který se nacházel nedaleko za městem. V mém plánu však nebylo za jeho návštěvu platit. Provaz mi posloužil jako laso, jenž jsem chtěl použít ke vniknutí na hradby. Při pokusu o hození provazu na ně jsem se však do něho nějakým řízením osudu zamotal. To mělo za následek můj pád do vodního příkopu, přičemž jsem si nechtěně prohlédl jeho dno a vyzkoušel si, jaké je to plavat tam, kde není voda.
Lehce otřesen jsem za nějaký čas vylezl a znovu bylo mou snahou hodit provaz na hradby. Tentokráte se mi to podařilo a záhy jsem začal po provaze šplhat. O chvíli později mi však neunikla ta skutečnost, že provaz rupnul. A tak jsem opět pocítil na vlastní kůži dopadnutí do příkopu.
Sotva se mi vše srovnalo v hlavě, tak jsem přemýšlel, jak se dostat přes hradby. Všiml jsem si, že nedaleko hradu se pořádá atletický mítink pod širým nebem. A z onoho nebe vypadl náhle kulový blesk. Třeba si chtěl také za závodit, ale sportovci i diváci se rozprchli všemi směry. Někteří možná přitom překonali běžecký rekord na sto i více metrů. Já jsem pohotově využil zmatku a zmocnil se tyče, s jejíž pomocí se skákalo do výšky. A tak jsem se s ní zanedlouho rozeběhl k hradbám. Těsně před příkopem se mi jí podařilo zabodnout do země, přičemž se ona ohnula a současně se také otočila. To mělo za následek, že jsem svištěl vzduchem ne k hradbám, ale od nich. Již z výšky jsem vytušil místo svého dopadu, jímž se stal stánek s občerstvením. Rána to byla velká a prodavač byl notně překvapen.
„Já se omlouvám. Já se přitom skoku nějak netrefil,“ sdělil jsem muži, který se vyhrabával z trosek stánku. Muž se začal tvářit výhružně a já jsem vzápětí zažil, co jsou to přesné trefy pěstmi. Zachránil jsem se útěkem do lesa, kde bylo mou snahou se maskovat v krmelci.
Po čase mi to zase nedalo a znovu mě to lákalo vniknout na hrad bez placení. Zanedlouho jsem spatřil skupinu zpívajících a vrávorajících postav v brnění u katapultu.
„Vážení urození rytíři prostého původu, mohl bych váš katapult využít ke své přepravě?“ zněla má otázka.
„Inu proč ne!“ vyhrkl jeden z mužů a všichni začali zpívat jakousi sprostou bojovou píseň. Já se jim potom snažil vysvětlit, aby mne katapultem odpálili na hrad. Jejich ochota byla velká, načež jsem zažil, co je to být odpálen. A za táhlého řevu se mi naskytl pohled na rychle přibližující se nádvoří hradu. Místem mého dopadu se stala jakási studna, do níž jsem vletěl, jak nějaké vzdušné torpédo. Otřesený jsem vyplaval na hladinu a snažil se vylézt nahoru. Přitom mi neunikla ta skutečnost, že mi na hlavu dopadají nějaké mince. Letmý pohled nahoru prozrazoval, že nějací lidé je hází do studny.
„Dobrý den. To jste teda bohatý, když takhle zahazujete peníze,“ řekl jsem jim po vylezení. Návštěvníci hradu na mne zkoprněle hleděli a jednomu dokonce vypadla úžasem zubní protéza z úst. Vzápětí na nádvoří nastalo pozdvižení, jelikož na něho dopadli opilí rytíři, kteří se mne rozhodli napodobit. Mnozí to považovali za hradní atrakci, přičemž jsem využil rozruchu a vnikl jsem do jedněch dveří. A tak začala má individuální prohlídka hradu.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI