Jehlice, jehlice, pomohou nejvíce

Náhle bylo to něco tady a přikrylo ji svým borůvkovým přehozem, který páchl tak trochu jako mokré svetry tety Vilmy, kdyby ovšem nějakou tetu Vilmu měla. I tak by Vilminy svetry nikdy mokré nebyly – určitě by nosila jen důkladné igelitové pláště, takové ty ze silného polyetylenu, po kterých sklouznu kapky jako zbytečná slova po hlavě ranního milence. Ne, že by někdy nějakého měla, formulace to ale byla zajímavá.
Bez ranního milence a tety Vilmy, kteří by se určitě byli bývali seznámili a trávili oboustraně prospěšné chvíle pod tím prostorným kusem umělé hmoty, jí zbylo jen to podivuhodné něco.
Zkoušela všechno – pít, šít i háčkovat. Nakonec si vzpomněla na pletací jehlici. Byla to ovšem vrcholně traumatická vzpomínka. Jednou, ač s velmi těžkým srdcem, onu inkriminovanou pletací jehlici i s ponožkou odložila. Sužoval ji pak chronický strach, což bylo jistě jen zesíleno obecnou pravdou, že nosit jen jednu ponožku je značně nepohodlné, nehledě na důsledky zdravotní i hygienické. Teta Vilma by určitě pozvedla jedno obočí, pečlivě vyholené a pak znovu nakreslené, čímž by se její pomyslný obličej nevesele zkroutil, až by se vyhrnul i onen pověstný pršiplášť, neboť teta Vilma odmítala svými úzkými rty vyslovit něco jako „plebejská pláštěnka“. Pozorovatel by si byl při tom pohybu jistě vzpomněl na ranního milence, což by vyvolalo úsměv i na jeho tváři. Čili rozhodnutím o pletací jehlici nevědomky dovedla k jakýmsi parodiím na úsměv tři lidi: tetu Vilmu, pozorovatele a vinou špatné stavby věty i ranního milence, nehledě na představu zdvihajicího se polyetylenu tety Vilmy, kterážto jistě znechutilo i vás, samozřejmě jen v případě, že jste dočetli až jsem. Z tohoto hlediska musím přiznat, že by asi bývalo bylo lepší, kdybyste to neudělali, ale co se dá dělat, ačkoliv jak dobře víme, dělání, dělání, všechny smutky zahání, ačkoliv o naší hrdince to neplatí – to už raději – jehlice, jehlice, pomohou nejvíce. A protože slabomyslným rýmem se špatně končí, dejmě prostor té, která č titulní, zatím dostala jen pár řádek. Co by nám řekla, ona děva? „Nerada snídám borové jehličí.“