Když si na pošťáka zasedne smůla

Mirek zachmuřeně hleděl přes přední sklo na stojící auta u chodníků a přemýšlel, kde poštovní dodávku zaparkuje. Po chvíli uviděl na konci ulice volné místo a hned k němu přijel. Najel levými koly na velký obrubník chodníku, přičemž se vůz hodně naklonil na stranu a on zároveň uslyšel, jak se v úložním prostoru přemístily za rachotu zásilky.
„Krucinál!“ procedil mezi zuby a otevřel dveře. K jeho překvapení mu však k úplnému otevření dveří bránil odpadkový kontejner. Chvíli na něho užasle hleděl, načež měl snahu se protáhnout ven. To se mu nepodařilo a záhy zůstal zapříčený s jednou nohou vysunutou venku. Ke svému nemilému zjištění se nemohl pohnout vůbec nikam. Snažil se dostat zpátky do kabiny, ale i tahle snaha neměla kýžený výsledek.
„To bych do toho kop!“ vyhrkl naštvaně nahlas a zároveň uviděl nějakého muže, který ho z velké dálky sledoval s kamerou v rukách.
„Proč mě ten blbec filmuje?“ řekl si tázavě a vší silou se mu podařilo vsunout zpátky na sedačku. Poté se rozhodl vystoupit druhými dveřmi, a tak se přemístil na sedačku pro spolujezdce, u nichž otevřel dveře. Díky náklonu dodávky z kabiny vypadl a rozplácl se na povrchu ulice. V ten okamžik po ní jelo velkou rychlostí vozidlo, jenž levými koly vjelo do louže, co byla nedaleko od Mirka. Ta prudce vystříkla a on pocítil studenou sprchu. Začal okamžitě sprostě nadávat, vyskočil a s hrozící pěstí běžel po ulici, zatímco automobil zahnul do vedlejší ulice.
„Debil jeden!“ soukal ze sebe naštvaně a přitom hleděl na svou mokrou poštovní uniformu. Zároveň se opět zadíval na vzdáleného muže, jenž ho stále filmoval.
„Ještě ty mě pitomče naštvi!“ pronesl na jeho adresu. Pak došel k boku poštovního vozu a prudkým pohybem otevřel boční dveře. Jak byl však rozčílený, tak zapomněl na náklon dodávky a z jejího vnitřku se vysypalo velké množství zásilek všech velikostí.
„Do hajz…!“ vyhrkl a rychle se shýbl. Ve stejný okamžik mu však na hlavu spadl velký podlouhlý balík, což mělo za následek jeho rozplácnutí se na zásilkách, přičemž několik dalších na něho ještě spadlo.
„Zatraceně!“ vydralo se mu z úst, když vstal a přitom se držel za hlavu. Zároveň vztekle kopnul do několika balíků, načež je rychle začal házel do úložního prostoru.
„No to je v prde…!“ řekl Mirek, když se zadíval na hromadu zásilek, v níž musel najít jeden určitý balík. A tak se začal mezi zásilkami přehrabovat a přitom se stále více natahoval, až nakonec ležel na balících. V téhle poloze pojednou v zadní části dodávky spatřil tu zásilku, co hledal. Snažil se na ní dosáhnout, ale to se mu nedařilo. Nadzvedl se a záhy se prsty dotknul onoho balíku. Přitom však levou nohou zavadil o hranu dveří a ty se okamžitě zavřely. Ve stejnou chvíli se zásilky, na nichž se Mirek nacházel, daly do pohybu a on se za výkřiku přemístil do zadní části úložního prostoru. Zanedlouho se z vnitřku dodávky ozývalo nadávání, přičemž se ona celá kývala.
Muž s kamerou upřeně hleděl na malou obrazovku, v níž viděl poštovní vůz, v jehož zadní části se náhle rozevřely dveře. A z nich se záhy vysypalo velké množství balíků i s pošťákem, jenž se rozplácl na obrubníku.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI