O tom jak jsem se rozhodl pořídit si ženu 5

Probudil mě hluk , otevřel jsem oči a viděl mou známou staniční sestru jak stojí nade mnou, něco říká a živě u toho gestikuluje.
"Co se proboha stalo"? zeptal jsem se a posadil se nohama dolů z postele.
"Kvůli vám jsem v pěkným maléru",odpověděla a podle toho jak se celá třásla, to muselo být něco velkého. "Nenechám se zavřít ", křičela jako smyslů zbavená a já začínal být už opravdu zvědavý, co se za těch pár hodin kdy jsem spal mohlo stát.
"Uklidněte se a řekněte mi o co jde"! požádal jsem ji laskavým hlasem a přisunul k ní můj nemocniční čaj. Nějak to ale nezabralo, naopak ji to rozčílilo ještě víc.
"To si myslíte že tohle budu pít "? zapištěla a bouchla mě silně pěstí do ramene, moc to nebolelo, ale i tak mě to naštvalo.
"Dozvím se konečně, co se stalo "?
"Dobře, tak já vám to tedy řeknu od začátku" souhlasila.
"Když jste usnul, zavolala jsem těm vašim příbuzným, že tady ležíte a že se na vás mohou přijet podívat ".(Tady jsem se ohradil , že to zatím nejsou žádní moji příbuzní a kdoví jestli vůbec někdy budou). "No chtěla jsem to udělat co nejvíc jako doopravdy a tak když řekli, že přijedou, domluvila jsem se s panem Šťávou. Napadlo mě, že by si mohl vzít na chvíli bílý plášť a jít jako za nima, kdyby chtěli něco vědět o vašem zdravotním stavu ".
" Kdo je pan Šťáva"? zeptal jsem se.
" Pan Šťáva je bezdomovec , léčí se tady s kapavkou. Dříve to býval normální chlap, když ho ale opustila manželka, začal pít, no a nakonec se propil až k tomu, že dnes nemá nic krom té kapavky".
To byla sice zajímavá informace, ale pořád jsem nechápal, co se mohlo stát tak hrozného. "Tak pokračujte", pobídnul jsem ji.
"No když přijeli, pan Šťáva se převlékl a čekal na ně před vaším pokojem, aby je náhodou neminul a oni se třeba nešli někam zeptat opravdového doktora. Já jsem v tu chvíli ale dostala strach, že by si našeho nového "lékaře" mohl někdo všimnout. Poradila jsem mu tedy, že si je má vzít všechny ke mě do sesterny a taky jsem mu samozřejmě řekla, aby moc nemluvil a co nejrychleji se jich zbavil.
Pomalu jsem začínal chápat, v čem bude asi ten problém. Pan Šťáva se asi moc vžil do své role a z toho vyplynul nějaký malér. Se svou teorií jsem se hned svěřil mé milé sestřičce a ta kývla a řekla, že jsem blízko pravdy.
"Když tedy přišli ", pokračovala ",hned jsem je nasměrovala a šla raději za nimi, abych mohla Šťávovi pomoci, kdyby si nevěděl rady. Ze začátku bylo vše v pořádku, vaše nastávající plakala, maminka ji utěšovala a jen tatínek se občas na něco zeptal. Hlavně ho zajímalo jestli budete po tom infarktu moci normálně pracovat, nebo jestli vás bude muset šetřit. Na to mu ale Šťáva řekl, že jste úplně zdravý a že to snad ani infarkt nebyl".
"Proč ho zajímá zrovna tohle"!? podivil jsem se, ale pak jsem si řekl, že je to asi šprýmař a tak si takhle dělá legraci. " No a co se dělo dál"? "
No pak to právě přišlo" vzdychla sestra." Váš budoucí tchán se zmínil, že má delší dobu problémy se srdíčkem a jeho lékař mu doporučil, aby byl na sebe opatrný. Jenže minulý týden prý byl na odborném vyšetření a tam se dozvěděl, že bude muset stejně podstoupit nějakou angioplastiku. No a prý když je teď tady a poznal tak schopného a erudovaného lékaře, že si přeje, aby mu to dělal on".
"No a co mu na to ten Šťáva řekl"? vyprsknul jsem smíchy při představě, jak mého milého tchána operuje bezdomovec.
" No co? že by to šlo, ale že to není jen tak, že by se to muselo zvážit a že má moc práce. No kecal tak dlouho, až váš tchán nabyl dojmu, že dělá drahoty a zeptal se ho co by to stálo. Ten vůl si řekl o dvacet tisíc a nejhorší na tom všem je, že váš tchán s tím asi počítal a hned mu je vysázel na dřevo a ještě řekl, že měl strach, že to bude horší".
Byl jsem jak opařený, tohle jsem tedy nečekal. Že ta rodina nejsou žádní lůmeni mně bylo jasné hned, ale tohle bylo trochu moc.
"Kde jsou teď"?
"Už jdou" odpověděla sestra a dala se opět do pláče.
"Děj se vůle boží", blesklo mi hlavou a vydal se jim naproti.
Ve chvíli, když jsem chtěl sáhnout na kliku se dveře otevřely a v nich stála skupina tří lidí hodící se snad více do nějakého panoptika než na návštěvu do nemocnice. Jejich společnou váhu bych odhadoval někde kolem pěti metráků a to jsem to moc nepřeháněl.
"Tak vás vítám vespolek" začal jsem z vesela, což byla možná chyba, protože ani nepozdravili a hned mě začali jeden přes druhého nadávat do simulantů a lemplů.
" Ty si tady ležíš a doma práce stojí, ty budeš asi pěknej nefachčenko"! křičel na mě tatínek a já si říkal, že jestli se rozčílí ještě víc, tak nebude mít Šťáva už koho operovat.
"Zbal si svý věci, jedeš s náma domů"! Musíš ještě dnes udělat plno práce"! rozkázala budoucí tchýně zatímco Jiřinka dopíjela můj nemocniční čaj.
"Proboha, co blázníte já mám doma své hokny dost"! zmohl jsem se ještě ke slabému odporu.
V tu chvíli jsem ji ale koupil, už ani nevím odkud přiletěla.
"Co blázníš Jiřinko? proč mě biješ"?
"Aby ti to balení šlo rychleji" odpověděla a já už věděl že se někde stala chyba.
Konec páté části.