O tom jak jsem se rozhodl pořídit si ženu 6

Sotva jsem překonal ten největší šok z návštěvy mých potencionálních příbuzných, rozhodl jsem se jednat podle hesla na hrubý pytel patří hrubá záplata. "S kým si myslíte, že mluvíte, vy bando primitivů" nasadil jsem ten netvrdší kalibr, co mě v tu chvíli napadl. "Jestli si myslíte, že vám budu dělat doma vola a vy se budete válet, tak to jste vedle". Naštěstí pro mě byl dnes tatínek zatím střízlivý a tak se nezmohl na žádný odpor a raději zavelel k ústupu. Pokračoval jsem ale pro jistotu v nadávkách, zatímco oni se pomalu přesouvali ke dveřím. " Už vás nechci nikdy vidět a tu vaši krásku si strčte za klobouk, takových můžu mít na každém prstě deset " křičel jsem za nimi, když už byli v chodbě.
Konečně byli pryč a mě ovládla euforie. Byl jsem tak rád, že jsem dokonce políbil na tvář trochu překvapenou a pořád ještě uplakanou sestřičku a požádal ji, aby mně vydala oblečení na cestu domů. Oblékl jsem se,dal rozloučení personálu a speciálně panu Šťávovi, kterého jsem vyrušil při přepočítávání jeho dnešní tržby a vydal se vlakem domů. Původně jsem chtěl jít ihned rozbít hubu Pištovi, ale nějak mě ten vztek přešel a vlastně když jsem tak o tom přemýšlel, mohl jsem mu být vděčný. Kdo ví jak by to všechno dopadlo, kdybych v té nemocnici nebyl. Možná by to vzalo zcela jiný směr a já bych si musel Jiřinu opravdu vzít. " Brrr " ta představa mě teď úplně děsila.
Hned jak jsem přijel do Drápalína, vydal jsem se tedy do hostince rozhodnut pořádně to všechno oslavit. Když jsem vešel do lokálu, všiml jsem si, že ve chvíli kdy mě Pišta zahlédl, lehce znervózněl. "Tak co, dobrý "? zeptal se nejistě a já k jeho velké úlevě odpověděl, že to snad ani lepší už být nemůže. Hned potom jsem zakřičel na celou hospodu " všem po velkejch". Nebyla to zase tak velká odvaha jak by se mohlo zdát, protože kromě mě a Pišty už tam seděl jen úplně opilý starý Vokřínek a tak jsem se moc neprohnul.
Potom, co jsme vypili první várku jsem objednal další, tentokrát ale už jen pro sebe. Sedl jsem si ke dveřím a čekal, až příjdou nějací štamgasti, abych se mohl podělit o mé zážitky. Ze začátku jsem samozřejmě chtěl nejvíc informovat Pištu, ale viděl jsem na něm, že je nějakej nesvůj. Raději jsem ho nechal být, možná už všechno věděl od své švagrové. Možná mu i řekla, že ji brzy zavřou a to jistě nikomu nepřidá, mít příbuzného ve vězení. Dlouho nikdo nešel a já tak pil rum za rumem.
Kolem osmé večer se to ale stalo! Zrovna jsem se chystal jít domů nakrmit dobytek, když v tom se otevřely dveře a v nich se objevili dva policajti. Znal jsem je ze dřívějška z doby kdy jsem měl nějaké problémy se zákonem a tak jsem pozdravil. Vůbec jsem nečekal, že jsou tam kvůli mně. Ten vyšší ale přisoupil ke stolu a přísně úředně se mě zeptal "jmenujete se Jaroslav Sváček? " No jasně že jo,copak mě nepoznáváte, pane Blažku "? zeptal jsem se překvapeně. " Nejsem pro vás žádný Blažek, ale pan strážmistr " odpověděl a pokračoval. " Znáte nějakou Jiřinu Kořínkovou z Lopatína"? " Ano znám a co má být "? Dnes odpoledne nám oznámila, že jste ji znásilnil. Zaplaťte a půjdete s náma"! V tu chvíli se mi zamlžilo před očima."Co je to za blbost, já ji přeci neznásilnil, copak jste ji neviděl pane strážmistře?, nejsem přece žádný úchylák "! "To nám vysvětlíte na stanici, říkám vám pojďte"!
Dodnes nevím, co mě to napadlo ale v tu chvíli jsem se neudržel a jednu jsem Blažkovi vyťal. Nebyla to velká rána, ale jak to nečekal, upadl mezi stoly a zůstal tam překvapeně sedět. " To jste teda přehnal, to je napadení veřejného činitele! Strážmistře Mikeši, okamžitě mu nasaďte pouta"! Křičel z pod stolu a já věděl, že jsem v loji, takže ve chvíli, kdy se ke mně ten mladý příslušník přiblížil, jsem ochotně nastavil ruce a chtěl se nechat spoutat. Bohužel tehdy došlo ještě k jednomu nedozumění, které plynulo z nezkušenosti strm Mikeše. Ten totiž když viděl napadení svého kolegy, nevěděl co přesně dělat a tak vytáhl kdoví odkud slzný spray. Neuměl ho asi moc používat, protože ve chvíli, kdy mi ho chtěl nastříkat do očí aby mě spacifikoval se nějak špatně podíval, kde to má dírku a celou dávku si pustil přímo do obličeje.
Je velká škoda, že bylo v hospodě tak málo lidí, protože ten pohled co se naskytl stál za to. Na jedné straně stolu ještě pořád ležel strážmistr Blažek, který se nezvedal asi proto, že se to rozhodl hrát na pracovní úraz, na druhé straně stolu ležel strm. Mikeš který řval jak tur, že je slepý a ať ho raději někdo zastřelí, že tohle už nebude žádný život. Křik probudil starýho Vokřínka, ten spal už asi hodinu za stolem a byl dost překvapený tím co vidí. Ohnul jsem se ke strážmistru Blažkovi abych se ho zeptal, jestli se zvedne sám nebo mu mám pomoci, ale ten mě jen odbyl, že to teď bude drahý.
Celou tuto událost samozřejmě zaznamenal i můj kamarád Pišta, který neměl lepší nápad než hned potom, co viděl oba policajty na zemi, zavolat posily a tak asi za pět minut bylo v hospodě víc četníků než na policejním ředitelství.
Mě tedy konečně dali ta pouta, strážmistra Blažka naložili na nosítka a odnesli do sanitky, kterou mezi tím zavolali a strážmistru Mikešovi vymyli oči a uklidnili ho,že měl ještě velký štěstí protože kdyby chtěl střílet, mohl dopadnout mnohem hůř.
Se mnou to šlo potom ráz na ráz. Hned ráno mě odvezli k soudci, který rozhodl o uvalení vazby. Proti tomu jsem samozřejmě nic neměl. Z doslechu vím, že to ve vězení není špatný, jen jsem ho požádal, zda bych mohl vždy ráno a večer odjet z věznice domů nakrmit dobytek. To mi vyneslo pro mě nepochopitelně týden pozorování na psychiatrii. Naštěstí mám bratra, který se mi o ta zvířata může postarat. Bydlí sice až v Brzkově, ale snad to pro něj nebude velký problém. Po týdnu na psychině jsem byl převezen do vazební věznice, obviněn z několika trestných činů a mohl jsem teď jen čekat co bude dál.
Konec šesté části