Pomsta

Savo? Pcha. Třpytící se cédéčka zavěšená na nitích? K smíchu. Nakonec ale jeho ochablej mozek přece jen vymyslel zbraň, která klidnému ptačímu životu nepřispěje. Vzal tlakový rozprašovač na rosení rostlin, seřídil trysku k nejdelšímu dostřelu a jal se nás s ním kropit. Sprcha miniaturním vodním dělem do sluncem vyhřátého peří je nepříjemná, nejsme žádný kachny, ale na druhou stranu podobné útoky vyžadují důslednost, která mu neoddiskutovatelně chybí. Nikdy však tomu bastardovi nezapomenu, že nám zlikvidoval mláďata ještě před tím, než přišla na svět!

Tenkrát rozrazil dveře se smetákem a lopatkou, a spatřivše náš útulný domov, rozumějte balkón pokrytý centimetrovou vrstvou ptačího trusu místy ještě nevysušeného a příslušně zapáchajícího, začal nadávat, až se rozběsnil tak, že po mě mrštil několik kolíčků na věšení prádla, které měl po ruce. Usoudil jsem, že situace začíná být příliš nebezpečná a tak jsem líně roztáhl křídla, krátkým obloukem vylétl půldruhého metru vzhůru a usadil se na střeše. V klidu jsem vyčkával, až ho amok přejde a zároveň dával pozor, aby se nestalo nic milované a mrňousům ve skořápce, ukrytým v proutěném příbytku jedné z přihrádek skříně na květináče. Když nám seškrabal a nahrubo vyčistil záchod, tedy celý balkónový prostor vyjma vlastního hnízda, přinesl kbelík s roztokem nějakýho hnusu, silně zapáchajícího chlórem a že to vezme na čisto. „Hm,“ pomyslel jsem si, „tentokrát to nebude nikdo z rodiny, ale po dlouhý době nějaká důvěrná, dámská návštěva. Jinak by se takhle nečinil.“ A pak to přišlo!

Totiž oni ty přischlé zbytky našich exkrementů tvoří při kontaktu s vodou a kyselinou zvláštní, slizkou a velmi kluzkou hmotu. Prostě mu ujela noha a celej sebou plácnul do tý močůvky. Zůstal ležet, a kdyby to bylo napořád, vůbec by mi to nevadilo, alespoň by dal mojí rodině jednou pro vždy pokoj. Jenomže naneštěstí se při pádu bouchl do hlavy zrovna o skříň, ve které moje drahá zahřívala vajíčka. Náraz do našeho domku jí vylekal a asi to byl zvuk perutí křídel, který toho kazisvěta probral z bezvědomí. Z horizontální polohy na zemi dobře viděl, odkud vylétla, a já věděl, že je zle. Moje holubí družka s temnou mateřskou předtuchou zkroušeně přistála vedle mě a se smutkem, který dokáže pochopit jedině rodič, který je svědkem smrti vlastních potomků, jsme sledovali, jak se ty malé bílé oválky zmenšují v hloubi pod námi. Sedmé, šesté, páté… přízemí, náraz na dlažbu a divící se důchodce s berličkou, kdože to po něm co hází.

Dostal jsem vztek. To si vypije. Začínal jsem v hlavě střádat plány na pomstu. Následující den, jsem žral, co se mi jen do pupku vešlo, a kálel jsem a kálel a zásadně na rohožku před vchodem na balkón. To ale mojí touhu po odplatě neukojilo a tak další ráno jeho naleštěný sportovní vůz vypadal spíš jak hovnocuc, kterýmu praskla cisterna. A pokračoval jsem. Odpoledne, když šli na procházku s tou, kvůli které jsem přišel o další generaci svého rodu, ucítil v malebných místech Prokopského údolí zápach, ze kterého se mu začal zvedat žaludek. Ponejprv podezíral družku, že jí nesedl oběd, ale ihned myšlenku zavrhl, vida její stejně znechucený výraz. Otočil se a v tom se to moje čerstvý hovínko odlepilo od kšiltu na jeho čepici a odstředivou silou putovalo rovnou do napudrovaného ksichtíčku slečinky v minisukni. Co vám budu povídat, radost pohledět na jejich zděšené obličeje, nastupující zuřivost a posléze bezmoc při zjištění, že se v kabelce mladé dámy nenacházejí papírové kapesníčky.

Začali jsme budovat nové hnízdo. Těžko si představit, kolik úsilí je třeba vynaložit k výstavbě příbytku, ve kterém lze vychovat zdravá a spokojená mláďata. Jakmile to pan domácí zpozoroval, jeho stav se nebojím označit jako nepříčetnost či totální zatemnění mysli. Úprkem pádil do obýváku a skrze okno jsem uviděl, jak do vyhledávače zapisuje likvidace holubů. Průšvih. Můj ptačí mozek začal pracovat na nejvyšších frekvencích. Bylo my jasné, že nyní je ohrožena také existence moje vlastní. Na nic jsem nečekal. Okamžitě jsem se vrátil zpátky na balkón, kudy vede kabel internetového připojení. Rozpojit jeho nastavovaný konec byla hračka, takže domáčknutí políčka hledej, mělo za následek oznámení síťový kabel byl odpojen. Restart modemu, kontrola konektorů, síťové karty a můj smích za oknem. V povznesené náladě jsem na ochozu zábradlí sledoval jeho zjištění, v čem závada spočívá. Ještě mnohem víc jsem si ale užil překvapení a barvu měnící trhající se rysy tváře, když začal cloumat zamčenými dveřmi. Inu, háček z vnější strany plní účel proti samovolnému otvírání a zamezení průvanu, ale s trochou důvtipu…

Omluvte prosím pana Richarda, za jeho nepřítomnost na serveru, ale bude trvat do té doby, než vyvedeme nová mláďata. Drahá mi slíbila, že tentokrát budou čtyři. Vrků.