O tom jak jsem se rozhodl pořídit si ženu 8

Jak čas pomalu plynul a uvykal jsem na vězeňský život víc a víc. Už jsem zde byl téměř jako doma a to mě vedlo k rozhodnutí zdržet se zde co nejdéle.
Soud se neuvěřitelně vlekl a já měl brzy oslavit první výročí pobytu za mřížemi. Za ten rok se pro mě všechno velmi změnilo. Před rokem jsem musel každé ráno vstát, poklidit dobytek, jít nakoupit, nachystat snídani,jet na pole a tak to pokračovalo až do večera den co den.
Teď je mně mnohem líp, dělat nemusím nic, jídlo dostanu, teplo tu je a už i ten Frydrychovský mě nechává na pokoji.
Poslední dobou se zlepšila i má situace co se týče kultury a sportu. Věznice nám koupila nový pingpongový stůl , DVD přehrávač a vybavila posilovnu.
Poslední věc která mě vyloženě potěšila, byl příchod nového vězně na naši celu. Jmenuje se Josef Lakatoš a je tu za vraždu. Nutno přiznat, že když ho tak po večerech poslouchám, mám pocit , že jsem svůj dosavadní život promarnil. Dnes už je to vetchý stařík, ale kdysi prý patřil k postrachům VB i policie. Za svůj život prošel snad všechny naše věznice a k tomu přidal i dvě zahraniční. Má tolik zkušeností posbíraných za léta v nápravných zařízeních, že jestli existuje nějaká škola pro vězeňské dozorce, on by v ní mohl od hodiny učit. Jak šel čas, stal se mým kamarádem, později dokonce snad přímo vzorem a já začal litovat roků strávených prací na své farmě.
Tak jsme si zase jednou v klidu lebedili u televize, když přišel dozorce, prý chce se mnou chce mluvit můj obhájce JUDr Maštera. Hned jak jsem vstoupil do místnosti, kde pan doktor čekal, všimnul jsem si, že je dnes nějaký nesvůj.
"Dobrý den pane Sváčku" začal na něho překvapivě slušně a pokračoval: "Situace se poslední týdny trochu změnila, možná víte nebo nevíte, že paní Kořínková porodila dítě".
Nic jsem samozřejmě nevěděl, a tak jsem byl touto zprávou dost překvapen. Nedal jsem na sobě ale nic znát a jen jsem pobídl pana doktora, aby pokračoval.
"Je vám jasné, že ve chvíli, kdy se orgány činné v trestním řízení dozvěděli, že poškozená Kořínková porodila, byly přesvědčeny, že to dítě je vaše. Vzhledem k její velké nadváze totiž až do poslední chvíle nikdo netušil, že je gravidní a pro všechny to bylo překvapení. Jenže pak se stalo něco, co všechny ohromilo. Při jejím vyšetření se zjistilo, že je nositelem jedné blíže nespecifikované choroby a když na ni policie uhodila, přiznala, že to dítě nemá s vámi, ale s někým jiným. Ten někdo jiný byl nakonec identifikován jako recidivista a bezdomovec Karel Šťáva".
"No a jaký dopad to má na mě" zeptal jsem se.
" Je tu naděje, že by jste se mohl vyhnout tomu obvinění ze znásilnění. Jestliže měla poškozená v uvedenou dobu poměr s tím Šťávou, je možné, že tento akt zkreslil výsledky lékařského vyšetření, které absolvovala. Na druhou stranu na tom, že jste ji znásilnil trvá a nelze se jí divit, mohla by být obviněna z křivého svědectví".
No tohle se mně tedy moc nehodilo, zrovna když se mě tady začíná líbit, tak mě seberou můj největší trumf.
" To nepomůže ani když se přiznám"? zeptal jsem se ještě pro jistotu Maštery.
"Nemuselo by pomoci ani to"! řekl tak zklamaně, že jsem měl pocit, že ho to mrzí víc než mě.
Za týden se konalo další stání. Projednáván měl být ten den právě onen můj údajný sexuální úlet a já byl tehdy dost nervózní, že mi to nepřišijí.
Jednání se dnes a ani už do budoucna neměl účastnit nikdo od Kořínků. Důvodem bylo, že po té ostudě s milencem co není doktor, ale nosič chorob, nechtějí prý už vystupovat na veřejnosti. Jak sdělil mgr. Vrzáček, budou jejich výpovědi nadále pouze čtené.
Další změnou byla neúčast hostinského Štefana coby svědka. Došlo k tomu tak, že když při jednom z předešlých stání vypověděl strážmistr Blažek, že Pišta se mnou spolupracoval na jeho napadení, rozhodla se jeho manželka jednat. Od svého známého lékaře si sehnala osvědčení o tom, že není schopen zodpovídat za své činy. Zpráva byla dlouhá a poukazovala jak na jeho fyzický zdravotní stav, který byl podle ní nevalný, tak na úroveň psychiky, která nebyla o mnoho lepší. Byl tam ale i zajímavý poznatek, že je barvoslepý, čímž se vysvětloval jeho problém s podáváním vín, rumu a zelené.
Překvapivě se ale v případu objevil nový svědek který měl moji vinu potvrdit. Byl to řidič auta jedoucího v osudný den z Lopatína do Drápalína, míjel nás v době, kdy jsme šli s poškozenou na posvícení. Podle Jiřiny jsem ji totiž znásilnil právě na této silnici.
Svědek J.Š. vypověděl : "jel jsem právě domů z ryb, když tu jsem viděl v dálce obviněného, jak něco nebo někoho vleče.V první chvíli jsem si myslel, že dobytče. Protože jsem si ale brzy všimnul, že to jde po dvou a protože jsem věděl, že obžalovaný doma choval různou havěť, změnil jsem názor a usoudil na medvěda. Až když jsem byl opravdu, blízko poznal jsem, že je to poškozená".
"Co vás ale vede k doměnce, že pan obžalovaný poškozenou znásilnil "? položil soudce Vrzáček otázku, která se sama nabízela.
" Na tuto skutečnost usuzuji podle toho, že ve chvíli, kdy jsem je oba viděl, byla poškozená celá spocená, což je neklamná známka souboje a dále si myslím , že neexistuje žádný jiný racionální důvod,proč by s ní obžalovaný někam chodil, kdyby ji nechtěl znásilnit ".
Po této bezesporu zajímavé úvaze všichni téměř ztuhli a i na svědkovi bylo vidět , že se lekl toho, co pustil z úst. Soudce ale jen poznamenal , že svědkovi děkuje a poslal ho mezi diváky.
Proces se konečně chýlil ke konci a já byl zvědavý, jak to celé skončí. Ve věznici jsem se dozvěděl od spoluvězňů, že Vrzáček soudí vždy tvrdě ,ale jisté rozdíly ve výšce trestů za stejné činy jsou vidět i u něho. Říkalo se, že je značně náladový a hodně lidí spekulovalo, co za jeho náladami stojí. Například když asi před měsícem vynesl trest odnětí svobody na 15 let za drobnou krádež, vytvořili si vězni tři základní teorie toho, co působí na jeho náladu.
První byla prostá a hovořila o tom, že výši trestů přímo ovlivňuje kvalita jeho spánku.
Druhá spekulovala o tom, že nejdůležitější je, jestli mu dá nebo nedá manželka ráno snídani.
No a ta třetí říkala vlastně stejné co druhá, jen vynechávala tu snídani.
Naopak když se dobře vyspí nebo nají, pouští na svobodu i sexuální zvrhlíky a nemusí je hájit ani JUDr. Orel, tvrdí zkušení recidivisté.
Pro mě tedy bude nejlepší, když v den vynesení rozsudku nebude jeho manželka vůbec doma.
Konec osmé části.