O tom jak jsem se rozhodl pořídit si ženu 9

Uteklo několik dalších měsíců a přišel den, kdy mělo dojít k vynesení rozsudku.Svědci byli vyslechnuti a protože téměř všichni vypovídali v můj neprospěch, ani chvíli jsem nepochyboval, že zůstanu za mřížemi pěkných pár roků.
To abych zůstal zavřený, bylo teď pro mě nejdůležitější věcí na světě a byl jsem tomu ochoten obětovat cokoli.
S mým advokátem Mašterou jsem se domluvil, že závěrečnou řeč povede tak, aby co nejvíce vyzdvihl mou zločineckou povahu a hlavně zdůraznil prakticky nulovou šanci na moji resocializaci. Když jsem k tomu připočetl pověstnou Vrzáčkovu tvrdost a přísnost státní zástupkyně, bylo mně jasné, že jinak než dobře to dopadnout nemůže. Jenže shodou strašných okolností bylo vše jinak.
Když se dostalo celé soudní řízení do samého konce, vzala si slovo obžaloba. Čekal jsem, že se opět dozvím, jaký jsem nepolepšitelný kriminálník, ale místo toho tato řeč připomínala řeč obhajoby.
Dozvěděl jsem se tak, že jsem veskrze slušný člověk, který se ne vlastní vinou dostal na scestí a měl by dostat šanci vše napravit. Nakonec navrhla státní zástupkyně Zavadilová trest odnětí svobody na jeden rok, který jsem si ale odseděl již ve vazbě, takže bych šel ihned domů.
Potom co domluvila, jsem nebyl schopen slova a jen jsem pokynul Mašterovi, aby svoji řeč ještě více ztvrdil. Mluvil dlouho a dobře, alespoň já měl ten pocit.
Jiného soudu byl ale soudce Vrzáček. Sotva Maštera domluvil, oznámil že přerušuje soudní jednání z důvodu toho, že se tady někdo zbláznil a on to rozhodně není. Poté, co se vrátil, oznámil vynesení rozsudku. Ještě dnes nevím, jak se k tomu postavit, byl to prostě šok.
Za to všechno, co jsem udělal, jsem byl nakonec odsouzen k šesti měsícům s podmínečným odkladem na dva roky ! Nebýt mé eskorty, tak jsem se tam skácel.
Chtěl jsem jít hned rozbít hubu Mašterovi, protože jeho neschopnost zapříčinila, že jsem se dostal tam, kde jsem, to je na svobodu .
Soudce ale pokračoval čtením odůvodnění a já tak musel zůstat na svém místě.
I on stejně jako státní zástupkyně mluvil o tom, jaký jsem na něj udělal dobrý dojem. Řekl,že takových lidí, kteří se dostanou na šikmou plochu je víc. Já prý měl prostě jen smůlu že mě chytili. Potom ještě dlouho mluvil o jednotlivých mých případech a to s takovým pochopením pro mé jednání, že mně to bylo až nepříjemné. Ze zadních lavic jsem dokonce zaslechl, jak někdo říká, že teď už chybí jen aby mně navrhl na svatořečení.
Nedalo se nic dělat, byl jsem volný. Maštera sice slíbil, že se odvolá, ale vzhledem k tomu, že jako obhájce požadoval zvýšení trestu, měl jsem obavu, jestli to má smysl.
Eskorta mě zavezla zpátky do věznice, abych si mohl vyzvednout své věci, pozdravit se s kamarády a vyřídit nutné formality. Rozloučil jsem se s mým starým dobrým Lakatošem i s dozorcem Frydrichovským, podal ruku řediteli věznice a jeho zástupcům a byl jsem najednou volný.
Hned jak jsem vyšel před budovu, všiml jsem si člověka, který mě z dálky pozoroval. Ano, byl to kapitán Maryška, který měl můj případ na starost. Vydal jsem se jeho směrem.
Ve chvíli, kdy jsem myslel, že ho jen pozdravím a půjdu dál najednou řekl " potřebuju s vámi nutně mluvit, můžeme někam zajít?"
"Ale jo, klidně oč se jedná" zeptal jsem se.
" Mám takový malý problém a vy ho můžete vyřešit ", řekl Maryška už v restauraci poté, co objednal každému pivo. "
"Chcete abych vám pomohl s nějakým případem "?
" Ne, to snad ani ne, jde o mou sestru, o mou starší sestru, letos jí bude pětapadesát a je stále svobodná " řekl a mocně se napil piva. "
"Co já s tím, to jí mám někoho shánět ?"
"Ne, ty si ji vezmeš", změnil najednou úplně tón. " Proč si proboha myslíš, že tě dneska pustili? Víš, co mně to dalo práce, aby jsi dostal podmínku? Vždyť Vrzáček ti chtěl dát patnáct let natvrdo ! "
" Tak takhle to je! vykřikl jsem, až se ostatní hosté ohlíželi, co se děje.
"Ty si ji tedy příští sobotu vezmeš a jestli máš nějaký námitky, tak si uvědom, že ti můžu udělat ze života peklo ! "
" Jak proboha vypadá? "
"Určitě líp, než ta tvoje Jiřinka, jen je trochu starší a opotřebovanější " sdělil mně můj budoucí příbuzný policista a dodal, že bydlí nedaleko v Husově ulici a tak není problém tam hned zajet a vše dojednat.
Nezbylo , než se podvolit tomuto odpornému nátlaku a souhlasit. Když jsme dojeli na místo, hned jsem věděl, že je zle. Dům byl na spadnutí, celé okolí vypadalo odpudivě. Následoval jsem Maryšku až k domovním dveřím.Když je otevřel, vyvanul se na mě takový zápach, že jsem zavrávoral.
" Proboha, to tam chová tchoře?" zeptal jsem se.
" Hele, bez urážek !, až tady budeš bydlet, můžeš si vyvětrat ", reagoval podrážděně.
" A proč to neudělá sama?" zmohl jsem se ještě na jednu otázku. " Co já vím, asi se jí nechce ", řekl už vyloženě naštvaně a mně bylo jasné, že bude stejně líná jako její bratr.
Konec deváté části