Ironie osudu

Už nemůžu dál. Prostě už ne. Všechno na mne doléhá tak mocně, že to neudržím. Musím prostě odejít. To je jediné východisko. Pryč. Pryč. Daleko. Odtamtud mě už nebudou moci odvést. Budu navždy v klidu a míru. Nic už mě nebude trápit. Budu volná. Už nebudu muset snášet žádné nepříjemnosti. Od všeho uteču. Už mi nikdy nic neudělají. A já budu osvobozená.
Vzala žiletku a přitiskla ji k zápěstí. Koupelna bíle zářila. Začala tah.
„AU!!! Co to sakra...?“ Na zápěstí se objevila rudá krůpěj. „Kurva to bolí! Tak na to seru! Za to mi to fakt nestojí.“
Odhodila žiletku do koše a odešla.

Nešťastná náhoda dnes usmrtila 15tiletou dívku na kterou spadl květináč z balkónu prvního patra. Objekt ji zasáhl přímo do hlavy, zavolaná záchranná služba ji už nemohla pomoci...