Nad domácí zabíjačku není!

"Chlapi, řeknu vám, domácí zabíjačka je domácí zabíjačka. Je to úplně o něčem jiném než si koupit maso u řezníka. A není to jen o žrádle, ale i o tom, že se sejde rodina, poklábosí se, vypije se, no je to prostě zábava. Navíc taková doma udělaná jelita, jitrnice, ovar, tlačenka a potom i uzené, to je jedna báseň, jen si to představím, už se mi sbíhají sliny. Když tak o tom přemýšlím, jsem v naší dědině poslední, kdo ještě chová prase a dělá tradiční porážku se vším všudy a to je myslím škoda", zakončil Lojza Brázda debatu na téma jídlo a vše, co k němu patří.
Celé to povídání poslouchal od vedlejšího stolu nějaký Jarda Mastný, majitel firmy na dovoz levných hraček z Číny a na místní poměry bohatý člověk. Už nějakou dobu toužil podívat se na pořádnou zabíjačku, ale neměl v přízni nikoho, kdo by něco takového pořádal. Protože pocházel z vesnice, tyto oslavy obžerství z dětství znal a také na ně s nostalgií vzpomínal.
" Pane Brázda, mohl bych s váma mluvit?", zeptal se když se setkali na toaletě. " Vyprávěl jste u stolu, že ještě děláte domácí zabíjačky se vším, co k tomu patří. Chtěl bych se zeptat, nemohl bych se s manželkou jedné takové zůčastnit?, nechtěl bych to samozřejmě zadarmo".
"Podívejte se pane Mastný, možné by to samozřejmě bylo, jen vás musím upozornit, že jsem začal provozovat agroturistiku a tak by to šlo normálně do účetnictví a tomu by ale odpovídala i cena!"
" Ale ano, cenu budu respektovat. Moc o to stojím, mám na to moc pěkné vzpomínky z mládí a žena ta to nikdy neviděla, ta by koukala!"
" Tak se podívejte pane, příští týden budu porážet poslední letošní kus, je to pěknej klacek má aspoň dva metráky. Jestli chcete, příjďte, ale musíte brzy ráno, tak kolem šesté a na lačno, to víte aby se do vás něco vešlo"!
" Jasně, budeme u vás hned v šest hodin a kolik to bude koštovat?"
" No že jste to vy tak patnáctset na osobu, ale je v tom pohoštění a taky si odvezete nějaký škvarky a tlačenku".
" No to je celkem dost, nemyslíte pane Brázda?, no ale dobře, pro jednou to dám, už se moc těším".
Týden utekl jako voda a bylo tady ráno, kdy manželé Mastní měli vidět něco, co dnes už lidé téměř neznají a jíst lahůdky, které normální smrtelník nemá šanci ochutnat. Před Brázdovými zastavil přesně v šest hodin stříbrný Superb a z něj vystoupili celý nedočkaví dva agroturisté. Zaklepali na dveře do dvora a za chvíli jim přišla otevřít sama paní Brázdová.
" Tak vás tady vítám, jsem ráda, že vás mohu jménem naší rodinné farmy pohostit na pravé domácí zabíjačce a dovolte, abych vám nabídla trochu domácí slivovice".
" Není to trochu brzo?", zeptali se téměř součastně, ale byli ujištěni že ne, že je tady taková tradice. Když vypili půldecáček tohoto lahodného moku, vydali se vedeni paní domu směrem k chlívku.Vešli dovnitř a ještě dříve, než uviděli nešťastného vepře, spatřili hospodáře jak nalévá z malého demižónu tři pohárky něčeho tmavého.
" To je má vlastní ořechovice, tu musíte ochutnat, dělám si ji každý rok, takovou jinde nedostanete! ", řekl takovým tónem, že se zdálo vyloučené odmítnout. Vypili, prohlédli si čuníka a shledali, že je mnohem větší než čekali. Asi nic netušil, protože jen spokojeně chrochtal a nechal se i podrbat.
" Ještě tu není řezník, než přijede, sedneme si tady do staré maštale. Udělal jsem tam takové posezení, stůl, židle, krb, no prostě pohodlíčko".
" Pane Brázda, měl bych na vás takovou žádost, manželka nemůže vidět krev a vůbec jí vadí, když se něco zabíjí.Ona k tomu nepůjde a raději počká tady až bude po všem, ano?"
" Samozřejmě, ale ochuzuje se o ten zážitek. Jak myslíte, nutit vás nebudu, raději si nalijem ne?"
" Nechci nic říkat, ale jsme tady asi čtvrt hodiny a máme třetí skleničku. Dobře, bude ale zatím poslední", dal si Mastný předsevzetí a vypil štamprli do dna stejně jako jeho žena.
" Manželka vám teď donese domácí bábovku a než příjde, rozděláme si pivo, co říkáte?"
Manželé ale už moc neříkali a jen kývali, že je to dobrý nápad.Tři velcí panáci o šedesáti procentech alkoholu už byly asi na lačný žaludek dost. Poseděli, ochutnali vánočku, vypili trochu plzeňského a mělo pomalu dojít k vlastní exekuci, jenže řezník nikde.
" Tak proboha, co se děje pane domácí, kdy už to začne? ", vycedila mezi zuby už značně nervózní a ještě více opilá Mastná.
" Hned jak příjde pan mistr, jdeme na to. Teď ale musíte ochutnat moji specialitu. Pil jsem to jednou při dovolené na Vysočině a je to moc dobrý"!, vytáhl Brázda ještě jeden alkoholický nápad.
" Je to sice trochu zvláštní,ale tam to pijí běžně. Jde o rum a zelenou, pije se to ze dvou skleniček naráz a je to vážně vynikající ". Přitom co jim vysvětloval, o jakou dobrotu se jedná, trochu se mu pohnul žaludek směrem vzhůru, ale nakonec to ustál.
" No nic, nalejem", řekl těm dvěma a oni zmoženi předešlou konzumací už nebyli schopni protestovat.
" V těch krajích, kde se to pije, se tomu říká " Větev " a patří k dobrému vychování to pít po deckách", vysvětlil ještě nezbytné zásady kolem konzumace. Naplnil skleničky po okraj, ale sám si už nedal doufaje, že si toho nevšimnou. Ve chvíli, kdy oba začali tuto " laskominu" pít, se musel otočit. Jeho slabší žaludek by totiž nemusel už takový pohled vydržet.
Když měli vypito, otevřely se dveře a v nich se objevil Brázdových mladší syn Jakub.
" Tak jste konečně tady, pane mistr!", přivítal ho hospodář radostně.
"Mám trochu skluz, nebudem se tedy moc zdržovat, pantatínku, ještě všem nalejte a půjdem na to", řekl falešný řezník a postavil se ke stolku vyčkávajíc na příděl kořalky. Jak Brázdová nalévala všem poctivou míru všimla si, že oba manželé mají už značně skelný pohled a i jejich pohyby byly už hodně nejisté.
"Tak šup to tam, ať můžem jít ", řekla a všichni otočili skleničky vzhůru.
Výsledek celého tohoto alkoholového řádění se dal předpokládat a nebylo třeba být zrovna odborník na drogové závislosti. Bylo asi osm, když oba agroturisté tvrdě usnuli, opřeni hlavami o stůl.
Teď přišel čas na menší divadlo které měl pan Brázda připraveno jako každou sobotu. Odvedl z chlívku do sklepa desetiletého vepře Tondu, vzal kýbl krve, kterou koupil na jatkách, s tou postříkal zem a tou co zbyla pocákal Mastného. Už chtěl kýbl poklidit, když ho napadlo zbytkem natřít i Mastnou doufaje, že bude sranda. Na stůl dal škvarky, které koupil u řezníka a taky kousek tlačenky. Vše bylo připraveno a zbývalo jen počkat, kdy se ti dva probudí. Spali dlouho, až paní Brázdové došla trpělivost a zkusila je vzbudit studenou vodou za krk.
Tento trik fungoval bezvadně a oba ihned vyskočili. Chvíli mžourali a nevěděli, co se děje. Ale ve chvíli kdy se na sebe podívali a viděli, jak jsou celí od krve, začali jeden přes druhého křičet ať jim Brázdovi nic nedělají , vezmou si peníze a pustí je. To už se do toho, ale pustil pan domácí.
" Tak co, jak se vám ta zabíjačka líbila?" zeptal se, aby jim připomněl, proč jsou tam.
" Proboha, já jsem na to úplně zapomněl, my jsme na zabíjačce", vzpoměl si první Mastný. "Jak to proboha proběhlo?, já mám hrozný okno, asi jsme u toho museli víc vypít.
" Bylo to perfektní, překvapili jste mě oba, jak se k tomu umíte postavit. Když řezník střelil prase, mladá paní ho píchla a vy jste chytal krev, šlo vám to, jako by jste to dělali celý život ", lhal Brázda jako když tiskne.
" No to snad ne, já byla u toho?", divila se Mastná.
" Jo byla, a řeknu vám, máte grif. Dokonce jste povalila prase na bok potom, co je mistr střelil, jste vážně dobrá !", řekl uznale Brázda a hned ho napadlo, že tohle možná už bylo moc. Naštěstí byli oba manželé tak zmoženi množstvím alkoholu, že věřili i tomu a už se na nic nevyptávali.
" Tak se s vámi rozloučíme, tady máte škvarky a tlačenku jako výslužku a budeme se těšit, že zase někdy příjdete"!
"To určitě , už aby to bylo", odpověděla Mastná, zatímco jí manžel otíral kapesníkem zaschlou krev z obličeje.
"Musím vám říct, že z dětství mám na to lepší vzpomínky ", zklamaně řekl Mastný.
" No jo, to víte, tenkrát to bylo jiný, bylo nám i to maso vzácnější ", odpověděl pantáta, zatímco návštěva už nasedala do auta.
"Tak se tu opatrujte", řekl ještě nepříliš upřímně majitel firmy na dovoz hraček , nastartoval a rychle odjel.
" Tak mámo, tohle celkem šlo. Příští týden uděláme ty Zemenčíkovy a dáme Tondovi letos pokoj, to tahání do sklepa na něj už není".
"Máš pravdu, Lojzíku, ale řeknu ti, ta agroturistka není špatná věc, jen se to musí umět správně podat.
"No to máš Božka recht ", dodal tatík a šel pustit Tondu zpátky do chléva.