Mr. Cockhead

Když jsem nastoupil první den do práce, hlava našeho šéfa mi něco šíleně připomínala. Kontury onoho předmětu byly jasnější a jasnější a než přišla první pauza na čaj, zcela jistě jsem věděl, že to, co má Mr. Lawson na ramenou není hlava, nýbrž obrovský kymácející se falus.
Ano, skutečně - ať se to, milý čtenáři, může zdát jakkoli komické, bylo to tak. A vzpomenu-li si na vzhled onoho nebohého muže, prvky komiky zde vlastně ani neshledávám. Byla to hotová tragédie. Ten chlap měl místo hlavy penis!
Ovšemže, snažil jsem se dělat svou práci a nemyslet na tuto podivuhodnou skutečnost, ale pyj coby vršek dvoumetrového těla se mi neustále kymácel před obličejem. Leštil jsem jemným hadříkem sklo elektrické lokomotivy a snažil se myslet na něco hezkého... Na polní kvítí, pizzu se šunkou, dívčí polibek... ale nic naplat. Má mysl byla zatemněna obrovským pyjem. Pan šéf chodil každou chvíli kolem a něco vysvětloval, doplňoval a ogranizoval. Nešlo mluvit s ním věcným tónem a přitom nevidět tu hrůzu, kterou zřejmě Bůh stvořil po nepodařeném dojezdu na hašiši.
Myšlenky mé byly plny obřích údů, když tu náhle stanul Mr. Lawson přede mnou, aby mi vysvětlil, kam se vylévají přebytečné saponáty, když tu se to stalo. Již to nebylo zdání, on měl skutečně místo hlavy pyj!! Ach pane Lawsone, copak se nevidíte!? Jak můžete tak bezstarostně pochodovat po nádražním depu s koštětem v ruce, když máte místo hlavy čuráka!? To vám to vůbec NEVADÍ?
Můj soucitný pohled v něm zřejmě vzbudil sympatie, protože se při rozhovoru se zarděním škrábal na předkožce a když se zasmál nějakému mému suchému anglickému vtipu, uzdička mu skoro praskla, jak byla napnutá....Když mi pak vysvětloval, jak ředit mycí směs, aby moc nepěnila, nemluvila již ústa člověka. Při rozhovoru se šéfem jsem koukal do jasně artikulující močové trubice.
Pyčo... řekl jsem si své obvyklé slůvko úlevy, které má prapočátky kdesi v Podbeskydí. Tak to je moc. Já mám halucinace. Vidiny. Šampon na kovovém povrchu železničních vagonů mi pomátl smysly! Ach proč má ten týpek místo hlavy pe...
"PANE METCHEQUE!"
"Ano, Mr. Cockhead?", řekl jsem vyděšeně a upustil přitom hadru mezi posrané koleje. Leštil jsem už asi pět minut jedno místo velikosti leknínového listu.
"Máte mýt tamty dveře, ne tamta okna, už vám to říkám potřetí."
Ano, to měl pravdu. Natáhl jsem se pro hadru a jal se pucovat jinou část jiného vagonu, když tu se ozvalo:
"Jak jste mě to nazval?"
Mr Lawson, tak jak tam stál v celé své kráse, bez jediného náznaku čuráctví, čekal na mou odpověd. Nenapadlo mě nic jiného než se v krátkosti omluvit a namočit hadřík do kýblu s pěnou. Borec zvedl výstražně prst a uzavřel věc důrazným odchodem. Žádná další vidina již nepřišla.
Když jsem pak šel o půl šesté ze směny, potkal jsem dva opilé čtrnáctileté výrostky. Jeden z nich se ihned přihrnul s nekompromisním požadavkem tabákového výrobku. Když jsem odvětil, že jsem nekuřák, pobaveně se zeptali, zda jsem Polák.
"Nikoliv, " odvětil jsem "ale dám vám dárek".
A podal jsem oběma mátožným chlapcům krásné, nové nitroděložní tělísko...